Ze žáků a mládežníků, které trénoval před desítkami let, už jsou dnes dospělí kolegové ve sportovní činnosti. Nebo někoho z nich potká ve městě, jak jde s manželkou a kočárkem po parku… A na ty, které trénoval ještě vloni ve Čtyřech Dvorech, se zajde občas podívat do areálu na okraji Českých Budějovic. Václav Bezpalec hrál a trénoval celý život a i dnes dobrovolně pomáhá u béčka mužů.

Když se hledají dobrovolníci, nebo ti, kteří dělají něco pro ostatní za symbolickou odměnu, nemusí se hledat jen v řadách charitativních organizací nebo třeba u dobrovolných hasičů. Spousta takových lidí se najde u sportu. Patří mezi ně i Václav Bezpalec z Českých Budějovic. Nástrojař, který dodnes, i když už je s rokem narození 1945 dávno v důchodu, chodí na pár dnů týdně do práce. Svůj sportovní život ale věnoval fotbalu. Hlavně Čtyřem Dvorům, českobudějovické Škodovce, Dynamu nebo Hluboké nad Vltavou. Jako hráče bychom ho našli výhradně v brance, jako trenéra nejprve u mládeže a pak dlouhé roky také u mužů.

A působení u mládeže to bylo vždy buď zadarmo nebo za odměnu spíše symbolickou. „Já jsem začal trénovat žáky v tehdejší Škodě České Budějovice. Přestoupil jsem z Dynama do Škodovky a syn tam začal chodit do žáků. Já začal vypomáhat trenérovi Josefu Klomfarovi,“ vzpomíná Václav Bezpalec na dobu vzdálenou půl století. Začínal u mladších žáků, pak přešel ke starším, po dvou úvodních letech už také zůstal na trenérské lavičce sám.

Polévka mezi zápasy

Potom skončil s fotbalem ve Škodovce, ale přemluvili ho, aby šel chytat za Hlubokou nad Vltavou. „Tam jsem byl asi devět let a ve Škodovce dál trénoval žáky. V sobotu měli zápas žáci, v neděli byl krajský přebor s Hlubokou,“ popisuje celoživotní fotbalista, jak to vypadalo o víkendech a doplňuje i jednu konkrétní vzpomínku. Se žáky Škodovky měl dopoledne utkání v Táboře. Když skončili, cestou počkal v Sezimově Ústí v restauraci u řeky u sportovního areálu, dal si polévku a pak přistoupil do autobusu ke spoluhráčům z Hluboké, kteří jeli na soutěžní utkání zase jinam na Táborsko.

play_fill

„Kdo z toho byl nadšený, to byla manželka,“ uznává Václav Bezpalec, že náklonnost ke sportu znamenala, že rodina šla trochu stranou. Přesto s ním paní Miroslava, která pochází ze Suchého Vrbného, vydržela, dnes už 55 let! „Mrzelo mě to, ale co mi zbývalo,“ krčí rameny, ale s úsměvem, Miroslava Bezpalcová. Oba i po letech vzpomenou, že někdy sportovní nasazení manžela provázela i vzrušenější výměna názorů. Ale manželka občas i zašla na stadion. „Když byl v Dynamu, chodili jsme tam s dětmi. Chodila s námi i Miluška Hořčičková,“ připomíná Miroslava Bezpalcová další manželku, se kterou se tehdy setkávaly na stadionu.

Z někdejšího žáka je kolega

Ve Škodovce vedl Václav Bezpalec žáky přibližně deset let. Dodnes některé potkává a s jedním z nich, Zdeňkem Kunou, je to dokonce pravidelně, protože se po letech sešli ve Čtyřech Dvorech. Vzpomíná třeba i na Milana Přibyla, také dobrého hráče, který působil i v Dynamu. V roce 1988 Václav Bezpalec onemocněl, dlouho ležel ve špitálu, ale naštěstí se zdraví spravilo. K žákům si však v klubu museli najít náhradu. A tak měl jako trenér volno, když z Hluboké přišla nabídka na vedení mužů. Přijal ji, už ale jako regulérní trenér, časem totiž získal i II. trenérskou třídu. Asi po devíti letech ale řekl, že mužstvo potřebuje oživení. Nenechal se ani tehdejším předsedou klubu Karlem Váchou přemluvit. „Karle, já už jsem tu strašně dlouho, i pro ty kluky to musí být nějaké oživení,“ vzpomíná Václav Bezpalec, co tehdy řekl. Prostřídal pak ještě při trénování Lišov a Čtyři Dvory. Chlapy ve Čtyráku vzal poprvé na popud otce dnešního předsedy fotbalového oddílu Zdeňka Kuny. A když chtěl končit trenérskou kariéru, ještě se nechal přemluvit a vzal ve Čtyřech Dvorech trénování dorostu.

„To je uprostřed mezi žáky a dospělými. Děti už to nejsou a chlapi taky ne. Dělal jsem mladší a starší dorost. Pak jsem řekl, že už to někomu předám. Ale v „B“ mužstvu mužů neměli nikoho, kdo by je trénoval, tak jsem trénoval béčko. Byli to fajn kluci. Okresní přebor, dobří fotbalisté. Mě to s nimi i bavilo. Znali jsme se z áčka. Byli spolehliví, na trénink chodili. Ale pak končila stará parta hráčů a já řekl, že skončím,“ vzpomíná na zdánlivý odchod do sportovního důchodu Václav Bezpalec. Ale znovu byl přemluven…

Na závěr gólmani

A novou štací se stali gólmani dorostu. To už zase spíš dobrovolně, s odměnu jen symbolickou. Brankáři bývali na tréninku tři, což je akorát, víc by na gólmanský trénink nemělo smysl. A nějaký talent mezi nimi? „Patrik Sobolík, už je teď asi dva nebo tři roky v Rakousku,“ jmenuje Václav Bezpalec. Po pěti, šesti letech se ale vyměnili svěřenci, docházka se zhoršila, někdo dostal zákaz od rodičů, jiný se třeba musel učit do školy a Václav Bezpalec pravidelné trénování definitivně pověsil nedlouho před osmdesátkou na pomyslný hřebík.

Slíbil ale vypomáhat u béčka mužů, když trenér Zdeněk Kuna nebude moci, takže je k dispozici jako asistent trenéra. A pokud v okresním přeboru svaz nedeleguje pomezní rozhodčí, tak mu připadne i úkol „odmávat lajnu“. Ostatně, jak Václav Bezpalec říká, kdyby kvůli synovi nezačal trénovat, a že má i II. trenérskou třídu, což bylo tehdy druhé nejvyšší možné dosažené vzdělání, stal by se asi rozhodčím. Bavilo by ho to i s rizikem, že fanoušci nejdou při kritice pro ostré slovo daleko a občas dojde i k nějakému tomu nepříjemnému incidentu… A ještě před pár dny „mával lajnu“ ve Strýčicích jako pomezní rozhodčí, když hrálo béčko Čtyráku venku. A jako hosté museli jednoho pomezního dodat.

Výjimka v útoku

A v klubu oceňují každou pomocnou ruku, protože i na amatérské úrovni je ve sportu hodně práce. Takže vítána je i možnost mít ochotného asistenta trenéra, jak potvrzuje Zdeněk Kuna, předseda fotbalového oddílu Sportovního klubu Čtyři Dvory. „Vypomáhá s týmem a když nejsem, tak to i odkoučuje,“ říká Zdeněk Kuna o „tréňovi“, kterému stále vyká. Sám Zdeněk Kuna je bývalým hráčem a předsednickou funkci u fotbalistů symbolicky podědil po otci, který byl také dlouholetým činovníkem v klubu, kde jsou pod jednou střechou i atleti a nohejbalisté.

Václav Bezpalec tak dnes působí tam, kde kdysi začínal jako žák. Do dorostu byl ve Čtyráku, který byl tenkrát samostatný. „Bydleli jsme tehdy v Husově třídě. V žákách nás trénoval pan Vaňáč, bývalý fotbalista Čtyráku, dělal i předsedu MNV a pak Jarda Kříž. Hráč a učitel, na toho si vzpomínám nejvíc. V dorostu pak Honza Novák, to byl tehdy jediný Honza mezi námi. V Dynamu, kam jsem přestoupil, to byli pan Kubeš a vedoucí mužstva Josef Polák, sehraná dvojice. Od začátku jsem byl brankář, v žákách, když jsem si chtěl někdy zahrát, tak jsem hrál v útoku, ale jen tři, čtyři zápasy,“ říká o počátcích fotbalové kariéry, kam patřilo i působení v Rudé hvězdě Znojmo během vojny, Václav Bezpalec.

Přeborník ve stolním tenisu

Jako velkého koníčka měl celoživotní fotbalista i další sport. Byl stolním tenistou. „Mimo fotbal jsem hrál ve Čtyráku ve staré sokolovně stolní tenis. Přijela i Sparta Praha B,“ naznačuje sportovec, že se ve Čtyráku už kdysi hrálo vysoko. A v dorostu se stal i krajským přeborníkem. Tehdy se hrálo o přeborníka turnajově a ve čtyřhře uspěli ve Vodňanech s Václavem Klabouchem. V jednotlivcích se tehdy dostal do semifinále. Za stavu 15:15 (ještě se hrálo do 21 bodů – pozn. red.) v pátém setu přišel sporný míč. Rozhodčí neuznal, že to bylo „prase“ a obranáře to rozhodilo a naštvalo. „Já, obranář, jsem tam posledních šest míčků vzteky vysmečoval,“ popisuje Václav Bezpalec, jak se mu uzavřela cesta do finále.

Na různých setkáních se stále potkává s některými bývalými spoluhráči. Za týmovým kolegou zajede i do Znojma. „Nedávno jsem tam byl. Michal Kassai, kamarád z vojny, pochází ze Slovenska, po vojně zůstal ve Znojmě,“ připomíná Václav Bezpalec spoluhráče i celý mančaft, se kterým kdysi nastoupili v přátelském utkání i proti Dukle Praha s legendárním Josefem Masopustem v čele. „Tři neděle předtím jsme porazili Zbrojovku Brno, tak z nás měli trochu obavy,“ usmál se Václav Bezpalec, ale dodal, že v zápase měla Dukla navrch.

A čemu se několikanásobný dědeček a už i pradědeček věnuje mimo sport? Každý den přes České Budějovice zamíří z paneláku zvaného „hokejka“ ve Staroměstské ulici do Čtyř Dvorů. Do domu, který patřil rodičům. Nasype slepicím, o které se staral zčásti už za matčina života a věnuje se i skleníku nebo záhonu. „Starám se já a dcera,“ naznačil Josef Bezpalec, že má k ruce i pomocnici. Na vyvýšeném záhonu je dosud „zeleno“. „Petržel, ta už je druhá nasazená. Ta první už nebyla nic moc, tak jsme zkusili druhou a chytla se. Už ale i ta žloutne. Přes noc je mrazík, jak se počasí vyčasí. Ve skleníku máme papriky, okurky, rajčata,“ vyjmenovává Václav Bezpalec a připojuje, že letos znovu zkusí i česnek. Teď by měl přijít na dva týdny do speciální zálivky a potom do země, koncem listopadu. Prvně zkoušel Václav Bezpalec česnek letos a vyšel dobře.

play_fill

Ale o víkendech stále dostává velké slovo fotbal. Jako divák Václav Bezpalec zajde na Dynamo i na hřiště do Čtyř Dvorů. Tam, jak už bylo zmíněno, vypomáhá i u „B“ mužstva. A těší ho, že oblíbenému fotbalu se po jeho synovi a třech vnucích věnuje už i nejstarší pravnuk.

Hledáme Dobré duše

Máte i vy ve svém okolí člověka, jehož příběh by slušel stránkám Deníku.cz? Dejte nám o něm vědět. Popište nám do zprávy, jak pomáhá a v čem je mimořádný. A nezapomeňte uvést jeho jméno a kontakt (telefonní číslo, případně adresu).

Pište na adresu [email protected].

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy