Otec řezal děti hlava nehlava, matka se zbláznila

Jaroslav Stodola je z pěti dětí, má bratra a tři sestry. Sám se narodil jako čtvrtý v pořadí. „Od malička jsem byl černá ovce rodiny,“ přiznal později vyšetřovatelům ve vazební věznici. Otec byl neurvalý traktorista; když mu kvůli pití sebrali papíry, živil se jako topič na statku. Domů chodil nepřetržitě opilý, mlátil manželku i děti. Primitivní alkoholik byl ovšem hrubý, i když byl výjimečně střízlivý.

„On nás všechny pořád řezal. Matka se z otcova chování dvakrát zbláznila. Když se vrátila z léčebny, už to nebyla ona. Měla pořád strach,“ vyprávěl Stodola. Trpěla představami, že ji někdo pronásleduje. Utíkala z domova, sousedé ji často našli schoulenou strachy bez sebe v kukuřičném poli. Sám byl odmalička zlobivé dítě a ze všech sourozenců byl nejvíce bit. Lásku doma nikdy nepoznal.

Všichni byli chytří, jen já byl vždycky pitomec

Jaroslav propadl už v první třídě, v páté jej pak kvůli pětkám přeřadili do zvláštní školy. Nešly mu psaní a počty, číst se ale naučil. Při řeči zadrhával. Byl hodně výbušný, často se pral. Dvojky z chování byly standardem. „Všichni kolem byli chytrý, jen já byl odjakživa pitomej. Byl jsem dítě ulice,“ zhodnotil lakonicky celý svůj život. Chvilku zkoušel kopat fotbal za žáky ve Zruči, jeho sportování ale nemělo dlouhého trvání.

Chtěl se vyučit řezníkem. Doma ale prý na jeho učňák neměli peníze, otec všechno prochlastal. Jaroslav tak v patnácti nastoupil rovnou do práce. Začal fungovat jako pomocný dělník v Sázavanu ve Zruči, to byla tehdy docela velká a známá strojírna.

Fotra prohodil dveřmi a utekl na ubytovnu

V sedmnácti se poprvé a naposled postavil otci. „Přišel jsem ráno ze zábavy a vzal si z ledničky pivo. Otec se na mne vrhl a začal mne škrtit. Já do něj strčil a on proletěl dveřmi,“ vylíčil takřka stokilový dvoumetrový habán potyčku s fotrem. Opilý traktorista ho za to na druhý den vyhodil z domova. Až do vojny pak Jaroslav žil na podnikové ubytovně Sázavanu.

close info Zdroj: se svolením Krajského soudu v Hradci Králové, Deník/Jiří Nováček zoom_in Rekonstrukce loupežné vraždy na Dagmar Weissové a Heleně Cerhákové z Brněnce na Svitavsku. Jaroslav Stodola se během vraždění napil na kuráž. Snímek je z vyšetřovacího spisu uloženého u Krajského soudu v Hradci Králové.

Otec terorizoval všechny v rodině až do roku 1989, kdy zemřel na zástavu srdce. Jak jinak než namol opilý. To už měl ale i cirhózu jater. Po vojně už Jaroslav tedy otce-tyrana doma nenašel. Vrátil se do Sázavanu, po tříměsíční známosti se oženil. Vzal si Zdenu T. Manželství vydrželo jen pět měsíců. Jeho žena provozovala hospodu a prý moc pila. Nasával ovšem i Jaroslav, klidně zvládl po směně dvacet až třicet desítek. Občas je proložil rumem. Pak byl agresivní a pral se.

Žárlil na policajta, tak ho zbil

Když ve svých sedmadvaceti letech v roce 1993 v záchvatu žárlivosti a v opilosti zbil policistu, kterého vytáhl z vozu, vyfasoval tři roky. V té chvíli se z přihlouplého, avšak docela pohledného výtržníka stal definitivně kriminálník a násilník.

Zakrátko si odseděl za krádeže ještě dva roky v Bělušicích. Poslední trest, 3,5 roku kriminálu, vyfasoval za zranění člověka, který ho přistihl při vykrádání chaty. Když se Jaroslav v roce 2000 vrátil ze svého posledního vězení ve Valdicích, byl už protřelým kriminálníkem. Jeho trestné činy byly stále víc a víc násilnější.

