Opera je svět plný kouzel. Janáčkovo divadlo o tom dokáže poutavou formou přesvědčit i děti

Operní sekce Janáčkova divadla v Brně dává bezmála sedmým rokem možnost nahlédnout, nejen mladým divákům, pod pokličku tvůrčího procesu operních inscenací aktivními lektorsky vedenými programy. O workshopech, které rozšiřují kulturní povědomí mezi školáky, dospělými i seniory, jsem si povídala s divadelní lektorkou Janáčkova divadla Eliškou Pruh Dočkalovou a spolutvůrkyní vzdělávacích projektů a dramaturgyní Patricií Částkovou.
Nyní už pravidelně v průběhu sezóny nabízíte workshopy pro školy, program Krok za oponu, edukativní představení Hurvínek prodává nevěstu, diskuse s diváky i dramaturgické úvody. Jaký je společný průsečík všech zmíněných programů?
Eliška Pruh Dočkalová: Seznámit především mladší generaci, studenty a žáky, s operou i trochu jiným způsobem než je rovnou posadit na tři až čtyři hodiny do hlediště. Zrovna Kroky za oponu jsou krásná varianta, jak je vzít na něco, co jim dá plnohodnotný hudební zážitek a zároveň to od nich nevyžaduje trpělivost sedět celou dobu v hledišti. Umožňují jim poznat zákulisí opery a seznámit se s tím, kolik lidí stojí za konečným jevištním útvarem, tak aby mohli celý výtvor skutečně ocenit.
Patricie Částková: Edukační programy by měly být pro každý soubor velice důležité, protože při nich jde o snahu poučit diváky. Ne každý má kulturní zázemí z rodiny nebo potkal skvělého pedagoga hudební výchovy, proto je pro nás důležité si publikum vychovat od mala. Já totiž moc nevěřím na teorii, že člověk k opeře dospěje sám. Myslím, že dítě, které do toho nakoukne, tak si ten zážitek už nese s sebou a bude více ochotné se k němu vrátit. V tom vidím velkou důležitost, věnovat se právě menším dětem a ukázat jim ten žánr v celé své komplexnosti.
Hlavním cílem je tedy vzdělávat publikum?
Patricie Částková: Především hledáme způsob, jak oslovit lidi napříč generacemi. Skrz naši snahu propagovat tenhle žánr získáváme i nové diváky, kteří do opery nikdy nechodili, ale teď je tam vídám téměř každý večer.
A co je vaší motivací?
Patricie Částková: O věci, které mi přijdou zajímavé, se ráda s lidmi dělím. Pro diváka je dobré mít vstupní informace – s čím dílo pracuje. Tuhle velkou škálu, kterou při koncepci s režisérem načerpám, se snažím promítnout do tvorby edukačních programů. Opera je nádherná věc a mrzí mě, že tu převládá názor, že není pro každého. Tomu já nevěřím. Je to otázka nemít předsudky. Malé děti to vnímají naprosto jinak a jsou úžasně imaginativní. Když jim předem nikdo nevysvětlí, že by se toho měly bát, tak se toho prostě nebojí a nemají zábrany.
Fungujete tedy jako průvodkyně světem opery…
Patricie Částková: Náš největší úkol je dát dětem možnost do něho nahlédnout, a pak už se samy rozhodnou, jestli to pro ně je, anebo ne. Program Krok za oponu dává možnost nahlédnout do světa opery plného kouzel a krásných věcí, které mohou obohatit život takovým způsobem, jakým si myslím, že žádné umění nedokáže.
Eliška Pruh Dočkalová: Snažíme se vést lidi k aktivnímu diváctví. Na lektorských úvodech zažívám, že děti neví, kde jsou a na co jdou. Nechápou, nad čím mají přemýšlet nebo si kladou vysoké nároky na to, co všechno si z toho mají vzít. Je to především o zvídavosti a objevování. Je důležité se zajímat dopředu a pak si dát čas na to, abychom to v sobě nechali zpracovat a dál rozvinout. Smyslem je podněcovat aktivní diváctví a reflexi. O tom, mám pocit, se málo mluví. Vždyť na divadle je přece hezká ta debata nad tím, co jsme viděli.
Opera Janáčkova divadla nabízí poměrně širokou vzdělávací nabídku. Sledujete edukativní činnost i jiných divadel a uzpůsobujete se jim?
Eliška Pruh Dočkalová: Díky finanční injekci v podobě Národního plánu obnovy zažívají edukační formáty velký boom. Pochopitelně se o ně tedy divadla snaží. Já jsem členkou Asociace divadelních lektorů a tam si lektorskou činnost navzájem prezentujeme. Takže určitý přehled o tom, co se děje jinde, mám. Mezi lektory je hodně vidět, kde je podpora pro tyto aktivity z vedení souboru i divadla. My tady máme velké štěstí, pan ředitel Martin Glaser i umělecký šéf opery Jiří Heřman edukačním programům dávají velkou důležitost. To je také podstatné i pro naše kolegy z orchestru. Když vidí, jak moc je to podporované, tak jsou potom vstřícnější.
Jak vlastně funguje ta spolupráce s orchestrem?
Patricie Částková: Máme moc fajn kolegy v sboru, mezi sólisty i dirigenty, které všechny ty aktivity moc baví. Z velké části jsou k tomu vstřícní, ale samozřejmě je někdo komunikativnější a někdo méně. Většinou jsou ale ochotni se zapojit i více. Myslím, že tahle naše forma spolupráce krásně vyvrcholila dětským představením Hurvínek prodává nevěstu. Kouzlo téhle inscenace totiž spočívá v tom, že první hvězdy našeho souboru participují dohromady s loutkami. Je to pro ně úplně jiné, ale neuvěřitelně je to baví. V tomhle nastavení potom jede celý soubor a neřeší, že je to hodinovka pro malé děti, ale je to pro ně pořád stejně zábavné.
Nabízíte workshop s názvem Jak se dělá opera?, můžete tedy prozradit, jak se dělá edukační program?
Eliška Pruh Dočkalová: Paradoxně se workshop zaručeně prodá ještě dřív, než je vymyšlený, protože tady v opeře musíme nasazovat hodně dopředu. Většinou to vypadá tak, že program vymýšlím asi měsíc každý den hodinu nebo dvě. Záleží, jak mi v tom kvantu věcí zbývá čas. Pak se mi ale taky stalo, že jsem to hezky dopředu vymyslela a v noci před tím mě napadl super nápad a celé jsem to předělala. Je to kreativní práce. Mám nějaký edukační cíl. Tedy to, co chci, aby si děti odnesly, ale také se do nich snažím vžít a tvořit to tak, aby je to bavilo. Třeba workshop Jak se dělá opera? na začátku vypadal úplně jinak a v průběhu opakování jsem ho na základě zpětné vazby přetvořila. Pokud na něm tedy byla nějaká škola na začátku, tak teď už vypadá úplně jinak.
Jak pracujete s chybou, respektive s něčím, co nefunguje?
Eliška Pruh Dočkalová: Myslím, že jsme schopné si dát navzájem zpětnou vazbu. Po představení Hurvínek prodává nevěstu měly být původně diskuse s dětmi, ale nakonec jsme z nich ustoupily. Společně jsme naznaly, že neplní naše očekávání. Mělo jít o reflexi představení, ale děti chtěly s Hurvínkem spíše vést rozhovor, a to neplnilo ten edukační cíl, který jsme zpočátku zamýšlely.
Co se k vám vrací? Jaké máte ohlasy?
Patricie Částková: Pedagogové většinou pozitivně hodnotí už během programu. Občas nám nějaká paní profesorka vysvětlí, co jsme udělali špatně a co by si představovala jinak. Na dětech vidíte téměř okamžitě, jestli je to baví a do jaké míry se zapojují. To je jejich forma ohlasu.
Eliška Pruh Dočkalová: Jeden můj známý pedagog říkal, že na operu nechodí. Následně jsem ale zaznamenala, že přišel se studentkami z pedagogické školy na Krok za oponu. Teď ho pravidelně vídám se studenty na představeních. Tak tam se náš záměr očividně povedl.
Mimo jiné je náplní vaší profese vystupovat před lidmi. Míváte někdy trému, nebo se dokonce cítíte tak trochu jako performer?
Eliška Pruh Dočkalová: Většinou podle toho, co dělám. Při workshopu Jak se dělá opera? pro první stupeň jsem si ale na sebe ušila bič. V něm totiž vystupuji v roli paní uklízečky, která je zapálená pro operu. To se potom musím hlídat a být celou dobu v roli, ale na zlobivé chlapečky to funguje moc dobře. Tam už se pak trochu cítím, že mám takové své malé představení. Při jiných projektech to ale zase vnímám tak, že si jdu popovídat s o generaci mladší skupinou lidí a moc se nestresuji.
Kdo je podle vás divadelní lektor?
Eliška Pruh Dočkalová: V divadelním lektorství se sbíhá spoustu věcí a člověk určitě musí mít přesah. Kromě toho, že si program vymyslím, tak si ho i zprodukuji, nakoupím věci, vyřídím a zamluvím prostor a pak po sobě uklidím. Zároveň se taky podílím na propagaci. Je to profese, která toho v sobě skrývá mnoho, a i míra určité improvizace je veliká. Divadelní lektor je spojnice mezi divadlem a divákem. Jsme prostě most.
Čím se řídíte, abyste dostála svému povolání?
Eliška Pruh Dočkalová: Já mám na sebe vždycky velké nároky a pak je tu ta realita, kdy si stoupnu před diváky a všechno zapomenu a improvizuji. Lektor by měl být komunikativní a umět zvládat improvizaci. Program sice máte připravený, ale nikdy nevíte, co za děti nebo diváky přijde. A potom je samozřejmě nutné mít i lásku k opeře, něco o ní vědět a chtít o ní vědět víc.
Uvažujete o rozšíření praktických edukativních programů i pro dospělé?
Eliška Pruh Dočkalová: Už rok se domlouvám s našimi zvukaři, že bychom udělali workshop, co všechno se zvučí v opeře. Ten by byl zaměřený právě na dospělé. Chtěli bychom jim touhle formou zdůraznit kolik lidí a profesí se podílí na tvorbě inscenace. Tak to doufám, že by se brzo mohlo uskutečnit.
Jakou máte představu o budoucí brněnské divácké základně opery?
Eliška Pruh Dočkalová: Představuji si diváky, kteří přemýšlí, kteří – i když se jdou pobavit – tak si dokážou uvědomit a vnímat, že opera je komplexní dílo obsahující kostýmy, scénu, hudbu nebo light design. Diváky, kteří budou schopni svůj zážitek prohlubovat diskusí nejen s námi, ale i se svým doprovodem. Že mlčky neodejdou, ale společně se zamyslí.
Patricie Částková: Diváci zvědaví a otevření, kteří budou ochotni nakouknout do ledasčeho a nesoudit inscenace podle prvních fotek na Facebooku. Budou mít zájem i o tituly, které nepatří ke klasickým diváckým hitům, a budou je chtít poznat.
Co vás čeká do budoucna? Jaká je vaše vize v oblasti kulturního vzdělávání?
Eliška Pruh Dočkalová: Chtěla bych najít prostor dělat workshopy o víkendu pro rodiny s dětmi. Dát tak rodičům příležitost se společně připravit na operu. To je něco, co bych si chtěla splnit.
Patricie Částková: Spojit naše divadlo s projektem On-Stage, který běží na školách a kde děti dostávají k dispozici hudební nástroje a učí se na ně hrát. Společně s Robertem Kružíkem, který bude od příští sezóny náš nový šéfdirigent, bychom chtěli připravit orchestrální workshop složený z našich hráčů a právě těchto žáků. Vzájemnou spolupráci pak zúročit finálním koncertem, abychom měli i nějaký cíl. Děti by tak mohly zažít ten pocit, jaký to je úděl dělat hudbu před diváky. Nápadů na další skupinové projekty je ale mnoho. Mně je pořád líto, že opera se tady vnímá jako něco elitního a elitářského, a přála bych si, aby natáhla prstíky a stala se centrem komunity. K tomu bychom chtěli naše nové projekty směřovat.
ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy