Předseda sněmovního výboru pro bezpečnost dnes pořádal konferenci o „transformaci zpravodajských služeb po roce 1989“, která měla poskytnout veřejnosti historickou retrospektivu vývoje českých tajných služeb. K diskusi byli přizváni současní a bývalí ředitelé českých tajných služeb.

Po pádu komunismu v roce 1989 stála nová republika, která se vyvázala z područí Sovětského svazu, před velkou výzvou v oblasti tajných služeb. Zatímco sousední východní Německo (NDR) si mohlo dovolit kompletně zrušit tajnou službu Stasi, Československo reformovalo tajné služby postupně.

Německo, rozdělené na svobodnou část západní Německo a východní část pod vlivem Sovětského svazu, mohlo nahradit komunistickou tajnou službu zpravodajci západního Německa. Československo muselo část zpravodajců zachovat a mnozí, kteří do tajných služeb přišli nově, neměli žádné zkušenosti.

V České republice působí tři zpravodajské služby, viz znaky českých tajných služeb (zleva) Vojenské zpravodajství (VZ) Bezpečnostní informační služba (BIS) (překlad textu na znaku „Poslouchejte, dívejte se, mlčte“), Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) (překlad textu na znaku „Bez hněvu a ambicí“).

Konferenci uspořádal Pavel Žáček (ODS), předseda sněmovního Výboru pro bezpečnost, který se v rámci své vědecké práce zaměřuje na bezpečnostní politiku totalitních režimů, činnost komunistických i nacistických bezpečnostních složek. Je autorem anebo spoluautorem více než 160 odborných článků.

Přechod od Státní bezpečnosti (StB), která před revolucí sloužila vládnoucí komunistické straně, k nové agentuře, která by zabezpečovala bezpečnost demokratického státu, byla podle řečníků poměrně trnitá.

Mezi veřejností byla silně zakořeněna nenávist a nedůvěra vůči tajné službě, která pronásledovala disidenty, lidskoprávní aktivisty, spisovatele a další škálu skupin ve společnosti. Začít po revoluci v roce 1989 jako člen tajné služby bylo podle pamětníků značně obtížné a nenaplňující, jednak kvůli odporu veřejnosti a jednak kvůli probíhající nesnadné „transformaci“.

Podle řečníků také stát ztratil po převratu zájem o zpravodajské informace, nebyl „jasně definován protivník“ a lidé nechtěli s tajnou službou spolupracovat.

V nové tajné službě se dle řečníků ocitli jak staří důstojníci StB, kteří prošli prověrkou, tak úplně noví lidé nebo zpravodajci, kteří byli od tajné služby vyhozeni v roce 1968, po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do bývalého Československa.

Jak retrospektiva ukázala, tajné služby se dopouštěly množství „přešlapů“ a chyb, a doba vystavění funkčních tajných služeb a legislativy, která by jejich činnost definovala, byly poměrně dlouhá.

Dnes ale podle řečníků po postupném vývoji a řadě změn mají české tajné služby mezinárodní uznání a jsou součástí dobře fungujících mezinárodních sítí.

Hlavní řečníci

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy