Nepříjemné a frustrující zážitky si z lesa odneslo již mnoho lidí. Když narazili na krvácející strom, někteří se domnívali, že na daném místě došlo ke spáchání trestného činu. Jiní si zase mysleli, že zde zemřelo zvíře. A dřevorubci, kteří strom řezali motorovou pilou, se v mnoha případech nestačili divit. Proud této červené tekutiny byl natolik silný, že připomínal krvácení při vážném úrazu.

Trestný čin nebo matka příroda?

Krev spouští u člověka instinktivní reakci, v mnoha případech se jedná o strach či morbidní zvědavost, a není tak divu, že „krvácející stromy“ velmi často vyvolají velký povyk. Stromy samozřejmě krvácet nemohou, i přesto ale mezi první myšlenky lidí patří například spáchání trestného činu daného stromu. Ti, kteří však v minulosti slyšeli o tzv. krvácejících stromech (angl. bloodwood tree) vědí, že za tím stojí jen a pouze matka příroda. Tekutina, která je na chlup podobná lidské krvi, je ve skutečnosti míza, která většinou není ani toxická ani nijak nebezpečná.

„Krev“ jako krev

Proč míza těchto stromů velmi připomíná lidskou a zvířecí krev? Má podobnou barvu i hustotu, ale na dotek je spíš pryskyřičná než tekutá jako krev. A kdybychom si vzali jako příklad jeden z nejznámějších krvácejících stromů (Pterocarpus angolensis), po uříznutí jeho větve z ní vyteče tmavě červená míza – připomíná to tok krve při amputaci paže. Zkrátka nic pro slabé povahy. Toto krvácení lze vysvětlit biologickými procesy. Některé stromy produkují červenou mízu, která následně slouží jako přirozený obranný mechanismus proti hmyzu. Když se naruší struktura kůry, míza se uvolní. Děsivým a přitom zajímavým faktem je, že účelem červené mízy je utěsnění “ran“ (narušené kůry), stejně jako působí naše vlastní krev na zranění.

Žádné experimenty

Pokud byste na procházce na nějaký krvácející strom narazili, hlavně neprovádějte žádné experimenty – například, že se rozhodnete strom pokácet. Některé druhy jsou totiž chráněné (ohrožené), například Dracaena cinnabari. Mezi lokálně ohrožené poté patří zmíněný africký Pterocarpus angolensis. A třeba v Nigérii jsou tyto stromy považovány za posvátné a místní obyvatelé věří, že mají nadpřirozené síly. 

Prohlédněte si tyto krvácející stromy ve fotogalerii níže. Který by vás nejvíce vyděsil?

Každý si to vykládá trochu jinak

Přestože je jev krvácení stromů vědecky vysvětlený, místní komunity tento jev často nadále považují za mystický. V některých domorodých kmenech v Africe či Austrálii kolují mýty o tom, že stromy krvácejí jen když jsou rozhněvané. Taky se říká, že ve stromech sídlí duchovní bytosti, které tímto způsobem projevují svou bolest. Mnoho lidí tak nechce v dané lokalitě kácet stromy, neboť věří tomu, že by na sebe pokácením krvavého stromu přivolali smůlu. Ve skutečnosti má však tato krev jiné vlastnosti.

Vlastnosti, které byste u „krve“ nečekali

Kromě pověr kolují mezi místními komunitami řeči o léčivých vlastnostech této mízy. V tradiční medicíně se využívá např. k léčbě kožních potíží nebo jako barvivo. Dokonce se v blízkosti těchto stromů někdy konají rituální obětiny a modlitby – účelem je mimo jiné získání ochrany. Pravdou je, že červeně zbarvená míza zabraňuje množení bakterií na povrchu ran (konkrétně u Corymbia gummifera) – dalo by se říci, že se jedná o přírodní dezinfekci.

Procházka přírodou se zvrtla

Ať už jste na některý z těchto krvácejících stromů narazili nedopatřením anebo se některý z nich stal vaším výletním cílem, dozajista jste si museli odnést silný zážitek. Horší situace nastávají, když jsou turisté neinformovaní. Kromě zmíněného trestného činu mnoho lidí napadne, že mohlo dojít ke zranění nějakého zvířete. Existuje mnoho případů, kdy se turisté vylekali, zavolali strážce lesa či policii a kvůli jejich neznalosti vznikly zmatky.

Řezání motorovou pilou nepřineslo očekávaný výsledek

Na videu níže se můžete podívat, jak při řezání dřeva motorovou pilou dřevorubci narazili na červenou mízu. Někdy se i stává, že proud tmavě červené tekutiny vystříkne, což některé z nich vyděsí. Právě dřevorubci se mnohdy obávají, že došlo ke zranění jednoho z jejich kolegů.

SDÍLET ČLÁNEK