Noční požár rodinného domu v Čejově po sobě zanechal spoušť | Video: Petra Kopecká

Ten večer nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco tak hrozného. Marie Živná se dívala do půlnoci na televizi a pak šla spát. Její přítel Stanislav Svoboda polehával v ložnici, trápila ho viróza a nebylo mu dobře. Ani jeden z nich nemohl pořádně usnout. A to jim zachránilo život.

„Měla jsem zrychlený tep, cítila jsem neklid, ale to se někdy stává. Přítel už byl několik dní nemocný, nemohl kloudně spát. Přes zavřené okno v ložnici slyšel divné lupání a viděl divné světlo, a proto šel dolů. Já jsem měla špunty v uších a myslela jsem si, že rány jdou zvenku,“ líčí Marie Živná.

Pak už se vše odehrálo velmi rychle. Rozhodovaly minuty. „Vstala jsem a slyšela, jak Staník řve na svou bývalou manželku Ivu, která bydlela v jiné bytové jednotce v domě, ať vstává. Letěla jsem po schodech dolů, abych věděla, co se děje. Nenapadlo mě, že hoří. Jenže tam už jsem viděla světlo a cítila žár. Přítel se snažil hasit kýblem a vodou, ale marně. Rychle jsem běžela zpět nahoru pro telefon, abych zavolala hasiče,“ pokračuje.

Ženy se zmocnila bezmoc. Řešila, jestli jsou v pořádku děti, a do toho se slzami v očích volala hasiče. Jak sama přiznává, do telefonu na operátorku naprosto zoufale řvala, ať rychle někoho pošlou, že všechno shoří.

Mezitím se do situace vložil i její přítel. „Nemůžeš tu být, jinak se už dolů nedostaneme, křičel na mě. Rychle jsem běžela dolů po schodech, operátorku jsem stále měla na uchu. Jak jsem scházela schody, začalo pomalinku praskat okno. Když jsme okno míjeli, už prasklo a nahoru se vyvalil oheň i temně černý dým. Operátorka se zeptala, jestli jsme v pořádku. Staník rychle zavřel za sebou dveře. Věděla jsem, že toto nedopadne dobře,“ vzpomíná obyvatelka Čejova.

Pak už jen strnule stála na dvoře a sledovala ohnivé peklo. Přijelo několik hasičských vozů a přítel běhal s hasiči po pozemku. „Stál tu nalehko jen v pyžamu také Staníkův táta, nešťastně se díval na hořící rodný dům. Bylo srdcervoucí vidět starého člověka, který ztrácí domov,“ vybavuje si Marie Živná.

Zůstalo jen prázdno… 

Ta později odjela ke svým příbuzným, kteří jí nabídli svůj dům jako útočiště. „Svobodovi se o nás krásně postarali, jsme jim za to vděční a neskutečně z celého srdce děkujeme. Po dvou hodinách dorazil i zdrcený Staník. Když jsem ho viděla, věděla jsem se. Škoda osm milionů korun, dům vyhořel,“ konstatuje.

Když se začalo rozednívat, jela se podívat, jak to na místě vypadá. A když vstoupila do domu, byl to šok. Dvacet let dřiny, plno vzpomínek – to vše plameny pohltily. Zůstalo prázdno. Od té doby rodina, která přišla o střechu nad hlavou, cítí jen bolest, hořkost či bezmoc a hledá odpověď na otázku, proč se to stalo.

„Opravdu si važme toho, co člověk má. Život je velmi křehký a nikdy nevíme, co bude ne druhý den, ale třeba i ten den večer. Proto teď své nejbližší obejměte a řekněte, jak je máte rádi. Já jsem tam přišla i o akvárium s rybičkami, akvaristickou výbavu, a bohužel tam zůstaly dvě andulky. Jako zázrakem se několik rybiček podařilo zachránit a jsou v dočasném domově. Je to aspoň taková malá jiskřička. Hlavní je, že žijeme, sice vše bolí, ale žijeme,“ uzavírá Marie Živná.

V domě podle dosavadního vyšetřování došlo ke zkratu v elektrickém zdroji. Co přesně se stalo, se ještě vyšetřuje.