Vzdala se dobře placené práce kvůli péči o malé Romy. Nejlepší rozhodnutí, říká

Aktuálně

Vzdala se dobře placené práce kvůli péči o malé Romy. Nejlepší rozhodnutí, říká

Renata Nováková z Plzně, která si s manželem vzala do pěstounské péče celkem tři malé romské děti. | Video: Deník/Milan Kilián

close info Zdroj: Deník zoom_in https://www.denik.cz/specialy/dobra-duse „Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Obrovsky mě to lidsky posunulo,“ má jasno 56letá žena po téměř deseti letech, které uplynuly od chvíle, kdy jí byly dány do pěstounské péče první dvě děti.

„Když jsem rodině oznámila své rozhodnutí, že se chci stát pěstounkou, řekli, že jsem se zbláznila. Trvalo asi rok a půl, než jsem je přesvědčila, a pak jsme do toho s manželem Václavem šli. Moje rozhodnutí nechápali ani v práci, divili se, že se vzdávám tak dobrého platu a jdu finančně tolik dolů. Já jsem ale musela ze zaměstnání odejít, obě holčičky byly hodně nemocné a potřebovaly náročnou péči,“ vzpomíná Nováková.

S manželem museli projít poměrně náročným procesem, než se mohli stát pěstouny. Na rozdíl od mnoha jiných jim nevadilo starat se o dítě pocházející z romské rodiny. „Říkali nám, že děti romského původu nikdo nechce a jsou těžko umístitelné. Proto jsme se pro ně rozhodli,“ vysvětluje Plzeňanka. Původně chtěli jen jedno dítě, ale nakonec si v roce 2015 domů odvezli dvě romské sestřičky ve věku tři a čtyři roky. „Jezdili jsme za nimi měsíc na návštěvy do dětského domova v Kašperských Horách, kam byly umístěny z biologické rodiny. Pak jsme je převzali do péče,“ popisuje Nováková s tím, že ji úplně šokovalo, z jakých poměrů holčičky pocházely. „Když jsem je prvně šla koupat a viděla jsem jejich zubožená tělíčka, tak jsem brečela. A to už byly nějakou dobu v dětském domově, kde se je snažili dát dohromady. Ty děti žily s rodiči doslova pod mostem, na skládce. Neuměly ani pořádně jíst, jedly jen rohlíky a pily jen limonádu, nic jiného neznaly, třeba ovoce vyplivovaly. Zuby měly shnilé tak, že si to neumíte ani představit. Ta starší měla nahoře jen pahýlky. Obě měly obrovské bronchitické problémy,“ líčí Nováková.

Ač péče o děvčata byla hodně náročná, tři roky poté si Novákovi do pěstounské péče vzali i tehdy půlročního romského chlapce. Jeho biologickou matku nikdy neviděli, ta tehdy přijela vlakem do kojeneckého ústavu v Plzni, porodila a zmizela.

Pečovat o tři malé romské děti, pocházející z naprosto odlišných prostředí, než je to jejich, bylo pro manžele Novákovy náročné hned v několika ohledech. Jedním z problémů byly reakce okolí. „Často jsme se setkávali s předsudky a negativními reakcemi,“ přiznává pěstounka. Dalším problémem bylo někdy hodně problematické chování obou dívek, které stále ovlivňovala jejich původní rodina, žijící naprosto nestandardním způsobem. Mámu, tátu i další příbuzné totiž musely obě sestřičky povinně navštěvovat.

Nejprve na přání babičky každý týden, později už méně často, ale i tak se vracely jako vyměněné, což bylo poznat doma i ve škole. „Zatímco u nás má vše řád, u nich si každý dělá, co chce,“ vysvětluje Nováková. I když měla obě děvčata v genech divokost, nakonec se je podle Novákové, podařilo zhruba po čtyřech letech stabilizovat. „Jenže když bylo dívkám 12 a 13 let, jejich matka na ně čekala před školou, říkala jim, že si je vezme k sobě domů. My jsme to respektovali a požádali proto o ukončení pěstounské péče, ale ona si to nakonec rozmyslela, nevzala si je a skončily v dětském domově. Maminka si nepřála, abychom je tam navštěvovali, ale holky nám volají, nezapomněly. Pořád mi říkají maminko,“ říká Nováková. Romského chlapce mají s manželem stále v péči, jen to už není v pěstounské, ale v poručnické. „Je to z praktických důvodů, jeho matka je nezvěstná a my jsme neustále museli něco řešit. Uvažovali jsme i o adopci, ale po zkušenosti s holkami jsme si řekli, že počkáme, až bude dospělý, ať se sám rozhodne, zda chce či nikoli,“ uvádí žena z Plzně s tím, že chlapec, který na rozdíl od obou sestřiček není vůbec v kontaktu se svými biologickými rodiči, jim dělá jen radost. „Ve škole nemá žádné problémy, dobře se učí. Už ve školce uměl číst a psát, je obrovsky vnímavý. My ho vedeme k tomu, aby se všestranně rozvíjel,“ popisuje.

Toho, že si s manželem vzali do pěstounské péče tři romské děti, podle svých slov nikdy nelitovala. Naopak to považuje za nejlepší rozhodnutí svého života. A jakou má radu pro ty, kteří by se také chtěli stát pěstouny? „Není se čeho bát. Člověk si sáhne trošku na dno, ale čerpá z toho celý život,“ uzavírá Renata Nováková.

Renata Nováková

  • Je jí 56 let. 
  • Žije v Plzni.
  • Pracuje jako kraniosakrální terapeutka.
  • Je vdaná, má dvě vlastní dospělé dcery, jednu vnučku, romského chlapce v poručnické péči.

Hledáme Dobré duše

Máte i vy ve svém okolí člověka, jehož příběh by slušel stránkám Deníku.cz? Dejte nám o něm vědět. Popište nám do zprávy, jak pomáhá a v čem je mimořádný. A nezapomeňte uvést jeho jméno a kontakt (telefonní číslo, případně adresu).

Pište na adresu [email protected].

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy