Koks byl skvělým parťákem na výkon, chlast na lepší náladu, říká Tomáš
Tomáši, byl jsi od malička spíše extrovert?
Od dětství jsem miloval dobrodružství a vždycky jsem měl rád publikum. I proto jsem už na škole exceloval ve všem, kde mě bylo dost vidět. Ve sportu, v organizaci školních akcí, v učení. Uznání a pozornost okolí mi vždycky dělalo dobře. Když jsem to neměl, rychle jsem vždy něco vymyslel, abych to měl znovu.
Na tom nevidím nic špatného. Po úspěchu a uznání touží téměř každý.
Možná na první pohled, ale s odstupem času to vnímám jako počátek svého bažení po tom být výjimečný a v něčem jiný. Dlouho jsem si tohle naplňoval skrze školu, práci a jiné aktivity. Ale pak to přestalo stačit. Potřeboval jsem stále víc. Víc zážitků, víc úspěchu, víc slasti a adrenalinu v krvi. Alkohol a kokain se pro mě postupně staly běžným dopingem. Koks byl skvělým parťákem na výkon, chlast na lepší náladu.
Kdy pro tebe oslnivý mejdan skončil? Uvědomil sis, že se sebou musíš něco dělat?
Když se se mnou rozvedla manželka. Moji závislost provázelo patologické lhaní. Měl jsem milenky, které se pro mě také staly standardem. Dlouho se mi dařilo žít dvojí život, ale pak všechno prasklo a zhroutilo se to. Ženě došla trpělivost a opustila mě. A já si najednou uvědomil, že se chovám přesně jako můj otec, kterého jsem jako dítě nesnášel. Ze všeho nejvíc jsem si vždy přál, abych nikdy nebyl jako on. Dočasně jsem se odstěhoval ke kamarádovi na chalupu, protože jiné řešení nebylo. Nebo jsem ho v tom zoufalém stavu, ve kterém jsem byl, nebyl schopen najít. Tam jsem si prošel i nedobrovolnou odvykačkou, protože chalupa je na samotě a jezdit pro pití bylo komplikované. Kokain tam nebyl dostupný vůbec. Nevydržel jsem tam dlouho, bylo to pro mě moc osamělé. Ale za těch pár týdnů s čistou hlavou jsem si stihl uvědomit, že jsem už fakt v průseru a musím se sebou začít něco dělat.
Nahrává se anketa …
Mnoho alkoholiků v takové chvíli začne ještě víc pít. Ty jsi začal hledat pomoc.
Nejdřív jsem zkusil anonymní alkoholiky, ale asi jsem narazil na blbou skupinu, protože mi to tam vůbec nesedlo. Navíc mi bylo jasné, že chlast a koks nejsou jediné problémy, které mám. Že to bude celé složitější. Potřeboval jsem se vyrovnat se svým selháním. S tím, že jsem jako můj fotr. Domluvit se ženou na péči o syna, kterého mi už vůbec nechtěla dávat. A začít se nějak vzpamatovávat i v práci, kde to taky už jelo dost z kopce. I fyzicky jsem se cítil mizerně. Dlouho jsem hledal někoho, kdo to všechno pokryje komplexně, a našel jsem průvodkyni Elen, která si podobnou zkušeností prošla.
Kdo je Elen?
Elen se pohybuje na pomezí krizového managmentu lidské duše, wellbeingu, koučingu, spirituality, ale hlavně zdravého selského rozumu. Je hodně realistická a pragmatická. Nejdřív jsem u ní byl na několika individuálních sezeních a masážích, co mi přineslo okamžitou úlevu a značné uklidnění v celé mé situaci. Pak jsem k ní nastoupil do tzv. Roční cesty, ve které jsme si společně určili záměr a vytyčili cíle, kterých chci dosáhnout, což bylo ze začátku náročné, protože jsem samozřejmě doufal v mnohem rychlejší výsledky. A asi i v zázraky.
Byla to otázky volby, jak naložit se životem?
Trochu ano, ale stejně jsem neměl na výběr, protože jiného takhle široce zaměřeného člověka bych nenašel. Navíc jsme si dobře sedli i lidsky, co mi pomohlo se na každé sezení těšit. To bylo v mé tehdejší apatii důležité. Často jsme vyrazili i na celý den do přírody na terapeutické putování po lesích nebo jsme spolu pracovali na Janovické louce v Krkonoších, která je pohodovým místem sama o sobě. Jenom tam pobývat vás začne dávat dohromady a pomůže vám uvěřit, že nejste úplně k ničemu.
Jít do podobné terapie znamená se úplně niterně obnažit. Co jsi o sobě zjistil?
Je toho hodně, ale asi nejvíc mi dala práce se sny a vzpomínkami z dětství. Hlubinné imaginace, kde jsme se společně dostávali na pomezí mého vědomí a podvědomí. Tam jsem pochopil, jak strašně jsem z dětství nedosycený. Jak moc prahnu po pozornosti a uznání jiných, jak na tom stavím svoji hodnotu a identitu. Bylo to na jednu stranu strašné uvědomění, ale pak mě Elen naučila mnoho technik a postupů, jak mít toto dosycování se alespoň částečně ve svých rukou. Do dneška některé tyto techniky používám a funguje to.
Jaké techniky. Můžeš být konkrétnější?
Elen mě naučila pracovat se svými zdroji. Vrátil jsem se ke sportu, dal dohromady své zdraví a nastavil normální fungování s bývalou ženou a synem. Snažím se co nejvíc sportovat v přírodě, protože to je pro hlavu uklidňující a zdravé tělo mi pak pomáhá lépe regulovat psychické výkyvy. V práci jsem se začal víc věnovat kreativním věcem, které mě dokážou naplnit lépe a opravdověji než projekty z musu (povinnosti, pozn. red.) za velké peníze. Když mám víc času, pokouším se meditovat, ale to mi zatím moc nejde. Nejlepší, co jsem se ale naučil, je vědomá komunikace se svým tělem a vědomý dotek. To je neskutečně uklidňující a sytící. Elen je na práci s tělem skvělá.
Reagovali na tuto změnu tvoji blízcí?
Jak kdo. Největší radost z ní má můj syn, který mě teď konečně může zažívat normálního. Jsem schopen se mu věnovat s výrazně lepší pozorností než předtím. Vždycky jsem cítil, že je pro mě nejdůležitější na světě, ale až teď se v souladu s tímto citem taky chovám. Předtím jsem na to neměl kapacitu a nedokázal jsem se zklidnit a zastavit, ani když jsem byl s ním.
Chybí ti něco z tvého života před léčbou?
Neberu to ultimativně jako život před a po. Je to pořád jeden a ten samý život. Jen teď ho vedu trochu rozumněji. Ale pořád jsem na cestě. Ty nejdestruktivnější závislosti a vzorce chování se mi daří postupně odstraňovat, cítím se mnohem líp, ale nejsem svatej a asi ani nikdy nebudu.
Máš nějaký vzkaz těm, kteří se trápí závislostmi nebo jinými duševními problémy?
Udělejte s tím něco, dokud je čas! Protože když to minete, může být pozdě a nedostanete se z toho nikdy. Mně se tohle málem stalo. Kdyby se se mnou nerozvedla žena, nevím, jak bych skončil. Když začnete na sobě pracovat dřív, možná to nebudete muset dohnat do takové krajnosti. I když on je asi na velké změny potřeba opravdu silný kopanec. Těžko říct.
O životě zblízka s Elenou Kovalčíkovou
Žila dva odlišné životy. První z nich se rozvíjel v ušlechtilé, prémiové a spořádané rodině, zatímco druhý byl v temném zajetí alkoholu, kokainu a pervitinu. Utápěla se v melancholii a smutku, ale zažívala i dny euforické radosti. Navzdory tomuto rozporuplnému prostředí patřila k nejlepším studentům. Milovala literaturu a naučila se šest jazyků. Přestože dosáhla mnoha úspěchů, stále hledala útěchu a porozumění na dně lahve tvrdého alkoholu každý den.
Kdy promluvila o své závislosti, jak velký vliv má na alkoholika prostředí, ve kterém žije, jakou roli hrají geny a co jí pomohlo k rozhodnutí podstoupit protialkoholní léčbu, v pátečním podcastu O životě zblízka vypráví Elena Kovalčíková, která problematiku závislostí řeší i s poutníky v projektu SoulAdventure.
Elena Kovalčíková.
ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy