Když se stal Stanislav Gross v roce 2004 ve svých 34 letech českým premiérem, provázela ho pověst „zlatého dítěte“ tehdejší vládní České strany sociálně demokratické (ČSSD), „korunního prince“ někdejšího premiéra Miloše Zemana a politika pravidelně vyhrávajícího ankety v popularitě. O necelý rok později byla Česká republika zaplavena billboardy se sloganem „Stydím se za svého premiéra“. Události spojené s voláním po jeho odstoupení z premiérské funkce přitom dost možná nebyly ani zdaleka tím nejkontroverznějším z jeho politického působení.

Talent s ambicemi

Stanislav Gross se narodil 30. října 1969 v Praze a do politiky vstoupil hned na začátku 90. let po velmi krátké pracovní zkušenosti v Lokomotivním depu Praha-Vršovice, kam nastoupil v roce 1988 jako začínající elektromechanik a kandidát na strojvedoucího, ale poměrně záhy nastoupil základní vojenskou službu, v té době ještě dvouletou, a po vojně už se do svého původního zaměstnání nevracel.

Jako vhodnou politickou stranu pro své budoucí působení zvolil obnovenou sociální demokracii a dal se k Mladým sociálním demokratům. Tam se rychle ukázal jako řečnický talent, díky němuž se stal prvním předsedou této organizace v její historii.

„Stanislava jsem poprvé zaregistroval v roce 1990 jako jednoho z mladých nadšených obnovovatelů české sociální demokracie a prvního předsedu Mladých sociálních demokratů. Osobně jsem se s ním ale poznal až na sjezdu v Hradci Králové v roce 1993, na kterém právě Mladí sociální demokraté rozhodli, že v čele strany stane Miloš Zeman. Stanislav byl politický talent, ale také člověk velkých ambicí. Jako blízký spojenec Miloše Zemana, který mu byl na svatbě za svědka a označoval ho za svého korunního prince, udělal rychlou politickou kariéru,“ napsal v Deníku Referendum krátce po Grossově smrti v roce 2015 Oto Novotný, dlouholetý analytik České strany sociálně demokratické a blízký Grossův spolupracovník.

K oné svatbě se svědkem Zemanem je třeba dodat, že šlo už o druhý Grossův sňatek, protože poprvé se ženil, podle vlastních slov „z mladické nerozvážnosti“, hned na začátku 90. let a po půl roce se tehdy zase rozvedl. Jeho druhou manželkou se stala v roce 1996 tehdejší provozní z parlamentní restaurace Šárka, za svobodna Bobysudová, s níž měl dvě dcery. Denisu, v současnosti influencerku, fotografku a tanečnici, a Natálii, dnešní úspěšnou muzikálovou zpěvačku.

Slova Oty Novotného o Grossových vysokých ambicích nejsou nijak přehnaná. Gross ambice měl, a ty vedly nejenom k jeho vzestupu, ale i k jeho pozdějšímu rozchodu se Zemanem – který mu tento politik nikdy nezapomněl.

Pod Zemanem

Politickou kariéru začal Gross dělat právě pod Zemanem. Ten ho rychle vytáhl nahoru, možná v domnění, že tak mladý politik mu za to bude vděčný a nebude ho nijak mocensky ohrožovat. Toto očekávání se Zemanovi tak docela nesplnilo.

Zdeněk Šarapatka, který v druhé polovině 90. let v časech takzvané opoziční smlouvy, díky níž se stal Zeman premiérem (a Gross místopředsedou sněmovny), působil v týmu premiérových poradců, vzpomínal před časem na sociálních sítích na výraznou příhodu z roku 1999, kdy tehdejší Zemanův šéfporadce Miroslav Šlouf přivedl k Zemanovi tehdy 39letého Jaromíra Foldynu, aby tvořil „protiváhu“ vůči emancipujícím se a tehdy velmi populárním sociálnědemokratickým politikům Grossovi a Petře Buzkové. „Mladý potřebujou konkurenci jako sůl. Přerůstaj ti přes hlavu, pupíku,“ řekl prý tehdy Šlouf.

Šlo o to, že Gross i Buzková patřili k nejvýraznějším představitelům toho názorového proudu v ČSSD, který nebyl velkým příznivcem opoziční smlouvy a vystupoval proti přílišnému sbližování sociální demokracie s tehdejší ODS Václava Klause. Zvlášť Buzková se svým postojem znelíbila Zemanovi natolik, až to o rok později vedlo k přípravě takzvané aféry Olovo, tedy velké diskreditační kampaně za účelem jejího odstranění z politiky. Kampaň, pojmenovanou podle iniciál političčina jména, tvořících současně chemickou značku olova, připravil další Zemanův poradce Vratislav Šíma. Jeho plán ale odhalil právě Zdeněk Šarapatka, který jej vynesl novinářům – hlavně proto, že kampaň chtěla napadnout i mateřství Petry Buzkové, což mohlo ohrozit její malou dceru.

Přestože Zeman v dubnu 1999 obhájil na stranickém sjezdu svou předsednickou pozici, oba „vzpurné“ politiky sjezd opětovně zvolil za jeho místopředsedy. Buzková nakonec na funkci v roce 2000 sama rezignovala na znamení nesouhlasu s dalším směřováním Zemanovy politiky, Gross vydržel a stal se (v 31 letech) ministrem vnitra. Tuto funkci si udržel i po roce 2001, kdy Zemana vystřídal v premiérském křesle Vladimír Špidla.

K definitivnímu rozkolu mezi Grossem a Zemanem došlo v roce 2003, kdy se mladý politik přidal k těm sociálním demokratům, kteří nevolili Zemana za prezidenta České republiky, čímž se na tento post dostal Václav Klaus (přímá volba byla zavedena až později).

Ve stínu Mrázka

S opoziční smlouvou (tedy dohodou o rozdělení moci mezi ČSSD a ODS po předčasných volbách v roce 1998, v nichž ČSSD vyhrála a ODS byla druhá, ale žádná nemohla sama složit vládu bez dalších partnerů, takže se ODS zavázala tolerovat jednobarevnou menšinovou Zemanovu vládu výměnou za post předsedy sněmovny pro Václava Klause) souvisí i jedna z nejtemnějších kapitol polistopadového politického i společenského vývoje České republiky, dotýkající se rovněž Grossova jména – tedy vzestup Františka Mrázka, považovaného za jednoho z „kmotrů“ českého podsvětí.

close info Zdroj: Deník/Jan Handrejch zoom_in Stanislav Gross na sjezdu ČSSD.

Mrázek měl poměrně úzké vztahy se Zemanovým šéfporadcem Šloufem i s některými vlivnými politiky ČSSD (například ministrem financí Ivem Svobodou, později odsouzeným za tunelování firmy Liberta) a v časech opoziční smlouvy začal budovat velké finanční impérium, v jehož centru byl potravinářský kolos Setuza. Právě spory o Setuzu měly vést o několik let později, v roce 2006, k jeho zavraždění.

Policie všechny Mrázkovy aktivity dlouhodobě sledovala a snažila se připravit jeho zatčení. Policejní spis, jenž měl rozsáhle dokumentovat jeho porušování zákonů, nesl název Krakatice, a politiky znepokojoval.

Nervózní z něj byl zřejmě i Gross, který poté, co vládní strana vyhořela v červnu 2004 v eurovolbách, vystřídal dosavadního premiéra a předsedu strany Vladimíra Špidlu v obou těchto funkcích – takže ke postu ministra vnitra, který si podržel, přidal i úřad předsedy vlády. A právě jako premiér a ministr vnitra v jednom udělal velmi nestandardní a kontroverzní krok – podle tehdejšího detektiva Karla Tichého, stojícího v čele týmu, který prošetřoval Mrázkovu činnost, Gross přišel a chtěl si celý spis Krakatice prohlédnout, přestože šlo o živý a neuzavřený případ.

close info Zdroj: ČTK zoom_in Mrázek se stýkal se slavnými lidmi. Na snímku při zakládání Nadace Karla Gotta zleva zpěvák Karel Gott, ředitel ústředny Interpol ČR František Zelenický a podnikatel František Mrázek

„Opravdu přišel a chtěl, abych mu Krakatici ukázal. Tak jsem otevřel trezor plný šanonů. Gross do toho koukl a zhrozil se,“ uvedl před řadou let Tichý v rozhovoru poskytnutém Mladé frontě Dnes. Zmíněná scéna (s jinými a fiktivními jmény aktérů) se dostala i do českého filmu Příběh kmotra, inspirovaného Mrázkovým příběhem.

Mrázkův vrah ani ten, kdo ho najal (neboť s největší pravděpodobností šlo o vraždu na objednávku) nebyli nikdy dopadeni ani odsouzeni.

Premiérem jen osm měsíců

Dlužno dodat, že v době, kdy byl Mrázek zabit, už Gross premiérem nebyl, ve funkci se totiž udržel jen osm měsíců. K jeho pádu nakonec nevedl žádný jeho konkrétní politický krok ani spojování sociální demokracie s děním okolo Františka Mrázka, ale finance týkající se jeho bytu.

Koncem ledna 2005 zveřejnil deník Mladá fronta Dnes materiál kritizující Grosse za nejasné zdroje financí, z nichž si pořídil za necelých 4,3 milionu korun byt na pražském Barrandově. Gross tehdy nebyl schopen doložit původ zhruba milionu korun z této částky a hájil se tím, že tyto peníze mu na čestné slovo půjčil jeho strýc Vik, který mu je předal v igelitové tašce, což média označovala za nevěrohodné.

„Ve stejném období týdeník Respekt upozornil na to, že firma vlastněná Šárkou Grossovou koupila dům za 5,9 milionu Kč. Za úvěr na jeho pořízení ručila kontroverzní podnikatelka Libuše Barková, provozovatelka nevěstince, proti níž bylo vedeno trestní stíhání pro pojistný podvod,“ píše Jiří Zatloukal v bakalářské práci Česká strana sociálně demokratická v letech 2001-2006 a její tři předsedové v době jejího vládního působení.

Proti Grossovi coby premiérovi vznikla billboardová kampaň „Stydím se za svého premiéra“, realizovaná reklamním podnikatelem a členem ODS Filipem Humplíkem, objevila se také petice volající po Grossově rezignaci.

close info Zdroj: Deník/Holakovský Milan zoom_in Advokátní koncipient Stanislav Gross a jeho společnice u soudu s Jaromírem Herem.

Koncem dubna 2005 Gross kapituloval a z funkce premiéra odstoupil (nahradil jej Jiří Paroubek), v září téhož roku pak rezignoval i na funkci předsedy strany a na další politickou kariéru, když oznámil, že už nebude kandidovat.

Policie podle jejího prohlášení z roku 2007 neobjevila ani při opakovaném prověřování nákupu Grossova bytu nic, co by nasvědčovalo spáchání trestného činu, takže věc odložila.

Zbohatl za zvláštních okolností

Gross nicméně po odchodu z politiky za poněkud kontroverzních okolností velmi rychle zbohatl, když se stal 31procentním vlastníkem firmy Moravia Energo ovládané ocelářem Tomášem Chrenkem. „Někdejší předseda vlády Stanislav Gross získal 31 procent akcií v tržní hodnotě až tři sta milionů korun. Tvrdí, že si vzal úvěr. Za akcie, které nejsou veřejně obchodovatelné, prý ale zaplatil mnohem menší částku,“ uvedl v roce 2007 Frýdecko-místecký deník.

„Gross nejprve koupil od svého přítele Roberta Sýkory 31procentní podíl ve společnosti Moravia Energo, který pak bleskově prodal slovenskému miliardáři Pavlovi Krůpovi, respektive jeho společnosti Arca Capital Bohemia. Otázka, kde si na nákup akcií bývalý premiér vydělal, nebyla nikdy zodpovězena. Policie pouze po letech transakci stvrdila jako legální a spokojila se s vysvětlením, že Grossovi půjčila 13 miliónů na nákup akcií nechvalně známá firma Key Investment,“ popsala tuto transakci v roce 2015 po Grossově smrti novinářka Sabina Slonková na stránkách Neovlivní. Bývalý premiér tak podle ní vydělal zhruba 80 milionů korun.

Za utržené peníze pořídil s manželkou luxusní apartmán v Hidden Bay v Miami na Floridě, vedený na jméno manželky, a další nemovitost v Praze.

Nemoc a těžké kovy v organismu

Později Gross onemocněl zákeřnou chorobou ALS (amyotrofickou laterální sklerózou), která napadá svaly a nervy a v důsledku vede k udušení pacienta. Podlehl jí v dubnu 2015.

Zhruba dva měsíce předtím se podle Seznam Zpráv svěřil svým stranickým kolegům, Lubomíru Zaorálkovi a Richardu Dolejšovi, že lékaři našli v jeho organismu těžké kovy, konkrétně zvýšené hodnoty arzénu, methylrtuti a kadmia, a že by tedy za jeho onemocněním mohla stát i cizí osoba.

Vědkyně a senátorka ČSSD Eva Syková, s níž se tehdy také zkontaktoval, ale toto podezření nesdílela a pravděpodobná jí nepřipadala ani možnost podání nějakého jedu ještě před vypuknutím samotné nemoci. „U něj to byl klasický průběh ALS. Hladiny těžkých kovů, jaké se u něj našly, se můžou vyskytovat u mnoha lidí a nemusí nic způsobit,“ řekla Syková v roce 2016 reportérům Seznam Zpráv Jiřímu Kubíkovi a Sabíně Slonkové.

Stanislav Gross zemřel 16. dubna 2015 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze. Miloš Zeman, který mu nikdy neodpustil jeho krok z roku 2003, se posledního rozloučení se svým někdejším korunním princem nezúčastnil ani mu neposlal smuteční věnec na hrob.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy