Nový seriál Děcko: Má dobré téma, ale neví, čím chce být
Autorky Lucie Macháčková a Kateřina Krobová sledují mladou samoživitelku Kláru, která pečuje o dvě děti, je sociálně na hraně a do toho znovu otěhotní. Uvědomuje si, že dalšího potomka už nezvládne, a tak se rozhodne najít mu ještě před porodem adoptivní rodiče. Těch se přihlásí hned několik, a tak většina dílů připomíná zuřivý konkurz, kde jakmile vypadnou jedni, prorvou se k těhuli jiní…
Konkurz na rodiče
Na obrazovku seriál vstoupil v době, kdy bylo zveřejněno, že se ruší kojenecké ústavy, souběh téměř ideální. Přesto využili tvůrci potenciál jen napůl. Problém je hlavně ve scénáři a způsobu vyprávění, jež se navzájem míjejí. Autorky měly ambici na jedné straně přiblížit rodiče, kteří se z různých (většinou existenčních) důvodů nemohou o dítě starat, na druhé ty, kteří se naopak chtějí pěstouny stát. Ústřední figurou, jež minipříběhy párů propojuje, je Klára, která „konkurz“ odstartuje. Respektive vyvěsí svou nabídku na nástěnku v místním OSPODu (jenž mimo jiné zprostředkovává osvojení dětí), kde se zájemci toužící po dítěti scházejí.

Účastní se ho postupně čtyři páry potenciálních náhradních rodičů, kteří představují rozličné typy a modely vztahů: rázná Alice s Michalem, který je na rozdíl od partnerky ohledně adopce mnohem váhavější, influencerka Beáta a bohatý podnikatel Hubert, téměř pořád online, registrovaní partneři Petr a Vladimír a konečně starší manželé Kryštof a Hanka provozující kosmetický salon.
Kolísavé vyprávění
Vyprávění je rozehráno víceméně seriózně, nicméně samotná štvanice na dítě i některé modely chování postav působí občas kuriózně a nabourávají autorský cíl nastolit (patrně) vážné téma. Přestože načrtnuté charaktery i řada situací si o odlehčení a nadhled přímo říkají, působí mnohé zbytečně dramaticky až pateticky (scéna u nástěnky s kresbami a fotkami týraných dětí, Klářina věčná utrápenost). A tak je divák vděčný alespoň za občasné drobné vtípky (třeba ordinaci gynekologie se jménem jednoho z režisérů: Mudr. Radim Špaček) nebo Richardovy či Zorčiny štěpné glosy.
Seriál kolísá i stylově. Zatímco některé postavy působí realisticky (Alice, Michal, Klára), jiné padají místy do karikatur (Beáta, Hubert, Verner). Jako by se autorky a potažmo režiséři Rozálie Kohoutová a Radim Špaček nemohli rozhodnout, jak chtějí příběh vlastně vyprávět.
Odráží se to i v lehce roztěkaném pojetí různých situací – někdy působí dojemně lidsky (Klářino zoufalé tápání v nezáviděníhodné situaci a emotivní, komorní chvilky s dětmi), jiné jsou málo uvěřitelné (skutečně by influencerka, tak, jak ji autorky napsaly, dokázala opustit svůj přepych, navíc kvůli romské dívence?). Málo věrohodný je i moment, kdy barmanův kolega položí láhev s alkoholem náhodou právě na stolek, kde si kreslí Daník, jenž se vzápětí opije a skončí v nemocnici…

Působí to spíš tak, že autorky chtěly nastínit co nejpestřejší povahy a typy, bez ohledu na to, zda v rámci příběhu a psychologie postav vždycky fungují. Což platí i o sestře jednoho z gayů v podání Terezy Dočkalové, která navzdory jejímu dobrému výkonu je jen jakousi umělou rozbuškou v harmonické domácnosti dvou chlapů.
Dominují herci
Velkou oporu mají režiséři v hereckém obsazení – Judit Pecháček zvládá všechny polohy Kláry, rozpolcené mezi mateřskou láskou a životní únavou podepisující se na jejím někdy až nepochopitelném chování, vynikající Jiří Rendl je v kůži Klářina prvního manžela, věčně zhuleného barmana a průseráře odzbrojující, Eva Hacurová jako Alice razící si až posedle a za cenu ztráty partnera cestu k adoptivnímu mateřství je zábavná ve své razanci, jindy budí upřímné dojetí.
Elizaveta Maximová si užívá svou výstřední influencerku, jež v rodičovských tužbách i sama v sobě trochu tápe, Jan Jankovský je jako její manžel manažer žijící ve světě digitálních hraček až dojemně přesvědčivý. Zdánlivě v pozadí, ale realitě nejbližší je úředník OSPODu ironicky pojmenovaný Čáp, jehož představitel Ondřej Malý nemá jediný rušivý moment ani repliku a který mu dává punc jakéhosi lakmusového papírku všech okolních citů, vášní a kolapsů.

Gynekoložku a Klářinu přítelkyni (?) občas sarkasticky glosující běh věcí suverénně ztvárnila Vanda Hybnerová. A velmi příjemně překvapují i mladší, méně známí herci: zejména Magdalena Čečo v roli Klářiny dcery Zorky s prořízlou pusou vzpurné teenagerky i Adam Kocúr jako její malý bratr Daník, kteří podávají soustředěný výkon.
Děcko je projekt, který má své slabiny. Ve srovnání se stylově kompaktnějšími Náhradníky, kde Alice Nellis a Jiří Havelka pracují navíc se sympatickým nadhledem, vychází hůře. V každém případě jde ale o počin, který si všímá aktuálních problémů ve společnosti a na rozdíl od jiných přehmatů v České televizi (třeba To se vysvětlí, soudruzi!) představuje pro veřejnoprávní stanici dobrý směr.
Hodnocení Deníku: 60 procent
ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy