Odsouzený spartakiádní vrah se po svém propuštění usadil na Těšínsku. Žije pod změněným jménem. | Video: Deník/Jiří Nováček

Když československá justice v roce 1985 poslala šestnáctiletého sériového vraha Jiřího Straku na deset let do vězení, málokdo počítal s tím, že by se spartakiádní škrtič někdy podíval na svobodu.

Změna politických poměrů v roce 1989 ovšem odsouzenému nahrála. I když Straka odmítl operaci mozku, během věznění prodělal kastraci. Byla to nutná podmínka pro to, aby polistopadové soudy uvažovaly o možnosti jeho propuštění.

play_fill

A tak se nakonec 24. prosince 2004 i stalo. Jiří Straka opustil brány opavské psychiatrické kliniky, kde po propuštění z vězení strávil deset a půl roku. Bylo mu v té chvíli 36 let. Opavský psychiatr Milan Vilč navzdory nesouhlasu pozůstalých, policistů i veřejnosti uvedl: „Pan Straka není o nic nebezpečnější než většina z nás a důvody jeho ústavní léčby pominuly.“

Okresní soud v Opavě tomuto lékařskému dobrozdání uvěřil a 21. prosince 2004 rozhodl, že ústavní léčení Jiřího Straky pozbylo nutnosti. Verdikt vynesl předseda senátu Petr Polák. Odůvodnil jej mimo jiné znaleckým posudkem, vypracovaným několik týdnů před zasedáním soudu. „Ústavní forma léčení již splnila svůj účel,“ přitakal kolegovi Vilčovi v posudku olomoucký psychiatr Vladimír Havlík.

„Tady se snad někdo zbláznil,“ okomentovali verdikt vyšetřovatelé Jiří Markovič a Josef Doucha. Oba se stejně jako pozůstalí po obětech netajili názorem, že pobyt Straky na svobodě není vhodný.

Našel jsem se a mám nový život…

Spartakiádního škrtiče veřejnost nepřijala. Snažil se bydlet u rodičů, kteří se po jeho vraždách přestěhovali z Prahy na Jesenicko. Nevraživost okolí jej ale brzy přiměla k úkrytu na Frýdecko-Místecku. Žil nějakou dobu se ženou, kterou poznal v opavské psychiatrické léčebně, spolu měli vychovávat jejího syna.

Ani tady ale sousedé za přistěhovalce nebyli rádi – a tak se Straka uchytil až na Těšínsku, u polských hranic. Pracoval v nadnárodním obchodním řetězci, po propuštění na svobodu si pořídil i živnostenský list na práce ve skladech a pomocnou dopravní činnost. Ve vězení se vyučil pekařem.

V prvních letech po propuštění Straka souhlasil s účastí v televizních pořadech veřejnoprávní a komerční televize. Veřejnost jeho vystupování tvrdě odsoudila. Syn jedné ze zavražděných žen mu během reportáže vmetl do tváře, že nemá právo žít. Straka tehdy argumentoval: „Když jste mě tehdy nepověsili, tak mne nechejte žít.“

play_fill

Od médií i zájmu veřejnosti se spartakiádní škrtič snažil důsledně izolovat, což platí dodnes. Žije pod změněným jménem, v ústraní. Na milost jej nicméně vzali nejbližší sousedé. V domě, kde bydlí, si jej před třemi lety dokonce zvolili předsedou výboru sdružení nájemníků.

„Jsem v pohodě. Začlenil jsem se a nemám problémy. Můžete lidem vzkázat, že jsem v pohodě. Nemám rozhodně zájem o žádnou publicitu,“ řekl reportérovi Deníku, který jej vyhledal.

Muž vypadal přesvědčivě, přišel otevřít ve sportovním. „Já jsem v pohodě. Našel jsem se. Mám nový život. Rodiče jsou také v pohodě. Nezlobte se, nemám víc co říct,“ uzavřel.

Příběhy zla Jiřího Nováčka

Nový seriál Deníku Příběhy zla Jiřího Nováčka přináší dokumentární rekonstrukce největších kriminálních případů České republiky. Čtenářům a posluchačům se v něm pokusíme objasnit fungování české kriminalistiky a justice. Rozebereme podrobně reálné dopady zločinů na každého z nás a řekneme si, jaké jsou pozice a role pachatelů, jejich obětí, policistů, žalobců, advokátů, soudců i uvězněných. Jisté jsou přitom jen dvě věci: páchat zlo se nevyplácí a dokonalý zločin neexistuje.

Příběhy zla doplňuje rubrika Ozvěny. Co v ní najdete?