Čínské investice byly financovány čínskými státními bankami za vysoké úrokové sazby a netransparentně, kvůli čemuž se Srí Lanka vůči Pekingu značně zadlužila.

Komentář

Čínské investice a půjčky Srí Lance proměnily tento ostrovní stát v novodobou polokolonii a svěřily budoucnost jeho ekonomiky do rukou pekingských státních dodavatelů a bankéřů a Mezinárodního měnového fondu.

Úzké vztahy Srí Lanky s Čínou, které zemi přivedly do této neutěšené situace, začaly v roce 2007, kdy Peking poskytl prezidentu Mahindovi Radžapaksovi vojenskou a diplomatickou pomoc v boji proti Tamilským tygrům. Postupem času se obě země sblížily díky významným čínským investicím do srílanských stavebních projektů, včetně projektu hlubokomořského přístavu Hambantota, komplexu Colombo Port City a mezinárodního letiště Mattala Rajapaksa (MRIA).

Budování infrastruktury je teoreticky něco, co rozvojové země, jako je Srí Lanka, potřebují k rozvoji tržního hospodářství, stimulaci hospodářského růstu a přeměně v regionální obchodní centrum.

V praxi však čínské investice do infrastruktury v této malé ostrovní zemi takto nefungovaly.

Budování těchto projektů zpočátku stimulovalo hospodářský růst prostřednictvím „multiplikačního efektu“. Růst HDP Srí Lanky vyskočil z nízkých jednociferných čísel v roce 2009 na 16,12 % v roce 2012, ale po zbytek desetiletí směřoval většinou k jihu.

Pro tento vzorec existuje dobré vysvětlení. Všechny tři velké infrastrukturní projekty byly realizovány spíše na základě politických než ekonomických kritérií a sloužily spíše zájmům Pekingu na rozšíření jeho přítomnosti v Indickém oceánu a obklíčení Indie než zájmům místní ekonomiky.

V důsledku toho čínské investice neměly akcelerační účinek, který by stimuloval hospodářský růst prostřednictvím budování udržitelných infrastrukturních projektů.

Některé projekty nejsou ekonomicky životaschopné, protože neslouží dostatečně velkému trhu, aby ospravedlnily prostředky, které jsou na ně vyčleněny, jako například letiště MRIA. Výsledkem je, že nakonec plýtvají vzácnými zdroji země.

Jiné projekty jsou ekonomicky životaschopné, ale staví je s příliš vysokými náklady čínské státní stavební firmy namísto soukromých dodavatelů na základě transparentního výběrového řízení.

Čínské investice se navíc změnily v dluhovou past, protože byly financovány půjčkami od čínských státních bank za vysoké úrokové sazby a netransparentně, čímž se Srí Lanka vůči Pekingu značně zadlužila.

Vládní dluh Srí Lanky činil v roce 2023 103 % HDP, přičemž rostla část dluhu vůči Číně. Kromě toho se schodky srílanského státního rozpočtu pohybují na úrovni 10,51 % HDP, což zadluženost Srí Lanky ještě zvyšuje.

Rostoucí zadlužení země přišlo v době, kdy si Srí Lanka již žila nad poměry, což dokládají přetrvávající deficity veřejných financí a běžného účtu.

Aby se Srí Lanka vyrovnala s rostoucím dluhem vůči Číně, podepsala s Čínou dohody, které mění půjčky za vlastní kapitál, čímž se Čína stala vlastníkem významných infrastrukturních projektů, jako je hlavní srílanský přístav a klíčová základna v Indickém oceánu pro Peking.

„V roce 2016 koupila čínská státní společnost majetek přístavu Hambantota, což vyvolalo obavy o suverenitu Srí Lanky a čínské námořní ambice v Dillí a Washingtonu,“ píší Meg Rithmire a Yihao Li ve výzkumné práci Harvard Business School. „Tento případ zkoumá dynamiku ambiciózní čínské iniciativy Pásmo a cesta, rozsáhlého projektu infrastruktury a konektivity, který byl zahájen pod vedením mocného vůdce Si Ťin-pchinga, a také politiku a ekonomiku státních půjček v éře čínských úvěrů.“

Přesto tyto dohody nestačily k tomu, aby zemi zachránily před žádostí o odpuštění dluhu u Mezinárodního měnového fondu (MMF).

V březnu 2023 tato washingtonská instituce – známá svými přísnými úvěrovými podmínkami – schválila úvěr ve výši 2,9 miliardy dolarů, aby zmírnila srílanskou krizi platební bilance. Tato krize ztížila dovoz základních produktů, jako jsou potraviny, pohonné hmoty a léky, a způsobila sociální nepokoje.

Půjčka však byla spojena s určitými podmínkami, například s diktováním budoucího směřování hospodářské politiky země.

„Udržení makroekonomické stability a obnovení udržitelnosti dluhu jsou klíčem k zajištění prosperity Srí Lanky a vyžadují vytrvalost v odpovědné fiskální politice,“ uvedl MMF v přepisu definujícím podmínky půjčky. „K přípravě rozpočtu na rok 2025 v souladu s parametry programu je třeba pokračovat v úsilí o mobilizaci příjmů a omezování výdajů.“

Čínské investice mají Srí Lance pomoci v růstu a rozvoji. Místo toho však uvrhly srílanskou ekonomiku do katastrofálního stavu a dostaly ji do situace, v níž se žádná země nechce ocitnout: spoléhat na MMF a Čínu, že přežije.

–ete–

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy