Komentář

Indie, rostoucí mocnost s obrovskou geopolitickou vahou, nastoluje zajímavé otázky ohledně svého strategického postoje. Je členem aliance Quad (Quadrilateral Security Dialogue, česky Čtyřstranný bezpečnostní dialog) spolu se Spojenými státy, Japonskem a Austrálií a zároveň hraje klíčovou roli v uskupení BRICS s Čínou a Ruskem, dvěma hlavními protivníky Ameriky. Indie udržuje silná partnerství s Ruskem v oblasti zbrojení, s Íránem v oblasti energetiky a s Izraelem v oblasti obranných technologií.

Dokáže Indie udržet tyto zdánlivě protichůdné vztahy? A co je důležitější, co slouží jejím nejlepším dlouhodobým zájmům?

Doktrína strategické autonomie: historie a souvislosti

Abychom pochopili současný strategický postoj Indie, musíme prozkoumat její doktrínu strategické autonomie, která má kořeny v její historii a identitě nezávislého státu.

1. Po získání nezávislosti a neangažovanosti: Poté, co získala nezávislost na britské koloniální nadvládě v roce 1947, přijala Indie pod vedením premiéra Džaváharlala Néhrúa (1947-1964) politiku „nezúčastněnosti“. Během studené války se Indie bránila spojování se západním blokem vedeným Spojenými státy nebo Sovětským svazem a upřednostňovala svou nezávislost a národní zájmy. Tento postoj ztělesňovalo Hnutí nezúčastněných zemí.
2. Příklon k Sovětskému svazu: Navzdory oficiální nezúčastněnosti tíhla Indie během studené války k Sovětskému svazu, zejména po uzavření indicko-sovětské smlouvy o míru a přátelství v roce 1971. Tento vztah byl do značné míry dán strategickými a obrannými potřebami, protože Spojené státy se za prezidenta Nixona spojily s Pákistánem a Čínou. Kromě toho hrál roli příklon Indie k socialismu a centralizaci.
3. Změny po skončení studené války: Rozpad Sovětského svazu přinutil Indii změnit přístup. Hospodářské reformy v roce 1991 otevřely Indii cestu ke globalizaci, čímž ji přiblížily Západu a zároveň zachovaly její vazby na Rusko. Strategická autonomie zůstává ústředním bodem indické zahraniční politiky i dnes.

Geopolitické vztahy a výzvy

Indie musí při hledání rovnováhy porozumět svým klíčovým strategickým vztahům:

1. Spojené státy a Quad: Skupina Quad – Indie, Spojené státy, Japonsko a Austrálie – je často popisována jako protiváha rostoucího vlivu Číny v indo-pacifickém regionu. Indie těží z technologické, vojenské a hospodářské podpory USA. Vazby posilují společná námořní cvičení a obranné dohody, jako jsou COMCASA a BECA. V roce 2023 byly Spojené státy největším obchodním partnerem Indie, přičemž bilaterální obchod dosáhl téměř 100 miliard dolarů. Indie vyvezla do Spojených států zboží v hodnotě 63,36 miliardy dolarů a dosáhla obchodního přebytku přes 26 miliard dolarů. Posilování těchto spojenectví pomáhá Indii vyvažovat asertivitu Číny v Indopacifiku a na jejích hranicích.
2. Izrael: Rostoucí partnerství Indie s Izraelem se zaměřuje na obranné technologie, kybernetickou bezpečnost a zemědělství. Za posledních deset let Indie nakoupila od Izraele vojenský hardware v hodnotě 2,9 miliardy dolarů, včetně bezpilotních letounů a systémů protiraketové obrany.
3. BRICS: Indie je členem skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika), která nabízí platformu mezi rozvíjejícími se ekonomikami. Dominantní postavení Číny však pozici Indie komplikuje, zejména vzhledem k přetrvávajícímu napětí na hranicích.
4. Rusko: Rusko zůstává největším dodavatelem Indie v oblasti obrany. Navzdory americkým sankcím a geopolitickému tlaku Indie pokračuje v nákupu ruských zbraní, včetně raketových systémů S-400. V prosinci 2024 se ruská státní ropná společnost Rosněfť dohodla na dodávkách 500 000 barelů ropy pro indickou společnost Reliance Industries, a to denně po dobu 10 let. Tato dohoda v hodnotě 13 miliard dolarů ročně podtrhuje závislost Indie na ruské energii v době západních sankcí vůči Moskvě. Toto balancování Indie však čelí výzvám, protože Spojené státy zvažují sankce zaměřené na odběratele ruské ropy.
5. Írán: Vztahy Indie s Íránem se soustředí na energetickou bezpečnost a přístup do střední Asie. Projekt přístavu Čabahár je příkladem indické strategie obejít Pákistán a čelit vlivu Číny. Navzdory americkým sankcím dosáhl v roce 2023 bilaterální obchod přibližně 1,8 miliardy dolarů. Indické zastavení dovozu většiny ropy z Íránu po roce 2019 však poukazuje na omezení způsobená tlakem USA.
6. Čína: Vztahy Indie s Čínou se vyznačují rivalitou a vzájemnou hospodářskou závislostí. Napětí na hranicích v Ladaku a militarizace v Himálaji podtrhují vzájemnou nedůvěru, přestože bilaterální obchod přesahuje 100 miliard dolarů ročně. Kontrola Číny nad tibetskými řekami jí poskytuje vliv na země ležící níže po proudu, včetně Indie. Vědec Brahma Chellaney upozornil na to, jak čínská výstavba přehrad a odvádění vody z řek ohrožují vodní bezpečnost Indie.
7. Pákistán: Nestabilní vztahy Indie s Pákistánem zůstávají kritickým problémem, který je způsoben spory o Kašmír a přeshraničním terorismem. Úzké vazby Pákistánu s Čínou zhoršují problémy, kterým Indie čelí na dvou frontách.

Analýza strategického postoje země vyžaduje pohled z její vlastní perspektivy. Indická cesta strategické autonomie vychází z historických zkušeností a probíhajících debat mezi tvůrci politiky.

Jak upozorňuje Brahma Chellaney, Indie se nemůže vyhýbat těžkým rozhodnutím navždy. Rostoucí asertivita Číny – od kontroly vodních zdrojů až po její aktivity na Taiwanu – bude prověrkou indické doktríny strategické autonomie.

Vedení Indie stojí před zásadní otázkou: Může i nadále jít střední cestou, nebo si musí vybrat stranu? Jak řekl pan Miyagi svému studentovi ve filmu Karate Kid: „Daniel-san, musíme si promluvit. Kráčet po cestě, hmm? Jdi po levé straně, bezpečně. Jdi po pravé straně, bezpečně. Když půjdeš uprostřed, dříve nebo později tě rozmačkají jako hrozen.“

Směřování Indie v nadcházejících letech bude mít zásadní význam pro její budoucnost a pro globální rovnováhu sil.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska The Epoch Times.

–ete–

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy