Blahobyt a jeho možné důsledky pro budoucí rozvoj lidských společností

Aktuálně

Blahobyt a jeho možné důsledky pro budoucí rozvoj lidských společností

Komentář

Kacířova zpověď aneb Zaprodáváme svoji budoucnost současnému způsobu života? (1. část)

Jsem si vědom, že to schytám zprava i zleva, shora i zdola, ale nemohu mlčet a nevyjádřit svůj názor, protože úvahy a hypotézy, které zde uvedu, považuji za zcela zásadní, ale nikoli za jasnou nezpochybnitelnou danost, zejména pokud svůj pohled a zájem upírám do dávné minulosti, nejasné a fluidní přítomnosti a nejisté budoucnosti.

Jako kacíř bývá i v nenáboženských záležitostech označován člověk, který se názorově odklání od obecně uznávaného proudu.

V čem se tedy odkláním názorově od hlavního názorového proudu?

Dovoluji si postulovat hypotézu, že společnosti a civilizace žijící většinově po určitou dobu v materiálním blahobytu poměrně rychle degenerují a jsou odsouzeny k zániku, pokud nepřijmou patřičná opatření nebo pokud období blahobytu není zavčas přerušeno významnými krizovými a stresovými situacemi.

Budujeme stát blahobytu

V současné době je cílem konání rozvinutých civilizací vybudovat stát blahobytu, který má garantovat většině jeho občanů uspokojení všech základních životních potřeb a důstojnou životní úroveň, tedy zajistit dostatek kvalitního jídla a tekutin, bydlení, oblečení, bezpečí, spravedlnost, kvalitní dostupné vzdělávání a zdravotní a sociální péči.

Vše výše řečené se jeví jako logické a ospravedlnitelné z krátkodobého pohledu, a nelze s tím než souhlasit. Vždyť nikdo soudný (ba ani nejzvrhlejší politik) si nemůže přát smrt, bídu, válku, nemoci a hlad pro sebe, svou rodinu i své spoluobčany.

Nejenom já, ale i mnozí vnímaví členové současné společnosti, odborníci i politici pozorují určité symptomy (projevy) sebedestrukce a hrozícího, blížícího se kolapsu bez ohledu na zvyšující se materiální blahobyt většiny členů rozvinutých společností – pokles porodnosti směřující k vymírání původní populace rozvinutých společností, morální úpadek, rozvoj psychických onemocnění a genderové fluidity, nedodržování společenských norem, rozvoj dekadence, přijímání nesmyslných sebepoškozujících opatření za účelem dosažení nereálných, efemerních a případně i vylhaných cílů (New Green Deal, stabilní multikulturní společnost).

Názory Konrada Lorenze o strasti a slasti

Není mnoho významných autorů, kteří by byli dostatečně odvážní a fundovaní, aby se věnovali tomuto tématu. Jednou z výjimek byl zakladatel etologie (nauky o chování zvířat a člověka) a nositel Nobelovy ceny v oboru fyziologie a medicíny (1973) Konrad Lorenz (1903–1989). V roce 1973 vydal knihu Osm smrtelných hříchů civilizace. Z posledního českého vydání z roku 2014 budu několikrát citovat pro podporu svých hypotéz.

Osm smrtelných hříchů civilizace, str. 52:

S postupným ovládáním svého okolí změnil moderní člověk tržní situaci své ekonomie slasti a strasti ve směru stále vzrůstající přecitlivělosti ke všem nepříjemným situacím a právě takové otupělosti vůči příjemným zážitkům. Rostoucí neochota snášet strasti spolu se sníženou lákavostí slasti, má za následek, že lidé ztrácejí schopnost vkládat nepříjemnou práci do díla, které slibuje slast až někdy v budoucnosti.“

Jak si správně Lorenz vizionářky povšiml, vycizelovaná rovnováha pocitů strasti a slasti je základem podvědomé motivace k činnostem zajišťujícím přežití lidského druhu – k rozmnožování, obraně i boji, získávání obživy a jiným činnostem s výše uvedeným účelem v rámci lidských skupin. Slasti tedy byly jakousi odměnou za překonání strastí vedoucí k přežití lidského rodu. Narušením této rovnováhy současným způsobem života, kdy krátkodobé slasti jsou snadno dostupné pro většinu populace v rozvinutých společnostech (nadbytek potravin, zábavy, různých sexuálních aktivit) a jsou více méně odpojeny od účelů, ke kterým byly stvořeny (rozmnožování a zajištění přežití). Toto možná vede mimo další příčiny k funkčním změnám mozků v lidské populaci a k rozvinutí dysfunkčního chování jedinců i celých lidských společností vzhledem k jejich dalšímu přežití.

Kognitivní degenerace populací skrze podmíněné mozkové změny

Degenerace rozvinutých společností může tedy být způsobena hromadnou změnou fungování lidských mozků, které je zapříčiněno přenastavením mozkových modulů během vývoje a dozrávání lidského mozku, hlavně během dětství a dospívání.

Je možné, že jsou tedy potlačeny, utlumeny ty mozkové moduly, které nejsou potřeba, vzhledem ke změně okolního životního prostředí směrem k úbytku strasti (stresových existenčních faktorů) a nadbytku slasti. Bohužel to mohou být ty, které stály za vzmachem lidského druhu, a které jsou zásadní pro další technologický a společenský rozvoj.

Toto masivní přenastavení, se kterým se lidský druh v takovém rozsahu nikdy nesetkal, ovšem může způsobit chaos ve fungování komplexního systému mozků podstatného množství jedinců v populaci (hlavně elit) s výskytem mnoha chyb a šumů. Analogii můžeme pozorovat u imunitního systému člověka, který se bez patřičné stimulace patogeny začne také chovat chybně a u některých jedinců poškozuje vlastní organismus, který má chránit, za vzniku autoimunitních a alergických onemocnění. Důvodem je to, že integrita plastického (přizpůsobivého) imunitního systému není udržována interakcí s těmi informacemi, na které byla evolučně nastavena a vyladěna, tedy na identifikaci antigenů (cizorodých látek) či přímo hrozivých živých patogenů a parazitů a na boj proti nim, skrze jejich eliminaci, oslabení nebo izolaci.

Podobně u lidských mozků hlavně elit a populací žijících několik generací v blahobytu (tedy bez evolučně vyladěné přirozené stimulace prodělanými strastmi) se mohou objevovat určité poruchy kognitivních a mentálních funkcí, které se jeví až sebedestrukční z pohledu přežití rozvinutých společností v blízké budoucnosti.

Konrad Lorenz: Osm smrtelných hříchů civilizace, str. 51:

Už v dávných dobách rozeznali i mudrci správně, že není člověku k užitku, je-li jeho usilování o slast a vyhýbání se strastem příliš úspěšné. A už v mnoha vysoce rozvinutých kulturách minulosti byli lidé nanejvýš zběhlí ve vyhýbání se takovým podnětovým situacím, které vyvolávají nepříjemnou zkušenost. To však může vést k nebezpečné změkčilosti, která nejednou dokonce přivodila pád civilizace.“

Dokončení příště.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy