Je to asi poprvé v historii Global Teacher Prize v Česku, kdy zvítězil mistr odborného výcviku.  Čím jste podle vás porotu zaujala?
Asi to tak opravdu je. Jsem ráda, že mohu o odborném školství mluvit a že se dostává více do povědomí. Porotcům se líbilo, že se snažím své žáky připravit na život, že chci co nejvíc propojit teoretickou výuku s praxí a odborným výcvikem v dílně. Respektuji tempo jednotlivých žáků, snažím se oslovovat odborníky z praxe a navazovat s nimi spolupráci. Také vytvářím skripta a pracovní listy do výuky, protože poslední učebnice pro náš obor jsou z konce 20. století. Ve spolupráci s Cermatem také upravuji podobu státních závěrečných zkoušek, aby nebyly jen o memorování.

Kam jste zkoušky posunula? Můžete uvést příklad?
Absolventi učebního oboru musí v písemné zkoušce uvádět bez souvislostí spoustu údajů u kovů či drahých kamenů. Já bych spíše chtěla vědět, co si oni jako zlatníci vezmou z toho, že nějaký kámen má tvrdost 5 nebo je štěpný. Musí vědět, jakou obrubu použijí k zasazení kamene do šperku. Měli by umět zákazníkům vysvětlit, že šperk není na každodenní nošení nebo že pokovený šperk by se neměl nosit vedle dalších šperků.

Učí se budoucí zlatníci pracovat se zlatem?
Ne, nejprve se učí vyrábět z mědi a mosazi, od třetího ročníku pracují se stříbrem. Na českých školách se nikde se zlatem nepracuje. Jde o velmi drahý materiál a ztráty jsou velké.

V základním i středním školství se teď hodně dbá na rozvíjení dovedností užitečných pro běžný život. Odnese si něco takového i váš student?
Do učebních oborů často chodí teenageři s pocitem, že jsou outsideři. Na základní škole zjistili, že nejsou studijní typy. A najednou jim tady v dílně roste něco krásného pod rukama. Ráno přijdou do dílny, mají tam kus drátu nebo plechu a odpoledne odcházejí a zanechávají po sobě dokončený šperk. Chtějí ho přinést ukázat domů, poprvé v životě se pochlubí svým studijním výsledkem. Zažívají si první úspěchy a začíná se jim vykreslovat jejich životní dráha. Pořádáme výstavy jejich děl v galeriích, vernisáže ve škole. A na nich třeba učitel teoretického předmětu zjistí, že učeň, kterému zrovna jeho předmět nejde, je manuálně velmi zručný, a začne se na něj dívat jinak.

Jakou perspektivu má váš obor? Člověk vyrábí a používá šperky od pravěku, tak asi není důvod, aby s tím zrovna teď přestal…
To určitě ne. Navíc ono to sice vypadá, že zlatnictví je na každém rohu, ale v málokterém opravdu sedí zlatník, těch je málo.

close info Zdroj: Se svolením Alice Hrubé zoom_in Tři nejlepší učitelé v soutěži Global Teacher Prize ČR 2025: Eliška Havránková, Ondřej Nejedlý a Anna Babanová

Vzhledem k nejisté podobě budoucího trhu práce varují odborníci na vzdělávání před brzkou a úzkou specializací. Jak je to s vaším oborem?
Zlatník je sice velmi konkrétní obor, ale naši absolventi si mohou rozšířit svou specializaci studiem příbuzného oboru, jako je rytí kovů nebo hodinářství, popřípadě pokračovat na uměleckou vysokou školu a skončí často v nějakém příbuzném oboru, jako je restaurování nebo design.

Kam byste váš řemeslný obor ještě ráda posunula?
Ráda bych, aby se zlatníci nebáli vzít k sobě učně na praxi. Ideálně kdyby stát přispíval zaměstnavatelům, kteří by se učňů ujali na dlouhodobou praxi. Abychom se mohli vrátit k dřívějšímu pojetí předávání řemesla, kdy si výrobní podniky nebo živnostníci vychovávají svoji nastupující generaci.

Z učňů se prý na školách vytvářejí dobří zaměstnanci, méně se již počítá s tím, že by se mohli živit sami. Jak je to u vás?
Ano, dneska už nestačí být dobrý řemeslník. Když chcete dělat na sebe, musíte umět prosadit svoji tvorbu. Dobře ji nafotit, udělat dobrou produktovou fotografii, zpropagovat firmu a výrobky na sociálních sítích, napsat nějaké promo, vystavět svou značku, což pak hodně prodává. Tyto kompetence jsou nezbytné a reagujeme na ně.

play_fill

Jak do vašeho oboru zasáhly moderní technologie?
Máme digitální testery (elektronická zařízení k ověřování pravosti a kvality drahých kovů a kamenů – pozn. red.), digitální mikroskopy. Studenti maturitního oboru si dělají 3D vizualizace svých návrhů, dávají si na virtuální nástěnku své inspirační zdroje a ty pak skládají dohromady. Z nich vytvářejí své portfolio a učí se ho prezentovat. Také navrhují šperky, které si pak tisknou na 3D tiskárně. Školení musíme mít i my pedagogové, abychom obstáli v rychle se vyvíjejících digitálních kompetencích. A postupně aktualizujeme vybavení školy.

Oděvní specialisté nesnášejí ponožky v sandálech, gastronomové rostou z nalámaných špaget s kečupem. Co dělá laická veřejnost špatně se šperky? Z čeho rostou šperkaři?
Třeba z některých oprav. Když vám zákazník naštvaně řekne, že už mu ze šperku zase vypadl kámen, nebo že je zase odřený. A když mu ho opravíte, tak ho hodí do peněženky mezi mince, nebo si ho dá na prst, kde už má další prstýnky okolo. Proto své svěřence nabádáme, ať zákazníka poučí o náchylných materiálech. Že když bude mít na prstýnku perlu a po opalování na slunci skočí do ledové vody, perla může puknout.

Takže učíte i správně komunikovat se zákazníky?
Ano, je to hodně i o komunikaci a dostatku informací. Často si zákazníci stěžují, že jejich stříbrný šperk černá, zatímco kamarádčin ne. Tak je jim třeba vysvětlit, že stříbro reaguje s lidským potem a každý ho má jinak agresivní. A nabídnout mu povrchovou úpravu třeba rhodiem, kdy šperk bude vypadat stejně, ale už nebude reagovat s pokožkou. Zkrátka vytvořit pěkný šperk je jen část práce. Pro dobré řemeslo je toho potřeba mnohem více a snažíme se to studentům předat.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy