Touha vyrobit si kytaru přivedla regionálního řemeslníka Jiřího Markalouse ke studiu oboru Umělecko-řemeslná stavba hudebních nástrojů na Integrované střední škole v Chebu. Následovalo zdokonalování se nejen v samotné výrobě, ale i ve hře na kytaru.

„Vždy mě fascinovalo, že existují lidé, kteří umí vlastníma rukama vyrobit hudební nástroj. Obdivoval jsem je a považoval je za mistry svého řemesla. Snil jsem o tom, že bych se i já mohl jednou naučit vytvořit něco tak krásného – vytvořit něco, co může přinášet radost a být blízkým přítelem,“ svěřil se Deníku Jiří Markalous.

Kytařina ho vždy fascinovala, ale vnímal ji spíše jako řemeslo, které si žádá čas, trpělivost a zkušenosti. „A tak jsem se jí začal věnovat až v dospělosti, když jsem měl pocit, že už mám dostatek odvahy pustit se do toho naplno,“ podotkl s tím, že již vyrobil přes třicet nástrojů.

Podle muže existuje celá řada způsobů, jak přistupovat je stavbě kytary, a popasovat se s výzvami, které během výroby přicházejí. Sám se snaží se spojit tradiční řemeslnou práci s inovativním designem a vytvořit kytary, které nejsou jen hudebními nástroji, ale i ztělesněním příběhu. Postupem času objevil, že když některé parametry exaktně měří, dokáže lépe porozumět celému procesu a dosáhnout větší konzistence při výrobě dalších nástrojů.

close info Zdroj: se svolením Jiřího Markalouse zoom_in

„Každá kytara začíná výběrem materiálu a představou o výsledném zvuku. Tomu se pak přizpůsobují výrobní postupy, například žebrování, ladění desek, volba materiálů nebo menzura. Poté přichází na řadu luby – takzvaný věnec, a vrchní i spodní deska. Jakmile je tělo hotové, soustředím se na krk kytary a kobylku,“ popsal výrobní proces.

Jednoduchý a čistý design

Po ostrunění nástroje následuje povrchová úprava. Markalous používá ručně nanášenou šelakovou polituru, která je zcela netoxická a minimálně tlumí rezonanci nástroje. Jeho přístup k designu je jednoduchý a čistý, což umožňuje vyniknout přirozené kráse dřeva.

Při práci se soustředí na detaily, každý kousek dřeva mu projde několikrát rukama.

„Nejdůležitější částí kytary je vrchní deska, která je zodpovědná za většinu zvukových vlastností nástroje. Na tu používám kvalitní šumavský smrk, který má výborné akustické vlastnosti a je mi blízký, protože pochází z našich lesů. Kromě něj pracuji s různými, převážně exotickými, druhy dřeva, a to s ohledem na jejich akustické vlastnosti a udržitelnost,“ svěřil se regionální tvůrce.