Teplé počasí posledních dnů drobným kvítkům hodně pomohlo. „Březen, to je obvykle doba, kdy bledule kvetou,“ upozornil ekolog Petr Piechula z Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy. Cesta za bledulemi je tradice. Každoročně se do lesů nedaleko Starého Ranska sjíždějí davy lidí. Chtějí se pokochat krásou, kterou jim tu jaro co jaro nabízí mnohasettisícové společenstvo bledule jarní. V té době na hrázi rybníka a po krajích cest parkují desítky aut, ale i cyklistů. „Hodně lidí se mě už ptalo, jak je to s bledulemi na Ransku. Byl jsem se podívat a opravdu už kvetou,“ potvrdil Deníku starosta Ždírce Bohumír Nikl.

V sobotu se už mohou milovníci přírody podle ekologa Piechuly bez obavy vydat na první z řady komentovaných prohlídek. „Začínáme v 10 hodin u vstupu do Národní přírodní rezervace Ransko za rybníkem Pobočný. Druhá prohlídka je pak v jednu odpoledne,“ upřesnil.

play_fill

Cesta do rezervace vede podle Piechuly kolem čističky odpadních vod, kde by měli návštěvníci nechat auto a pak kolem rybníka až ke vstupu do rezervace. „V rezervaci se návštěvníci smějí pohybovat jen po vyhrazených cestách,“ zdůraznil ekolog.

Zájem o bledule je každý rok obrovský. Během jediného víkendu Národní přírodní rezervaci Ransko, jež byla založena v roce 1997 k zachování jedinečného ekosystému, navštíví až tisíce lidí. Ale to je pochopitelně jen odhad, přesný počet se podle ekologa zjistit nijak nedá.

Vyhlášené místo

Od hráze rybníka je to do lesa jen pár kroků. Za závorou ve stínu stromů vede zpevněná lesní cesta, která po několika stovkách metrů míří k polím. Přírodní představení návštěvníky táhne. „Je to vážně nádhera. Na Ransko jezdíme pravidelně. Snad se ani letos nezklameme. V sobotu se tam určitě vydáme,“ těší se na návštěvu polesí Věra Jakešová z Havlíčkova Brodu. Za bledulemi na Ransko skutečně jezdí lidé i přes půl republiky.

Tak jako se dříve chodilo na korzo do parků a na hlavní třídy měst, tak na Ransku slouží k tomuto účelu cesta, která protíná bledulová pole. Lidé všech věkových kategorií se tu v době, kdy bledule kvetou, procházejí, diskutují, fotografují. Šlapat na kytky či je dokonce trhat je zakázáné.

play_fill

Při tvorbě českých názvů v roce 1819 se kvítek měl jmenovat blednivka, nakonec dostal jméno bledule. „Tato květinka má jednu zvláštní vlastnost, pro kterou ji také nazývali dremavče. To znamenalo dřímat, pospávat. Všimněte si, že kytička po chladné noci bezvládně leží na zemi, jakoby dospávala. Jakmile se oteplí, kolem desáté se narovná a je spokojená,” říká botanik Václav Větvička.

Trhání nebo vydloubávání bledule i s cibulkou ze země už více než dvacet let zakazuje vyhláška. Ochránci přírody ale nenechávají nic náhodě a pole bledulí kontrolují. Kromě Ranska jezdí návštěvníci za bledulemi i do Chlébského u Skorotic na Žďársku.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy