Uvolnění, vyčištění hlavy, zábava i čas s přáteli. To jsou hlavní důvody, proč k videohrám usedá dvaadvacetiletá studentka Vladěna Kovandová. Nejčastěji hraje na svém notebooku a hraní za týden věnuje zhruba šest hodin. „V poslední době nemám na hraní moc času, protože se připravuju na státnice. Kdybych měla víc času, určitě bych hrála víc, u hraní si krásně odpočinu,“ popsala. Kromě studia věnuje svůj čas i práci, přátelům či sportu, především posilování, lezení nebo plavání.

Díky hraní her se dle svých slov Kovandová v životě lépe soustředí a hraním podporuje také strategické myšlení nebo komunikaci. „Nejčastěji totiž hraju s přáteli. Je to fajn způsob, jak utužit vztahy i mimo reálný svět, a navíc mě to baví mnohem víc, než když ke hře usednu sama,“ okomentovala mladá žena.

Alespoň jednou za týden se podle průzkumu České spořitelny videohrám věnuje zhruba dva a půl milionu Čechů ve věku od 15 do 64 let. Tři čtvrtiny hráčů alespoň občas hrají na telefonu, který je i pro dva z pěti hráčů nejčastějším zařízením pro hraní. Téměř čtvrtina pak nejčastěji hraje na stolním počítači, dvacet procent na notebooku a deset procent hráčů preferuje nepřenosné konzole.

Češi hrají především ve večerních hodinách, téměř osmdesát procent hráčů se tomu věnuje mezi 18. a 22. hodinou. Podobně to má kvůli povinnostem i Kovandová. Lidé naopak nejméně hry zapínají mezi šestou a devátou hodinou ráno.

Hráčům se v posledních třech letech věnoval také projekt týmu z Institutu pro psychologický výzkum Masarykovy univerzity s názvem Czech Gamers, ve kterém se výzkumníci pod vedením Lukase Blinky snažili zachytit negativní i pozitivní dopady hraní her, důvod hraní, prožitky u hraní nebo přínosy.

Ve výzkumu více než šedesát procent odpovídajících uvedlo, že se díky hraní naučili fungovat jako týmoví hráči. Téměř dvě třetiny hráčů si pak našly nové kamarády, necelé tři čtvrtiny hraní naučilo uvažovat logicky a víc než osmdesáti procentům hráčů se zlepšil postřeh.

Až devadesát procent odpovídajících souhlasí s tvrzením, že jim hraní zlepšilo jazykové dovednosti. To potvrzuje i Kovandová. „Hraju už od malička a angličtinu jsem si díky tomu víc naposlouchala a samozřejmě si dosavadní znalosti například ze školy rozšířila. A to hlavně proto, že ráda hraju s dalšími lidmi, kteří často nejsou z Česka. Jiná možnost komunikace mezi námi nebyla, a dnes cítím, že mi to kromě angličtiny pomohlo i s komunikací obecně,“ popisuje hráčka.

Výzkumný projekt mimo jiné ukázal, že riziko závislosti je poměrně nízké. V jednom časovém bodě riziko uvádí přibližně dvě procenta hráčů, při opakovaném tázání je to však jen půl procenta. Hráči, kteří byli v riziku závislosti, stráví hraním zhruba 40 a více hodin týdně. Počet nahraných hodin však není jediný z faktorů rizikovosti, své dělají například osobnostní charakteristiky hráče, zejména schopnost zpracovat negativní emoce. „Pro řadu hráčů je hraní neškodným únikem od stresu či nudy, pokud ale nemají jiné strategie, jak s těmito emocemi pracovat, mohou v hraní snáze uvíznout,” doplnil Blinka.

Hraní jako výhoda u pohovoru? Může být!

Plusové body za hraní mohou získat také uchazeči o zaměstnání. Na to poukázala například reklama České spořitelny z loňského roku s názvem Silnější v gamingu,#silnější i v životě, ve které personalistu kromě jiných informací zajímalo i to, zda mají uchazeči nějaké zkušenosti s hraním her, jaké hry hrají, jakou úroveň mají a zda hrají s přáteli nebo sami. Hraní her podle reklamního spotu zdokonaluje vlastnosti jako trpělivost, postřeh, práci pod tlakem nebo strategické myšlení.

Podle prezidenta Svazu personalistů České republiky Petra Otáhala výběrová řízení procházejí kontinuálním vývojem i podle toho, jak přichází na trh nové generace. „Mezi dovednosti přicházejících generací patří právě hraní her, které mohou velmi dobře trénovat určité dovednosti uchazeče, například týmovou práci, nebo zvyšovat úroveň cizího jazyka a schopnost cizímu jazyku lépe porozumět. I proto se někteří personalisté o hraní opravdu zajímají,“ popsal.

U většiny výběrových řízení se však stále ještě personalisté o hráčství u potenciálních kolegů nezajímají. Podle Otáhala jistě budou i nadále existovat profese, kde zkušenosti s hraním her uchazeč neuplatní, ale zároveň se bude rozšiřovat okruh povolání, kde bude kladen důraz právě na dovednosti z her.

„Zařazení této otázky do souhrnu otázek při výběrovém řízení se začíná mezi personalisty rozšiřovat. Zejména tam, kde očekáváme od zaměstnance zvládání emocí a práci s emocemi, schopnost zvládnout stres a stresové prostředí, umění zhodnotit a ohodnotit výkony ostatních členů v týmu a podobně,“ dodal.

Hry mohou být přínosem nejen pro lidi, ale i pro ekonomiku. V Česku se hernímu průmyslu daří. Loni zde působilo 155 herních studií, z toho víc než polovina v Praze a zhruba pětina v Brně. O rok dříve pak v Česku vyšlo šedesát her. Zisk českých herních společností činil v roce 2022 asi 2,1 miliardy korun, na dani z příjmu tyto firmy odvedly téměř 400 milionů korun.