Tereza Kostková, herečka a moderátorka:

close info Zdroj: Deník/Miloš Šálek zoom_in
Mám dva. První jsou Vlny. Úžasný film, za který jsem moc ráda. I kvůli Českému rozhlasu. Potěšilo mě, že tohle období zpracoval Jiří Mádl jinak, že to uměl uchopit po svém. Je to perfektní řemeslo. Na tom filmu se podílela spousta lidí a musím říct, že obdivuju, jak je dokázal režisér všechny najít a správně propojit. Navíc vypráví o tématu, které je nadčasové – boj jedince, který se postaví společnosti. Druhým zážitkem byl pro mě Zahradníkův rok Jiřího Havelky, který nese jeho rukopis. Schopnost stát si za svým názorem, přitom vše vystiženo v krásné zkratce a prostých obrazech. Jako když se autor v básni vyjádří jen v několika slokách.

Miloš Urban, spisovatel:

close info Zdroj: Deník zoom_in
Film Amerikánka. Neviděl jsem Vlny, o kterých lidé říkají, že je zasáhly svými emocemi. U mě tohle vyvolal snímek Viktora Tauše. Má velmi neobvyklý způsob vyprávění, krásnou obrazovou stránku a musím říct, že mě hodně dojal. V tom příběhu holčičky jako bych viděl sám sebe.

Zuzana Stivínová, herečka:

close info Zdroj: Deník zoom_in
Vršovické centrum Vzlet. Respektive divadelní představení Objal mě bůh a nic, které jsem viděla teď v prosinci a které nastudovala Daniela Špinar. Je to krásná, dojemná a chytrá pocta Petru Léblovi, divadelnímu režisérovi, který působil v Divadle Na zábradlí. Viděla jsem tu hru v den 25. výročí jeho smrti a bylo to hodně silné. Zasáhla mě.

Jiří Strach, režisér a herec:

close info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in
Moc rád pochválím kolegu, a to je Jiří Mádl. Jeho Vlny mě dostaly. Je to jeho třetí film a o těch se říká, že jsou zlomové. A on to trefil přímo doprostřed terče. Měl samozřejmě i kus štěstí, protože jde o úžasné téma, které začal chystat někdy před deseti lety, a nemohl tušit, že mezitím vypukne válka na Ukrajině. V tomhle kontextu dostaly Vlny, které se odehrávají v okupačním roce 1968, další rozměr. Jsem za něj rád. Je to kluk, který nemá FAMU, a přitom urazil takový kus profesní cesty! Od ničeho se dostal k opravdu dobrému řemeslu. Přeju Jiřímu, aby se mu dařilo i dál.

Alena Mornštajnová, spisovatelka:

close info Zdroj: Deník/Jiří Sláma zoom_in

Měla jsem psací rok a málo času, takže jsem kulturu odbývala. Možná knižní veletrhy v Praze, Ostravě a Havlíčkově Brodě a setkávání s lidmi od knížek. Taky premiéra dětského baletu na motivy mé dětské knihy Kapka Ája. A v poslední době jsem hodně musela myslet na dokumentární film Válečný zpravodaj.

Leona Machálková, zpěvačka:

close info Zdroj: se svolením Leony Machálkové zoom_in

Jedním z mých nejsilnějších uměleckých zážitků v letošním roce bylo show Jiřího Kyliána, premiéra jeho nového konceptuálního tvůrčího díla Moving Still.

Lumír Olšovský, herec, dabér, režisér, šéf souboru muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni:

close info Zdroj: Deník/Jan Tůma zoom_in

Můj život je strašně bohatý, ale muzikály v něm upřednostňuju, protože je absolutně miluju. Takže mě v letošním roce zaujala jakákoli návštěva londýnského West Endu. Počtvrté jsem tam viděl představení Choir o Man, které nabíjí energií. A potom provedení Six, na které se můžete od 1. února těšit i v našem plzeňském Divadle J. K. Tyla. Je to věc, od které očekávám, že bude mimořádnou událostí. Pojednává o šesti královnách, které se dohadují o tom, která byla lepší ženou Jindřicha VIII. Rozebírá témata jako útlak žen, emancipace, nevěra, věci, co jsou pořád živé… Doufám, že si Six v režii Daniely Špinar získá i české, trošku plašší publikum.

Oskar Hes, herec a tanečník:

close info Zdroj: Deník/Michal Bílek zoom_in

Ve studiu Švandova divadla jsem viděl Maju Štípkovou v české premiéře světově proslulého monodramatu Na první pohled za hudebního doprovodu Markéty Ptáčníkové. Všem doporučuji, Maja je v tom naprosto skvělá. A taky se mi líbí seriál The Penguin na HBO Max. Je to fenomenální věc.

Aleš Háma, moderátor a herec:

close info Zdroj: se svolením ČT zoom_in

Asi nebudu úplně originální, ale byl jsem nadšený z filmu Vlny. Že oslovil mě, „pamětníka“, asi není tak překvapivé. Ale když jsem po projekci viděl na tváři svého sedmnáctiletého syna slzy, byl jsem úplně paralyzovaný. Myslím, že je to důkaz toho, že se Jirkovi Mádlovi povedl mimořádný počin. Takže mám radost, že jsou Vlny nominované v užším výběru na Oscara.

Veronika Khek Kubařová, herečka:

close info Zdroj: Deník/Radek Cihla zoom_in

Viděla jsem fantastické představení Tramvaj do stanice Touha na motivy hry Tennesseeho Williamse ve zpracování Arthura Pity a DEKKADANCERS. Byla jsem tím fascinovaná, je to pro mě příslib chodit na jejich další projekty. Uvědomila jsem si, že mě pohybové věci baví, moc se mi líbí nonverbální komunikace s divadlem. Vlastně mě strašně láká účastnit se někdy tanečního projektu, ale mé možnosti jsou oproti zkušeným tanečníkům, řekněme až baleťákům, omezené. Jejich výkony a schopnosti vyjádření pro mě byly v Tramvaji do stanice Touha dechberoucí.

Pan Lišák neboli Václav Slabyhoudek, lovec z televizní soutěže Na lovu:

close info Zdroj: se svolením TV Nova zoom_in

Letos mě dost zaujaly seriály na Voyo, zejména Metoda Markovič: Hojer. To mě zasáhlo velice. Na divadlo jsem moc času neměl, spíš na knihy, nikoli beletrii. Zaujala mě například kniha o regionální geografii střední Evropy kolegy Jiřího Martínka neboli Doktora Vševěda.

Tereza Maxová, modelka:

close info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in

Moc se mi líbil film Vlny. Viděla jsem ho s titulky, protože jsem vzala do kina manžela, který je cizinec. A i on byl nadšený. Rozebírali jsme to potom s mou mamkou, která se byla taky podívat, je pamětnice, události v rozhlasu z téhle doby zná. Líbilo se jí to. Všichni jsme na něm ocenili autenticitu a silný příběh, emoce, práci s archivy, kostýmy, hudbu. Všechno tam perfektně šlapalo. Člověk se úplně přenesl do 60. let. Navíc mi přijde důležité, že film připomíná, jak i obyčejný kluk může udělat neobyčejné činy. Někdy se právě na tyhle obyčejné lidi zapomíná.

A ještě bych chtěla zmínit jeden: dokument Janžurka. Iva Janžurová je jedna z našich nejlepších hereček, provázela mě svými filmy od dětství, i v zahraničí, kde jsem dlouho bydlela. Bylo znát, že film točila její dcera, protože vystihla to, čeho by si jiný filmař nevšiml. Že paní Iva není jen herecká ikona, ale má i své lidské stránky – třeba že je šetřivá a má ráda chlapy. Prostě normální ženská s radostmi i starostmi. Tenhle film mě moc potěšil.

Daniel Krejčík, herec a spisovatel:

close info Zdroj: se svolením Euromedie zoom_in

Film Amerikánka Viktora Tauše. Dal jsem mu svého osobního Oscara.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy