Znečištění ovzduší z dopravy může oslabovat čich

Nová studie naznačuje, že ztráta čichu způsobená znečištěním může signalizovat riziko poškození mozku.
Pokud jste si všimli, že vaše ranní káva už nevoní tak silně jako dřív, nebo že je těžší ucítit vůni čerstvých květin, na vině může být dopravní znečištění.
Nedávný výzkum ukazuje, že život v oblastech s intenzivními výfukovými zplodinami souvisí s výrazně vyšším rizikem ztráty čichu. Ta přitom může sloužit jako časné varování před poškozením mozku nebo neurologickými problémy.
Zjištění naznačují, že dlouhodobé vystavení výfukovým plynům a jemným částicím z emisí vozidel může poškodit čichové buňky v nose. Tyto látky se navíc mohou dostat přímo do mozku a možná přispívat ke vzniku neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba.
Zaměření na znečištění související s dopravou
Nová německá studie, nedávno publikovaná v odborném časopise Environment International, poskytla důkazy, že dlouhodobé vystavení dopravnímu znečištění může narušit naši schopnost rozpoznávat pachy.
Výzkumu se zúčastnilo více než 3 000 dospělých středního a vyššího věku. Všichni absolvovali standardizovaný test čichu, při němž měli rozpoznávat běžné vůně jako máta, káva, ryby nebo citron. Ti, kdo dosáhli skóre nižšího než 10 z 12, byli klasifikováni jako osoby se zhoršeným čichem (hyposmie) nebo bez čichu (anosmie). Skóre 10 a vyšší značí normální funkci čichu.
Vědci odhadovali dlouhodobé vystavení různým znečišťujícím látkám v místě bydliště účastníků pomocí modelů regresní analýzy využívajících údaje z let 2014 až 2015.
Zaměřili se na několik dopravních znečišťujících látek, včetně koncentrace počtu částic (PNC), PM2.5 (jemné částice), PM2.5 absorbance (ukazatel související s emisemi vozidel), PM coarse (hrubé částice mezi 2,5 a 10 mikrometry), PM10 (větší částicové znečištění), oxid dusičitý a oxidy dusíku (NOx).
Tyto škodliviny jsou spojovány s respiračními a kardiovaskulárními problémy, předčasnou smrtí a dalšími negativními zdravotními dopady, zejména u lidí s oslabeným imunitním systémem.
„Expozice dopravnímu znečištění ovzduší je rozhodně významný zdravotní problém,“ uvádí Jenni Brandonová, environmentální vědkyně a konzultantka pro udržitelnost z Wild Beacon Consulting, která se na studii nepodílela. „Většina znečištění PM2.5 ve venkovním ovzduší pochází ze spalování benzínu, nafty a oleje, takže na místech s hustou dopravou je to obzvlášť významné.“
Zjištěn významný nárůst rizika
Výsledky naznačují, že vyšší koncentrace všech sledovaných znečišťujících látek souvisejí se zvýšeným rizikem poruch čichu.
Při každém významném zvýšení hladiny znečištění se pravděpodobnost problémů s čichem zvýšila o 10 až 20 procent v závislosti na konkrétní látce. Za nejhorší byly označeny hrubé částice – znečištění z dopravy velikosti prachu – PM10 a černý uhlík, tedy saze z výfukových plynů.
Tato souvislost přetrvávala i po započtení faktorů, jako je věk, pohlaví, socioekonomický status, vzdělání, příjem, životní návyky jako kouření, fyzická aktivita a konzumace alkoholu, a zdravotní stav včetně alergií, vysokého krevního tlaku a respiračních onemocnění.
Brandonová vysvětlila, že PM10 – částice o velikosti 10 mikrometrů a menší – zahrnují tuhé i kapalné látky této velikosti. Příkladem jsou prach ze staveb, skládek a zemědělství, požáry v přírodě a spalování odpadu nebo křovin.
Cesta do mozku
Podle výzkumníků mohou znečišťující látky pronikat ochrannou hematoencefalickou bariérou prostřednictvím narušení čichové bariéry, která odděluje krevní oběh od čichových buněk v nosní dutině.
Tyto mikroskopické částice a plyny pak mohou putovat přímo po nervových drahách z nosu do čichového centra v mozku – čichového bulbu (bulbus olfactorius). Tam mohou způsobit zánět a buněčné poškození, které se může rozšířit i mimo oblast čichu.
„Zjištění naznačují možnou souvislost mezi dlouhodobým vystavením znečištění ovzduší a časnými změnami v čichovém systému, což by mohlo být známkou raného poškození mozku,“ napsali autoři studie.
Výzkumníci rovněž poukázali na možnou spojitost, kterou nalezli mezi dlouhodobým vystavením znečištění ovzduší a ranými známkami neurodegenerace, jako je Alzheimerova či Parkinsonova nemoc. Je to proto, že částice jako PM2.5 a ultrajemné částice se mohou hromadit v čichovém bulbu nebo putovat podél nervu do mozku, kde mohou způsobit zánět a poškození neuronů.
Austin Perlmutter, internista s atestací, který se na výzkumu nepodílel, připomíná, že znečištění ovzduší z dopravy (TRAP) je již známým rizikovým faktorem pro problémy s dýcháním, srdeční choroby, cukrovku, depresi a demenci.
„Zdá se, že je to částečně proto, že TRAP vede k oxidačnímu stresu, zánětu a metabolické dysfunkci,“ říká doktor Perlmutter. „TRAP je bezpochyby závažný zdravotní problém.“
Studie také zjistila, že ženy a fyzicky aktivní lidé se zdají být náchylnější k čichovým poruchám souvisejícím se znečištěním. U žen byla vyšší pravděpodobnost poškození čichu v souvislosti se znečišťujícími látkami jako PNC, PM2.5 a NOx ve srovnání s muži, ačkoliv vědci zatím nevědí proč.
Zvýšená zranitelnost fyzicky aktivních osob může být způsobena tím, že při cvičení dochází ke zvýšené frekvenci a hloubce dýchání, což umožňuje většímu množství znečišťujících látek dosáhnout čichových receptorů.
Jak se chránit
Podle Perlmuttera existuje mnoho praktických způsobů, jak zmírnit účinky u lidí žijících poblíž zdrojů TRAP.
Klíčem je snížit množství znečištění, které proniká do domova, a snížit úroveň znečištění uvnitř.
Doporučuje například:
- během období se silným znečištěním (typicky dopravní špičky a horké, bezvětrné dny) nechávat zavřená okna a dveře
- utěsnit netěsnosti kolem oken, dveří a vzduchotechnických rozvodů
- nechat ventilaci a klimatizaci běžet nepřetržitě a měnit filtry každý měsíc
- pořídit si čističku vzduchu s vysoce účinným HEPA filtrem odpovídající velikosti místnosti
- minimalizovat zdroje znečištění v interiéru, jako jsou svíčky, vonné tyčinky a agresivní čisticí prostředky
Předchozí výzkum z roku 2021 zjistil, že dopad znečištění na čich může být zvratitelný, pokud se podaří lépe kontrolovat zdroje složek PM2.5.
Varovný signál
George Carrillo, bývalý ředitel pro sociální determinanty zdraví ve státě Oregon, si vzpomíná, jak pandemie nabídla pohled na čistší ovzduší, když doprava dramaticky poklesla.
„Během pandemie jsme mnozí mohli vidět, jak se vzduch pročistil, opět se objevily obrysy měst a zlepšila se kvalita vody,“ poznamenává Carrillo. „Ačkoliv to byla nesmírně tragická doba, ukázala, jaké obrovské výhody přináší snížení znečištění. Čistý a svěží vzduch nemůže být jen dočasným výsledkem globální krize. Potřebujeme ho každý den.“
Je důležité podotknout, že studie nepotvrdila přímou příčinnou souvislost mezi znečištěním a ztrátou čichu. Výzkumníci však zdůraznili silné stránky studie, jako je použití vysoce detailních odhadů expozice znečištění a velkého, dobře popsaného souboru účastníků.
Do budoucna plánují výzkum rozšířit na celostátní analýzy a dlouhodobé studie, aby lépe porozuměli, jak dlouhodobé vystavení znečištění ovlivňuje kognitivní úpadek v průběhu času.
–ete–
ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy