Miroslav Patrik: Přehrada Nové Heřminovy v post-faktické době

Karel Janovský 21. 2. 2025

Řeka Opava v Nových Heřminovech

Ministerstvo pro místní rozvoj 19. prosince 2024 vydalo rozhodnutí, kterým zamítlo odvolání Dětí Země a Hnutí DUHA z července 2023 proti rozhodnutí stavebního úřadu v Bruntále o umístění přehrady Nové Heřminovy, přičemž dodatečně uložilo tři nové požadavky o způsobu sledování vlivů výstavby přehrady biologickým dozorem na životní prostředí. Tím tak skončilo územní řízení, které bylo zahájené před dlouhými sedmi lety. MMR dalších třicet tři zmírňujících a kompenzačních návrhů Dětí Země sice zamítlo, nicméně u pěti z nich chybějí řádné důvody, což může být zásadní procesní vada územního řízení. Děti Země proto 20. ledna 2025 proti tomuto rozhodnutí zaslaly správní žalobu, o níž má Krajský soud v Ostravě rozhodnout do tří měsíců.

Aktivní účast Dětí Země během šestnácti let plánování a rozhodování o stavbě přehrady a ostatních protipovodňových opatření v letech 2008 až 2024 tedy spočívala jen v těchto třech úkonech: v červenci 2023 zaslaly odvolání proti umístění přehrady a v červenci a v prosinci 2024 připomínkují nové podklady v odvolacím spise (v lednu 2025 pak zasílají správní žalobu). Podobně je na tom i Hnutí DUHA, které v březnu 2021 zasílá vyjádření k umístění přehrady a v dubnu 2021 k umístění přeložky silnice I/45.

Poslední shrnující informace o opakovaném selhávání státu při přípravě a výstavbě protipovodňových opatření na Opavsku za posledních šestnáct let vyšly například 10. prosince 2024 v článku s názvem Tečka za případem „chybějící“ heřminovské přehrady: hlavním viníkem je KDU-ČSL.

Je proto jistě vhodné si jeden měsíc od podání žaloby proti umístění přehrady, připomenout některé skutečnosti, které dokládají, že všechna potřebná protipovodňová opatření nemohla být v září 2024 hotová, takže spolky nenesou žádnou zodpovědnost, že stále neexistují. Jen málokdo totiž využívá informace o historii této kauzy.

Spolky totiž o přehradě nerozhodují, ani ji nepřipravují a ani ji nefinancují, tak ani nemohou za chyby státu a jeho neschopných investorských institucí. Ovšem v post-faktické době logika a reálnost má nižší kalibr, než jsou emoce a virtuálnost.

Schválení přehrady

Vláda usnesením č. 444 ze dne 21. dubna 2008 jako reakce na povodně v červenci 1997 schválila výstavbu menší přehrady Nové Heřminovy, dalších protipovodňových opatření a přeložení části silnice I/45 Krnov – Bruntál za celkem 7,3 mld. Kč. Přehrada má mít objem kolem 16 mil. m3 (místo 36 mil. m3) a má být víceúčelová: protipovodňová a rekreační funkce, výroba elektrické energie či udržování přiměřeného objemu vody v řece Opavě. Realizací těchto opatření má být při povodňovém průtoku Q100 ochráněno před povodněmi asi šest tisíc obyvatel, kteří žijí v dosahu stoleté vody.

Podle plánu vlády z dubna 2008 měla být většina protipovodňových opatření hotová do roku 2016 (zbytek do roku 2022) a přehrada i s přeložením silnice I/45 pak do roku 2020, jak dokládá tabulka s časovou osou.

Pokud by tedy stát, tzn. hlavně Povodí Odry, s. p., a Ředitelství silnic a dálnic, s. p., svůj slib z dubna 2008 splnil, tak by v září 2024 mohla přehrada a ostatní protipovodňová opatření existovat a aspoň zčásti plnit svůj účel. Skutečnost, že všechna tato opatření neexistují ani po sedmnácti letech od rozhodnutí vlády tak není vinou spolků.

Navíc, i kdyby všechna tato opatření v září 2024 byla, tak následky obrovské povodně by byly jen nižší, neboť nešlo o stoletou vodu, ale s větším objemem, takže existence přehrady by povodňovou vlnu jen časově zmírnila. Vyplývá to např. z článku z 21. listopadu 2024 s názvem Povodeň by v Opavě zasáhla na pět tisíc lidí a stovky objektů, i kdyby už přehrada stála, ukazují data.

Současně je nutné připomenout, že tři roky před rozhodnutím vlády o výstavbě přehrady a dalších staveb vzniklo v dubnu 2005 alternativní řešení protipovodňových opatření na Opavsku, které s přehradou nepočítalo, přičemž mohlo být postavené dříve.

Vzhledem k existenci této levnější a jednodušší varianty se nelze divit obyvatelům Nové Heřminovy, že na rozhodnutí vlády z dubna 2008 reagovali svoláním místního referenda již na 30. srpna 2008. Skončilo podle očekávání, neboť občané zavázali obec, že má proti výstavbě přehrady brojit svými připomínkami, a to ve všech procesech, které s ní boudou spojené, tzn. při schvalování územních plánů a ve správních řízeních, a to s využitím i soudních řízení.

Spolky a ani občané dotčené obce tedy o výstavbě přehradě a o ostatních protipovodňových opatřeních nerozhodovaly, jen upozornily, že existuje levnější a rychlejší protipovodňové opatření na Opavsku bez přehrady.

Proces EIA bez variant

Od února 2010 do února 2012 probíhá hodnocení vlivů protipovodňových opatření na životní prostředí (i s přeložkou silnice I/45), tzv. proces EIA, jehož se účastní veřejnost i dotčené obce. Ministerstvo životního prostředí pak v únoru 2012 vydává souhlasné stanovisko EIA, podle něhož lze přehradu a související stavby z ekologických hledisek realizovat, ale za splnění třiceti tří podmínek.

Ovšem zásadní vadou tohoto procesu EIA je to, že alternativní řešení z dubna 2005 s názvem „Studie zvýšení kapacity koryta a revitalizace řeky Opavy v Krnově (km 68,374 – 72,330)“, které upřednostňuje přírodě blízká protipovodňová opatření ve variantě „bez přehrady“, nebylo s variantou „s přehradou“ také posouzeno.

Hlavním důvodem odmítnutí posoudit obě tyto varianty bylo, že tato alternativa nebyla dopracována do potřebné podrobnosti a hlavně nepočítá s přehradou. Vláda totiž chtěla z ideologických důvodů postavit přehradu, nikoliv rychle zajistit žádoucí protipovodňová opatření, i kdyby to znamenalo postavit jen suchý poldr. Pokud by tomu tak nebylo, tak stát mohl toto alternativní řešení dopracovat a nechat ho procesem EIA posoudit.

Spolky, obec Nové Heřminovy a nezávislá odborná veřejnost se tedy v procesu EIA nedomohly dopracování řešení bez přehrady, neboť bylo příliš levné, příliš jednoduché a hlavně nešlo o stavbu přehradu, takže bylo Ministerstvem životního prostředí z procesu EIA účelově diskvalifikováno.

Stav přípravy k červnu 2019

Babišova vláda si v červnu 2019 nechala vypracovat zprávu o stavu přípravy celého záměru s názvem „Opatření na horní Opavě“, který uvádí mj. následující:

1. V roce 2022 se má začít s výstavbou přehrady a má být zprovozněna v roce 2027 (tj. tři roky po povodních v září 2024!). Náklady jsou odhadnuty na 1,9 mld. Kč, přičemž dalších asi 1 mld. Kč tvoří výstavba obslužné levobřežní silnice (stále chybí!), revitalizace Oborenského potoka, kompenzace v obci Nové Heřminovy apod.

2. Do roku 2023 bude postaveno pět suchých nádrží (poldrů) Lichnov III, Lichnov V, Loděnice, Jelení a Krnov za celkem asi 318 mil. Kč.

2. Do roku 2025 budou realizována další protipovodňová opatření, která mají stát kolem 2,2 mld. Kč.

4. Stávající silnice I/45 bude po realizaci přehrady přerušena a z části zatopena, takže je nutné ji přeložit a postavit novou dvoupruhovou silnici délky asi 5 km za asi 1,2 mld. Kč (včetně DPH), což má zajistit Ředitelství silnic a dálnic., s. p. (náklady na přeložku se nyní zvýšily na 2,2 mld. Kč a má se stavět v letech 2027-2030).

Z údajů vlády z června 2019 tedy vyplývá, že celý záměr s názvem „Opatření na Horní Opavě“ má být hotový do roku 2027, nikoliv do roku 2020 podle plánu z dubna 2008, a celkové náklady mají být asi 6,76 mld. Kč.

Ačkoliv spolky do přípravy přehrady a ostatních protipovodňových opatření do června 2019 nijak významně nezasáhly, přesto Babišova vláda počítala s realizací všech těchto staveb až v roce 2027, tj. tři roky po povodních v září 2024 (nyní se termín dostavby posunul k roku 2032).

Územní řízení pro přeložku silnice I/45

Jednou z podmínek výstavby přehrady a dalších protipovodňových opatření na Opavsku je přeložit silnici I/45 Krnov – Bruntál, která přehradě překáží, jak vyplývá i z letáku Ředitelství silnic a dálnic, s. p. (viz níže). Na tuto skutečnost ale politici v čele s ministrem Markem Výborným často a účelově zapomínají, neboť bez této stavby, nelze přehradu zrealizovat.

Zdroj | ŘSD

Tato nová silnice získala v únoru 2012 souhlasné stanovisko EIA a kolem roku 2018 i rozhodnutí krajského úřadu v Ostravě o povolení škodlivého zásahu do biotopů a zvláště chráněných druhů živočichů.

Ředitelství silnic a dálnic, s. p., pak v lednu 2019 požádalo o vydání územního rozhodnutí. Ovšem tato žádost byla tzv. blanketní, neboť neobsahovala všechny potřebné podklady, takže stavební úřad v Krnově musel řízení opakovaně dva roky do února 2021 přerušovat, než je řádně doplněna.

Veřejnost tedy po dvou letech čekání mohla konečně v dubnu 2021 předložit zásadní námitku, že o umístění silnice má rozhodovat nepodjatý stavební úřad. Námitce bylo za asi pět měsíců vyhověno, takže o umístění stavby rozhodoval stavební úřad v Bruntále. Ten ale zjistil, že žádost je stále vadná a řízení na rok a půl přerušil, než v dubnu 2024 územní rozhodnutí konečně vydal.

Hlavním viníkem průtahů v územním řízení pro přeložku silnice I/45 během více než 5 let bylo Ředitelství silnic a dálnic, s. p., které asi 3,5 roku svou tzv. blanketní žádost doplňovalo, jak dokládá průběh tohoto řízení.

Podle plánu vlády z dubna 2008 měla být tato přeložka silnice hotová do roku 2020 a podle plánu z června 2019 do roku 2027. Z letáku Ředitelství silnic a dálnic, s. p. z prosince 2024 ovšem vyplývá, že nová silnice délky 5,1 km má stavební povolení získat během roku 2025 a její realizace má probíhat v letech 2027-2030. Náklady jsou nyní odhadnuty na 1,8 mld. Kč (bez DPH).

Pokud tedy tato nová silnice v době povodní v září 2024 neexistovala, tak jedním z hlavních viníků obrovských povodňových škod na Opavsku je i Ředitelství silnic a dálnic, s. p., a zejména jeho sedm generálních ředitelů od roku 2008, zejména Radka Mátla (od října 2019 dosud).

Spolky totiž o umístění této silnice nerozhodovaly a ani neovlivnily kvalitu najatých „odborníků“, kteří měli aspoň na druhý pokus předložit bezvadnou žádost. Délka a průtahy územního řízení jsou tak dokladem nezájmu Ředitelství silnic a dálnic, s. p., o kritickou situaci na Opavsku a také jeho neschopnost získat včas potřebná rozhodnutí a přeložku silnice rychle postavit. Vliv spolků na délce tohoto řízení byl nulový.

Územní řízení pro přehradu

Přehrada získala v únoru 2012 souhlasné stanovisko EIA a kolem roku 2018 i rozhodnutí krajského úřadu v Ostravě o povolení škodlivého zásahu do biotopů a zvláště chráněných druhů živočichů.

Povodí Odry, s. p., ovšem již v prosinci 2017 požádalo o vydání územního rozhodnutí. Žádost byla ale opět jako v případě umístění přeložky silnice I/45 tzv. blanketní, neboť neobsahovala všechny potřebné podklady. Stavební úřad v Krnově tak musel tři roky do ledna 2021 čekat, než je řádně doplněna.

Veřejnost tedy po více než třech letech čekání mohla konečně v březnu 2021 předložit zásadní námitku, že o umístění přehrady má rozhodovat nepodjatý stavební úřad. Námitce bylo za asi jedenáct měsíců vyhověno, takže o umístění přehrady od února 2022 rozhodoval stavební úřad v Bruntále. Ten ale zjistil, že žádost je stále vadná, takže veřejnost mohla své připomínky předložit až v březnu 2023. Stavební úřad pak v červnu 2024 konečně územní rozhodnutí vydal.

Proti územnímu rozhodnutí podalo v červenci 2023 odvolání Hnutí DUHA a Děti Země, které se do řízení přihlásily až v odvolací fázi. Oba spolky pak po důkladné analýze rozhodnutí asi za měsíc předložily své důvody.

Například Děti Země v odvolání žádaly o přezkum zákonnosti a správnosti deseti závazných stanovisek a navrhly změnit dvanáct uložených požadavků v závazném stanovisku EIA a čtyř požadavků na ochranu dřevin a významných krajinných prvků. Dále předložily k uložení dvacet nových zmírňujících a kompenzačních opatření na ochranu okraje lesa, povrchových vod, půdy, krajinného rázu, významných krajinných prvků a před nadlimitními intenzitami hluku.

Oba spolky si pak na vypořádání svých připomínek a návrhů, sepsaných za dva měsíce, musely počkat téměř jeden rok, než se v červenci 2024 mohly k novým podkladům v odvolacím spise vyjádřit.

Ministerstvo pro místní rozvoj nakonec 19. prosince 2024 svým rozhodnutím odvolání obou spolků ze srpna 2023 sice zamítá, nicméně ukládá tři nové požadavky o způsobu sledování vlivů výstavby přehrady biologickým dozorem na životní prostředí. Řízení o umístění přehrady tak po sedmi letech končí.

Hlavním viníkem průtahů v územním řízení pro přehradu během 7 let bylo Povodí Odry, s. p., které svou tzv. blanketní žádost doplňovalo o chybějící podklady celkem asi 3,5 roku, a zčásti i stavební úřady, které mohly rozhodovat rychleji, jak dokládá i průběh tohoto řízení.

Podle plánu vlády z dubna 2008 měla být většina protipovodňových opatření hotová do roku 2016, všechny do roku 2022, a přehrada pak do roku 2020, resp. podle plánu z června 2019 do roku 2027. Nyní se uvádí již rok 2032.

Pokud tedy přehrada v době povodní v září 2024 neexistovala, tak od roku 2008 jsou na vině všichni generální ředitelé Povodí Odry, s. p., včetně příkladmo Jiří Pagáč (od listopadu 2014 do dubna 2019) a Jiří Tkáč (od května 2019 do března 2025).

Spolky o umístění přehrady nerozhodovaly a ani neovlivnily kvalitu najatých „odborníků“, kteří měli aspoň na druhý pokus předložit bezvadnou žádost. Spolky pouze využily svého práva předložit připomínky a návrhy k přehradě, které stát ovšem řešil téměř jeden rok. Vliv spolků na délce tohoto řízení byl tedy téměř nulový.

Naopak úřady o odvolání obou spolků rozhodovaly nepřiměřeně dlouho, ačkoliv by to měly zvládnout během dvou měsíců. Jinak řečeno, i kdyby se spolky tohoto územního řízení neúčastnily, tak v září 2024 by přehrada stejně neexistovala.

Žaloba proti umístění přehrady

Ministr zemědělství Marek Výborný začátkem ledna 2025 oznámil, že náklady za výstavbu přehrady, dalších protipovodňových opatření a za přeložku silnice I/45 mají být již 9 mld. Kč (v roce 2008 byly odhadnuty na 6,7 mld. Kč). Přehrada se má pak jako poslední stavba stavět v letech 2027-2032, takže termín její realizace z roku 2008 se posunul o dvanáct let a termín z roku 2019 se posunul o pět let.

Děti Země 20. ledna 2025 zasílají ke Krajskému soudu v Ostravě správní žalobu, neboť nejsou spokojené se způsobem vypořádání svých připomínek k obsahu dvou závazných stanovisek na ochranu významných krajinných prvků, dvou stanovisek na ochranu krajinného rázu a jednoho stanoviska na ochranu okraje lesa. Rozsudek lze očekávat do května 2025. Nikdo tedy nyní nebrání tomu, aby byla stavební řízení pro přeložku silnice I/45 a pro přehradu.

Za nedokončená protipovodňová opatření na řece Opavě a v okolí do září 2024 může tedy jednoznačně stát a jeho hlavní instituce Povodí Odry, s. p., a Ředitelství silnic a dálnic, s. p., nikoliv spolky Hnutí DUHA a Děti Země nebo obyvatelé Nových Heřminov.

Podle plánu vlády z dubna 2008 měla být totiž většina těchto staveb hotová do roku 2016, resp. do roku 2022, a přehrada pak do roku 2020. Přitom odmítnuté alternativní řešení z dubna 2005 na zkapacitnění koryta řeky a na výstavbě jen suché nádrže by bylo levnější a bylo by postavené již dávno.

Stručně řečeno, spolky o přehradě nerozhodly v dubnu 2008 a ani ji během šestnácti let nepřipravují, tak ani nemohou za chyby státu a jeho obou investorských institucí. V post-faktické době mají bohužel fakta a historické souvislosti a také logika nižší váhu, než účelové emoce a mediální zkratky mnoha politiků, což se týká hlavně ministra Marka Výborného.