Josef Toufar v Zahrádce působil v letech 1940 až 1948. Chodil mezi lidi, pomáhal potřebným a snažil se, aby farnost co nejvíce žila, což se mu opravdu podařilo. Ve válečných letech se v jeho farnosti odehrála tichá protinacistická demonstrace. Bylo to v dubnu 1944 při pohřbu Václava Tomka. Stárek z místního mlýna mlel mouku bez povolení, ze zoufalství před výslechem na gestapu spáchal sebevraždu. Pohřbu se účastnilo asi osm tisíc lidí.

Nejznámější kněz z Vysočiny se v Zahrádce stal velmi oblíbeným, i díky jeho aktivitám městečko Zahrádka po válce rychle vzkvétalo. Lidé ho měli rádi, komunistům ale začal být brzy na obtíž. První větší konflikt s nimi na sebe nenechal dlouho čekat, navíc v kulisách obrovské tragédie, při níž umírali lidé. Stalo se to v září 1945.

Vzpomínková slavnost s odhalením pamětní desky za války zastřeleným odbojářům v Kobylím Důle nedaleko Zahrádky se i přes Toufarovu žádost konala naschvál v době nedělní bohoslužby. Akce se účastnilo několik tisíc lidí ze širokého okolí. Při čestné salvě došlo k přestřelení drátů elektrického napětí. Ty spadly do davu, výboje elektřiny na místě usmrtily sedm lidí a další zranily.

play_fill

Toufarův kritický hlas vůči komunistům byl nejen v Zahrádce hodně slyšet. Jako výrazný člen Československé strany lidové a zakladatel místní skupiny Sdružení katolické mládeže výrazně pomohl i tomu, že ve volbách v roce 1946 vyhráli v Zahrádce lidovci, ne komunisté. Pro tehdejší režim to byla rána a od té doby upadl Josef Toufar v nemilost. V roce 1948 v období převratu tak přišlo zásadní rozhodnutí.

Oblíbený a hlasitý kněz musel ze Zahrádky zmizet. Oficiální stanovisko muselo působit hodně legračně, když se jako důvod uvedlo tvrzení, že si jeho další setrvání nepřeje veřejnost. Byl to úplný nesmysl. Když se lidé ze Zahrádky o všem dozvěděli, zvedla se vlna podpory knězi a protestů proti jeho odchodu, které v té době neměly obdoby.

play_fill

I tak se ale Josef Toufar musel s milovanou Zahrádkou rozloučit a přesídlit do patnáct kilometrů vzdálené Číhoště. Také v Číhošti pokračoval ve všem, co dělal v Zahrádce. Snažil se opravit kostel a podporovat ty, kteří to potřebovali. I tady si farníky svým přístupem získal na svou stranu. Bohužel toho dobra bylo už moc a musela přijít odplata. Lidé ten tragický příběh znají jako Číhošťský zázrak.

Odehrál se v prosinci roku 1949 v místním kostele při mši. Ve chvíli, kdy posunkem levé ruky Josef Toufar ukazoval ke svatostánku a pravou ruku měl položenu na hrudi, se rozkýval dřevěný oltářní křížek postavený na svatostánku. Ten zůstal stát nakloněn a zkroucen s mírným převisem směrem ke kazatelně. Záhadný úkaz vidělo dvacet svědků.

Nejprve se událost řešila mezi farníky, neobešla se nakonec bez vyšetřování SNB. Vyšetřovatelé postupně naznali, že o zázrak jít nemohlo. Mezi lidmi se navíc začalo povídat, že pohyb křížku může znamenat konec komunismu. To byla poslední kapka. Samotnému Toufarovi bylo od začátku jasné, že z toho bude velká nepříjemnost. To ještě nevěděl, že za zázrak zaplatí vlastním životem.

Událost se hodila komunistům, byla to skvělá příležitost, jak v očích veřejnosti očernit církev. Rozjel se monstrproces, kdy byl Josef Toufar označen za toho, kdo zázrak v kostele připravil a provedl pomoci skrytého mechanismu. Vyšetřovatelé knězi připravili nepředstavitelná muka, která skončila právě před pětasedmdesáti lety.

Jedno z posledních dějství trýznitelé připravili na 23. února 1950. Po téměř měsíc trvajícím brutálním mučení, vytáhli příslušníci StB polomrtvého faráře Josefa Toufara z kobky ve valdické věznici. Vyrazili s ním do kostela v Číhošti, aby natočili nejbizarnější film české kinematografie – Běda tomu skrze něhož pohoršení přichází. Film se nakonec kvůli stavu Josefa Toufara natočit nepodařilo, použity byly pouze krátké vyretušované záběry.

Výsledkem byl tedy krátkometrážní propagandistický dokument natočený Přemyslem Freimanem. Vzniklo 375 kopií, cílem bylo pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. Sám farář Josef Toufar zemřel dva dny nato v pražském státním sanatoriu, kam ho v kritickém zdravotním stavu převezli z věznice.

Městečko Zahrádka na řece Želivce po čase potkal stejný osud jako oblíbeného faráře. Zaniklo s výstavbou vodní nádrže Švihov v sedmdesátých letech minulého století. Na městečko i jeho kněze Josefa Toufara však lidé nikdy nezapomněli a jejich odkaz žije dál.

Zdroj: informace byly čerpány z publikací Miloše Doležala

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy