Poslušnost nemorálním rozkazům vůdce je projevem slabosti

Někdy je tím nejodvážnějším činem říct „ne“. A v dnešním světě, kde je poslušnost často odměňována, se s touto odvahou setkáváme méně, než bychom čekali.

Při jednom pracovním pohovoru, který byl zároveň morálním experimentem, podrobil ředitel firmy zkoušce tři uchazeče. Prvnímu z nich přikázal udeřit pěstí a rozbít skleněné okno. Uchazeč to bez váhání udělal. Šlo samozřejmě o imitaci skla – jen fingovanou situaci. Druhému kandidátovi bylo řečeno, aby vylil kbelík špinavé vody na uklízeče, který právě odpočíval v sousední místnosti. Ani on nezaváhal a úkol splnil. Šlo ale jen o voskovou figurínu, ne skutečného člověka. Oba kandidáti rozkazy splnili, aniž by zpochybnili jejich morálnost.

Třetího požádali, aby dvakrát udeřil člověka v čekárně – zůstal stát a neudělal to.

„Omlouvám se,“ řekl. „Nemám žádný důvod ho bít. I kdybych to udělal, násilí není řešení. Možná kvůli tomu o místo přijdu, ale takový příkaz neuposlechnu.“

Získal práci. Proč? Protože projevil skutečnou odvahu – morální, která se nesklání pod tlakem, a intelektuální, protože přemýšlel, než jednal. Šéf mu vysvětlil, že síla člověka nespočívá v tom, jak slepě poslouchá, ale v jeho schopnosti postavit se a říct „ne“, když cítí, že je něco špatně.

Charles de Gaulle: Když je odmítnutí tím nejodvážnějším činem

Dějiny přinášejí výrazné příklady morální pevnosti. Jeden z nich se týká Charlese de Gaulla, prezidenta Francie, v době občanských nepokojů v květnu 1968. Nepokoje začaly studentskými protesty na univerzitě Sorbonna a přerostly v širší hnutí, do něhož se zapojili i dělníci a další skupiny obyvatelstva. V celé zemi vypukly masové stávky, demonstrace a docházelo k obsazování univerzit a továren.

Když Paříží otřásaly protesty a volání po jeho rezignaci sílilo, de Gaulle se 29. května vydal do německého Baden-Badenu, kde byly rozmístěny francouzské jednotky. Tam požádal velitele, aby přivedl vojáky zpět do Francie a potlačil občanské nepokoje – nikoliv jednou, ale dvakrát. A v obou případech velitel odmítl. Klidně prezidentovi poradil, aby své rozhodnutí přehodnotil, čímž mohl zachovat mír a zabránit tomu, aby se de Gaulle stal v očích dějin tyranem.

De Gaulle se druhý den statečně vrátil do Francie, rozpustil Národní shromáždění a vyhlásil nové volby.

Později napsal de Gaulle manželce velitele dopis, v němž vyjádřil hlubokou vděčnost. Věřil, že to bylo boží vedení, které ho tehdy přivedlo do Badenu a umožnilo mu setkat se s člověkem, jenž měl moudrost a sílu vzdorovat i příkazu samotného prezidenta.

Co odhalil masakr na náměstí Tchien-an-men v roce 1989

V autokratických režimech je taková neposlušnost nemyslitelná. Například čínské úřady v roce 1989 v Pekingu zabíjely poklidně protestující studenty během demonstrací na náměstí Tchien-an-men. Přitom skutečná odvaha – pokud má mít vůbec nějaký smysl – musí vycházet ze svědomí. Poslušnost vůči nemorálním rozkazům vůdce není projevem loajality, ale slepého podřízení.

Rozkaz prezidenta de Gaulla nebyl nikdy splněn, protože velitel upřednostnil demokratické zásady před mocí. To ostře kontrastuje s rozkazy čínského vůdce k rozehnání studentských protestů na náměstí Tchien-an-men, které byly 4. června vykonány velitelem čínské armády.

Skutečná odvaha spočívá v moudrém jednání. Nejde o hrubou sílu ani o prázdnou udatnost, ale o ochotu riskovat své postavení, abychom udělali to, co je správné. Jak ukazují tyto dvě historické události, lidé bez morálního základu se mohou jevit jako odvážní – ale jejich odvaha je nerozvážná.

Co se dnes můžeme naučit o skutečné odvaze

V dnešním životě jsme neustále vystavováni nenápadným zkouškám. Politický tlak, tlak okolí nebo vlastní nejistota nás mohou svádět k tomu, abychom šli proti svému přesvědčení. V takových chvílích znamená skutečná odvaha naslouchat svému vnitřnímu kompasu. Znamená to zpochybnit zavedený stav věcí, postavit se za to, co je morálně správné, a mít sílu odmítnout, když je cena příliš vysoká.

Skutečná odvaha není vždy spojena s hrdiny nebo velkolepými činy. Někdy se projevuje tichým odmítnutím ublížit. Jemným „ne“, které se vzpírá snadné cestě. A právě v tom okamžiku se stává mocnější než statečnost.

–etru–

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy