Někdejší textilka skrývá příběhy i nebezpečí. Urbexer: Zažil jsem i útok střepem | Video: Deník/Jiří Louda

Přestože má areál nejlepší léta za sebou, stále z něj dýchá původní atmosféra, kterou ale narušují poházené odpadky a další pozůstatky lidské činnosti. Bývalé garáže se přeměnily v úschovny harampádí, některé vypadají, že slouží k bydlení.

„Navzdory chátrání představuje bývalá textilka doklad o průmyslové historii města. Určitě je škoda, že se nepodařilo některé textilní stroje zachránit a umístit je do muzea,“ říká dobrodruh a milovník urbexu Michal Svoboda, který vystupuje pod alter egem Gennaro Dante. „V kancelářích zůstalo spoustu dokumentů, ať už složky bývalých zaměstnanců, obchodní statistiky a další články,“ dodává.

play_fill

Sám má za sebou několik výprav do areálu a nemile ho překvapilo, jak se postupně mění. Role látek, které byly na každém rohu, postupně zmizely. Na pospas zůstaly i stroje, které podlehly řádění nenechavců.

Zároveň se na vlastní kůži přesvědčil, že objekt přitahuje pozornost návštěvníků. „Mám čtyři negativní zkušenosti. Poprvé se mě muž, který se zde ukrýval, lekl a praštil mě tyčí přes ruce. Myslel si, že ho jdeme přepadnout. Potkal jsem i drogově závislé, jeden z nich na mě zaútočil velkým střepem,“ vypráví.

Na hranici zákona 

Svoboda rozhodně nedoporučuje obdobná dobrodružství laické veřejnosti. Jednak hrozí úraz, především ve večerních a nočních hodinách, a zároveň se vstupy do opuštěných budov pohybují na hranici zákona.

„Člověk si musí zmapovat terén a snažit se být minimálně dva kroky napřed. Navíc industriální areály přitahují pozornost zlodějů kovů, představují pro ně zlatý důl,“ vysvětluje Gennaro Dante. Sám má představu, co by mohlo z jedné budov bývalého textilního areálu vzniknout. „Osobně by se mi líbilo menší muzeum, které by připomínalo průmyslovou historii. Prostor by zároveň sloužil k pořádání kulturních akcí a interaktivních prohlídek,“ uzavírá.

close info Zdroj: Denik/Martin Štefanov zoom_in

Objekt několikrát navštívil i osmatřicetiletý David, který vystupuje pod pseudonymem Saon. Jak sám zmínil, textilka už nežije, spíše dožívá.

„Skrývá se tu hodně příběhů. Přestože sem chodím pravidelně, pokaždé mě něco překvapí. Dokonce se tu natáčel československý film Muka obraznosti s Jiřím Bartoškou a Dagmar Bláhovou v hlavních rolích,“ připomíná. „Obrovská část naší průmyslové historie je nenávratně pryč. Byla srovnána se zemí a nahrazena něčím, co nedokáže původní hodnotu ani z jednoho procenta nahradit,“ konstatuje.

play_fill

Součástí areálu je i padesátimetrový komín, který Saon už minimálně desetkrát zdolal. Lezení na komíny totiž patří k jeho vášním. „Člověk musí mít i strach, aby zbytečně neriskoval. Zároveň musí být zdrženlivý, aby neudělal hloupost, kvůli které by třeba skončil do konce života na vozíčku,“ uzavírá s tím, že nejvyšší komín, který zdolal, měřil 360 metrů a stojí ve Slovinsku.