Na léto se většinou těšíme. Láká nás vidina dovolené – koupání, odpočinku na pláži a posezení s přáteli. Jenže realita je taková, že po většinu léta musíme chodit do práce, jezdit MHD a pohybovat se v rozpálených ulicích. Zkrátka normálně fungovat, nehledě na to, kam až se letní teplota vyšplhá.

Když vedro zvyšuje napětí

V autobuse je buď nedýchatelno, nebo z něj špatně nastavená klimatizace učiní pojízdný mrazák. Výsledek? Buď omdléváme horkem, nebo nás začne škrábat v krku. Když dorazíme na pracoviště, také to nebývá velká výhra, zejména pokud nás pracuje v jedné místnosti více. Na jedny příliš fouká klimatizace, druzí si stěžují na průvan z otevřených dveří. Vzduch je suchý, pálí z něj oči, všude blikají monitory a do toho spěchají termíny. V té chvíli už jen stačí, aby kolegyně „hlasitěji zamrkala“ a konflikt je na světě. Vysoké teploty totiž nedoléhají jen na naše tělo, ale také na naši psychiku. A to častěji, než si uvědomujeme.

Mozek řeší přehřátí, na trpělivost už nemá kapacitu

Organismus v horku bojuje, aby se nepřehřál. Ochlazování těla je energeticky náročné, srdce i cévy jedou na vysoký výkon, tělo se potí. Zatímco si toho možná ani nevšimneme, část kapacity našeho mozku se soustředí jen na to, jak udržet vnitřní rovnováhu. A pak už nezbývá tolik sil na zvládání vnějších podnětů. A ty, které zbydou, věnujeme pracovním záležitostem, takže mnohdy na diplomacii už nezbývá prostor.

Stačí trocha a už to nedáváme

Často jde o poslední kapku – hranice máme zkrátka každý jiné. V horku máme menší trpělivost, rychleji se rozčílíme a hůře ovládáme své emoce. Výzkumy ukazují, že s rostoucí teplotou roste i míra podráždění a impulzivity, někdy stačí opravdu málo. Celou situaci typicky zhoršuje i to, že za vysokých teplot se mnohdy ani pořádně nevyspíme a často se také ozývají zdravotní problémy, jako natékání nohou, potíže s dechem či kožní problémy. Mnohdy se dokážeme ovládat v práci, ale jakmile dorazíme domů, stačí málo, a vybuchneme jako kotel sazí. Veškeré napětí a únava se v nás totiž nakumulovala, a pokud si nestihneme odpočinout nebo se odreagovat nějakou činností, pak se hádka odehraje na domácím poli.

Kdo horko snáší hůř

Ne všichni reagujeme na letní zátěž stejně. Citlivější bývají typicky děti, senioři, lidé trpící chronickým stresem, duševním onemocněním nebo neurodiverzitou, tedy lidé, jejichž mozek funguje poněkud odlišně (např. autisté, lidé s ADHD, s roztroušenou sklerózou, s epilepsií). Právě oni mohou být v horku výbušnější, unavenější nebo naopak přecitlivělí. Není to lenost ani náladovost – je to reálný důsledek přetíženého organismu.

Jak se v létě nehádat

Co tedy s tím? Pomáhá dostatečný pitný režim, možnost vyhledat stín nebo se někam na chvíli „uklidit“. Důležitou roli hraje také oblečení. Upnuté minisukně a vysoké podpatky sice působí atraktivně, nicméně na komfortu moc nepřidají. V letních vedrech se vyplatí nosit pohodlné vzdušné oblečení z přírodních materiálů světlé barvy, aby naše tělo dýchalo a nepotilo se více, než je nutné. V neposlední řadě je dobré si uvědomit, že mnohdy nějaká úsečná poznámka od kolegyně či partnera nemusí být hned osobně mířena proti nám.

Hádky v horku bývají často o tom, že naše tělo je už vyčerpané a nemá z čeho brát. Tehdy může pomoci pár hlubších nádechů nebo počítat třeba do deseti, než vypustíme nevhodnou poznámku z úst, a je o jednu letní hádku míň.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy