S dětskou sestrou Michaelou Češkovou se setkala i maminka Sára Nemeth. | Video: Deník/Kateřina Součková

Jako malá chtěla Michaela Češková organizovat například svatby nebo pohřby. Na základní škole už ale věděla, že chce být zdravotní sestrou. „Vždy jsem myslela, že budu pracovat se staršími lidmi, protože jsme se doma starali o babičku i s dědou. Ale vůbec mě nenapadlo, že bych mohla být někdy dětská sestra. Byla to velká shoda náhod, protože se v roce 1999 zrovna uvolnilo místo na oddělení dětské onkologie. Navíc bylo i nezvyklé, že mě vzali jako mladou sestřičku, protože tam byl spíše starší kolektiv,“ řekla Michaela Češková, sestra, která v minulosti působila na Klinice dětského lékařství na několika odděleních. Od ARO až po oddělení pro kojence. Nyní funguje na oddělení dětské onkologie.

„Práce s dětmi je na každém oddělení vlastně stejná. Veřejnosti může připadat, že je to na onkologii náročné i například kvůli tomu, že děti jsou bledé a nemají vlásky, ale my se společně vlastně dost nasmějeme a užíváme si společné chvíle. Navíc velké plus je i to, že pacienti jsou dlouhodobí, a to je to, proč s nimi ráda navazuji vztah. Děti se u nás léčí skoro sedm měsíců v té akutní fázi léčby, takže je pro mě a mou profesi navázání osobního vztahu podstatné,“ přibližuje Češková, kterou rodiče, s nimiž se během léčby potkala, popisují jako člověka, který se stará nejen o fyzické a psychické zdraví malých pacientů, ale také o psychické zdraví jejich rodičů.

close info Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň zoom_in Zdravotní sestřička Michaela Češková z Fakultní nemocnice Ostrava (FNO) je zároveň i ředitelkou neziskové organizace Haima Ostrava.

V neziskové organizaci Haima působí Michaela Češková v současnosti jako ředitelka. Neziskovka vznikla v roce 1996 v rámci Fakultní nemocnice Ostrava. „Ještě jako mladá sestřička jsem dělala s dětmi po službě vždy něco navíc. Něco jsme společně tvořili, nebo s rodiči jsme si něco vysvětlovali. To dělalo ale vždy více sestřiček. Z jedné bakalářské práce studentky ale vyšlo, že se rodiče na oddělení cítí být sami, hlavně tedy maminky. Tak jsem pak přemýšlela nad tím, co jim chybí, protože k nám chodí klaun, jsou na oddělení nejrůznější programy a návštěvy. Oslovilo mě proto vedení hematologie, jestli bych jednou v týdnu nechtěla dělat edukačního člověka, který jim bude vysvětlovat, co se s nimi děje a zároveň zabaví i děti,“ vysvětluje dětská sestra, která dle svých slov později pochopila, že jí chybí osobní zkušenost s nemocí a díky tomu nemůže vždy pochopit, co rodiče zrovna potřebují.

„S ohledem na to jsem ráda, že se mnou spolupracuje kolegyně Lucka, která si prošla celou léčbou a těžkou situací. Seznámily jsme se právě na oddělení a je skvělé, že mám u sebe i člověka s osobní zkušeností, kterou pak může přenášet dále,“ řekla Michaela.

S Haimou začala nejdříve jezdit na tábory pro děti a po pár letech začala tvořit další pilíře celé organizace, která se začala soustředit i na potřeby rodičů. Haima se snaží plánovat i nejrůznější programy pro rodiče i děti po akutní fázi onkologické léčby. Proto se společně setkávají například při podzimním tvoření věnečků a jiných aktivit, které se však upravují podle možností dětí. „Některé mohou skákat na trampolíně, jiné zase spíše kreslí nebo jsou nevidomé, takže přizpůsobujeme program jejich potřebám,“ vysvětluje Češková.

Její profesní činnost je rozdělena do několika úvazků a každé ráno si proto řekne, jakou roli bude následující den zastávat. „Ráno, když vstanu, tak si musím uvědomit, jakou roli dneska mám a co vlastně jsem. Jsem matka, manželka a k tomu zjišťuji, jestli budu zdravotní sestrou, psychosociální interventkou nebo se budu věnovat Haimě. Hodně ale pracuji z domu a můj syn Tadeáš už je starší, tak si nyní mohu dovolit věnovat se trošku více i práci, protože se o sebe už umí postarat. Ale vždy jsem ho vyzvedávala ze školky po obědě, vozila jsem ho na kroužky a nemyslím si, že by strádal. Mám v něm velkou podporu a jezdí se mnou od malička na všechny akce a tábory s dětmi,“ popsala zdravotní sestra, která je zároveň i interventem psychosociální pomoci.

close info Zdroj: Se svolením FNO zoom_in Dětští pacienti Fakultní nemocnice Ostrava zažili tentokrát odpoledne v duchu Pokémonů. Organizace Haima pravidelně pro děti chystá zábavný program.

V roli krizového interventa byla ve službě i při střelbě ve FNO v prosinci 2019, kdy pomáhala jak svědkům střelby, sestrám na ambulanci, tak i pozůstalým. Krizoví interventi jsou potřeba i v dalších těžkých situacích: „Do porodnice jezdíme k perinatálním ztrátám, provázíme maminky v jejich těžkých chvílích po sdělení diagnózy jejich dítěte, kterou žádný rodič nechce slyšet. Pracujeme s příbuznými pacientů, u kterých se kriticky změnil zdravotní stav nebo kteří zemřeli. Když jdu do práce jako zdravotní sestra, tak vím, že třeba odpoledne po směně ještě zůstanu na oddělení s maminkami, kde jsem zase za Haimu, takže se má práce různě prolíná do více rolí,“ přibližuje zdravotní sestra.

Pracovní vytíženost si kompenzuje časem s rodinou, návštěvou sauny nebo cestováním. „Je pravda, že někdy toho je hodně a třeba teď v létě jsem na sobě cítila, že bych potřebovala nějaké prázdniny. Protože mezi rodiči a dětmi v nemocnici se od prosince vytvořila super atmosféra. Před Vánoci totiž bylo hodně diagnostikovaných onkologických pacientů a postupně nyní dojíždějí léčbu. Během jejich pobytu a návštěv v nemocnici jsme si společně vytvořili super vztah a musím říct, že je pro mě někdy těžké oddělit hranici mezi profesionalitou a osobními vztahy. Zároveň začali přicházet noví pacienti a já si uvědomila, že potřebuji trošku oddych, abych měla sílu zase na další napojení,“ dodala sestřička, která si po většinu času udržuje úsměv na tváři.

Hledáme Dobré duše

Máte i vy ve svém okolí člověka, jehož příběh by slušel stránkám Deníku.cz? Dejte nám o něm vědět. Popište nám do zprávy, jak pomáhá a v čem je mimořádný. A nezapomeňte uvést jeho jméno a kontakt (telefonní číslo, případně adresu).

Pište na adresu [email protected].