Zaměstnal se nedaleko domova, při porcování kuřat v Trhovém Štěpánově. A tady se dal dohromady se svou budoucí manželkou Danou. Tento krok stál jen o něco málo později život osm lidí. „My jsme se s Danou znali už dřív. Ještě když bydlela v Chabeřicích, to jí bylo asi osmnáct, jsme spolu jednou spali. Když se pak po letech vrátila jako rozvedená z Kanady, tak jsme dokonce nějaké dva měsíce spolu bydleli. Rozešli jsme se, protože jsem tehdy měl ještě jednu paničku a ona to nějak nedávala,“ přiznal Stodola.

Muž pil pivo, žena polykala prášky a oba vyvolávali duchy

Začátkem roku 2001 spolu bydleli chvíli v hotelu, pak na ubytovně ve Štěpánově. Z ní Jaroslava vyhodili za krádeže. Pak se usadili u tchyně ve Slavošově. Vzali se 8. července 2002, to už měli za sebou první dvě vraždy sousedů ve vsi, kde bydleli.

Peníze už zase, jako obvykle, neměli. „Vyvolávali jsme s ženou a tchyní duchy. Moc jsem na ně nevěřil, ale tchyně na ně věřila a bylo to zajímavé,“ popsal psychiatrům oblíbenou rodinnou zábavu. Kromě vyvolávání duchů Jaroslav pokoutně nasával a Dana polykala jeden prášek za druhým.

play_fill

Peníze brzy Stodolovým úplně došly. A začali vraždit staré bezbranné lidi, které pak okradli. Věci stařečků a babiček prodali pod cenou, peníze rozfrcali během chvíle za zbytečnosti. A vražedný kolotoč se znovu roztočil.

Stodola přiznal, že při vraždění důchodců si vždy vypil na kuráž. Než své oběti uškrtil, dával si rum nebo vodku – tak, aby to jeho žena neviděla. „Dana totiž nesnášela, když jsem pil,“ říkal později vyšetřovatelům s úsměvem.

Stodolovi se ve snech zjevují obličeje uškrcených sousedů

Ve vazební věznici byl na cele s jedním spoluvězněm. Četl si, hrál kostky. V noci spal nejvíce čtyři hodiny. „Ve snech se mi někdy objevují obličeje těch mrtvých, co jsem zabil,“ přiznal noční můry, ze kterých procital celý zpocený.

Jediným člověkem, kdo Stodolovi během vazby psal, byla jeho tchyně. Matky Dany Stodolové si zetě oblíbila, podle všeho ho měla radši než vlastní dceru. Jeho vražedná společnice naopak odpověděla na manželovy zoufalé dopisy jen jednou, čile si naopak psala s různými Stodolovými kamarády. Přesto ji vrah dlouho miloval.

„Stodola svou ženu bezmezně miloval a ona ho řídila. Nebylo to o tom, že by byl prachsprostý vrah. Byl vykonavatelem její vůle. Silný, velký kus chlapa disponující velkou fyzickou silou. Plnil její přání,“ zavzpomínal před rokem někdejší vyšetřovatel Libor Cach v obsáhlém exkluzivním rozhovoru s Ivetou Nádvorníkovou z východočeské redakce Deníku. Právě jemu se při 36hodinovém výslechu Stodola ke všem vraždám a loupežím přiznal.

Jejich motiv byl primitivní. „Neměli jsme peníze. Dana nedělala, byla líná. Chrápala doma zfetovaná prášky. Když ale někdy prachy po loupežích byly, tak byla přítulná. Roztáhla nohy a byl sex. Ona byla zvyklá žít na vysoké noze. Polovina platu padla na srážky a půjčky. Doma jsme se kvůli penězům hádali vlastně pořád. To vyústilo až k naší trestné činnosti,“ prohlásil během vazebního vyšetřování Stodola s tím, že měl pak výčitky svědomí. „Někteří mrtví se mi zjevovali a zjevují ve snu a já nemůžu spát. Pokusil jsem se proto i o sebevraždu,“ přiznal. Jeho žena naopak spávala a zřejmě i dodnes spí klidně.

Ve vězení se také manželé Stodolovi v roce 2006, dva roky po odsouzení, formálně rozvedli. Nesetkali se, i když podle zákona mohli. Odluka, kterou navrhla Dana Stodolová, se odehrála písemně. Jaroslav už v té době nad svou ženou zlomil hůl. „Už to s ní nemá cenu,“ řekl jednou dozorcům zlomeně.

Náprava vraha Stodoly? Nemožná

Duševní stav Jaroslava Stodoly zkoumali stejně jako u jeho ženy psychiatr Pavel Štych a klinická psycholožka Jitka Skramuská. Shodli se, že netrpěl žádnou duševní poruchou a za své činy byl plně odpovědný. Byl však jednoznačně asociálem a sociopatem.

„Jeho sociální city, schopnosti empatie nejsou rozvinuté. Reakce jsou ovlivněny hlavně lhostejností, bezcitností, citovým chladem a nezájmem o ostatní. Má velmi nízký práh agresivity jednání. Je netečný k trýznění jiných, má ale tendenci si je racionálně vysvětlovat,“ napsali soudní znalci. Dominantním vztahem u něj byl vztah k manželce. „Byl ochoten vzít na sebe veškerou trestnou činnost, které se dopustili ve spolupachatelství,“ potvrdili závislost vraha na své ženě.

Jeho city byly jinak ploché nebo spíše vůbec žádné. „Byl orientovaný výhradně materiálně. Agresi, zejména k starším lidem, používal zcela chladně, jako prostředek k dosažení svých cílů, napadené lidi oloupit či okrást,“ uvedli znalci.

close info Zdroj: se souhlasem TV Prima zoom_in Jaroslav Stodola, vrah sedmi seniorů

Porucha Stodolovy osobnosti, nikoliv však duševní choroba, se rozvinula v jeho dětství a je podle odborníků z velké části vrozená. Na jeho duši se temně podepsal především otec, násilnický primitiv. Stodola byl zároveň počínající alkoholik. Věděl přitom, jaké má pití účinky na jeho chování. „Schopnost poznat nebezpečnost svého chování zůstala zachovaná,“ zdůraznili odborníci. Náprava Stodoly medicínskými ani jinými prostředky nebyla a ani není podle dobrozdání psychiatrů a psychologů reálná.

Stodola chce dožít v kriminále, žádost o propuštění nepodá

Při vyšetřování Stodola s kriminalisty spolupracoval. Během výslechů byl ochotný, podle psychiatra a vyšetřovatele dokonce usměvavý. Na vycházky během vazebního vyšetřování nechodil. „Neměl jsem potřebu se s někým vidět. Po tom všem, co jsem spáchal,“ tvrdil. Věděl, že o jeho případu píšou noviny a vysílají televize. Snažil se prý nevěřit, že ta zvěrstva spáchal on. Psychiatrům nicméně řekl, že předpokládá doživotní trest. Toho se mu také 26. dubna 2004 u Krajského soudu v Hradci Králové dostalo.

Za devět let, v dubnu 2034, může nicméně Jaroslav Stodola podat žádost o podmínečné propuštění. Dnes devětapadesátiletý sériový vrah ale z kriminálu v Horním Slavkově vzkázal, že o propuštění nepožádá a dožije za zdmi vězení. Lidem, které spolu s chamtivou manželkou zavraždil, životy jeho údajné pokání nevrátí.

I když – pokání… Zkušený kriminálník si navzdory mezerám v matematice spočítal, že mu bude lépe ve vězení. Tam dožije na účet společnosti. Na svobodě by totiž musel platit pozůstalým vysoké odškodné – a vzhledem k tomu, že nemá žádný příjem, skončil by brzy zase tam, kde to zná nejlépe a kde je vlastně víc než doma. V kriminále.

Paradoxem jeho života asi zůstane, že skutečný domov Jaroslav Stodola nikdy ve svém prokletém životě nepoznal. To jej však ale ani na vteřinu neomlouvá.

Příběhy zla Jiřího Nováčka

Nový seriál Deníku Příběhy zla Jiřího Nováčka přináší dokumentární rekonstrukce největších kriminálních případů České republiky. Čtenářům a posluchačům se v něm pokusíme objasnit fungování české kriminalistiky a justice. Rozebereme podrobně reálné dopady zločinů na každého z nás a řekneme si, jaké jsou pozice a role pachatelů, jejich obětí, policistů, žalobců, advokátů, soudců i uvězněných. Jisté jsou přitom jen dvě věci: páchat zlo se nevyplácí a dokonalý zločin neexistuje.

Příběhy zla doplňuje rubrika Ozvěny. Co v ní najdete?

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy