Třiašedesátiletá Marie Pátková z Havlíčkobrodska se rozhodla bojovat. Ani s diagnózou Parkinsonovy choroby vyznačující se i silným třesem končetin život nevzdala. Dál učí děti na základní škole a po zavedení elektrody do mozku by na ní člověk nepoznal, že onemocněním trpí.

Na schůzku do Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze přichází usměvavá a čiperná žena. Při focení se směje a o svém životě vypráví optimisticky. „Tento týden mi bude 63. O onemocnění jsem se dozvěděla před deseti lety. Klepala se mi pravá ruka a před půl rokem se k tomu bohužel přidala i noha. Začala jsem chodit k lékaři do nemocnice Na Homolce,“ popisuje Marie.

Při zavedení elektrody do mozku je pacient při vědomí

Od lékaře v nemocnici Na Homolce se dozvěděla, že se její stav dá léčit operativně. „Operace byla letos 5. února. Řekla jsem si, že budu bojovat. Takže jsem bojovala. Jsem učitelka a stále učím. Děti ve škole jsem ve všech třídách seznámila s tím, jakou mám nemoc. Naučila jsem se levou rukou ovládat myš, a to, co jsem potřebovala, aby si napsaly do sešitu, tak jsem jim promítala na interaktivní tabuli. Opravování písemek jsem si brala domů. Co jsem dřív opravila za hodinu, jsem opravovala tři hodiny, protože jsem se musela naučit psát levou rukou,“ popisuje.

Pacientka vypráví o Parkinsonově chorobě a svém životě:

Operace mozku, při které lékaři zavedou elektrodu, která následně mozek stimuluje podle potřeby tak, aby ovládal třes, probíhá při vědomí pacienta. Podle lékařů musí totiž celou dobu spolupracovat.

„Když jsem slyšela lékaře za mnou, jak říká sestřičce, že má podat třeba vrtačku, tak jsem si říkala, že se snad strefí do správného místa. Doufala jsem, že snad nenavrtá něco dalšího,“ směje se Marie při odpovědi na dotaz Deníku, co při operaci cítila. Na hlavě má nyní jen malé jizvy, které skoro nejsou vidět. Ty jsou od upevnění železného rámu při operaci, který držel hlavu na místě.

Elektroda ve specifickém místě v mozku

Marie byla ochotná na kameru ukázat, co pacient prožívá, pokud elektrodu nemá. Stimulátor pod dohledem lékařů na pár okamžiků vypnula. Ihned se dostavil silný třes ruky a následně i nohy. Ze zdravě působící ženy se z ničeho nic stala vážně nemocná pacientka. Jí samotné taková ukázka působí viditelný stres a nekomfort. Po zapnutí přístroje je znatelná úleva, ale i otřes.

Hlubokou mozkovou stimulaci v České republice lékaři prvně zavedli pacientovi před 26 lety. Tehdy byl stimulátor ještě ovládán magnetem. Pacient, který léčbu podstoupil, byl povoláním grafik. Onemocnění mu tedy prakticky zruinovalo život.

Demonstrace stavu pacientky s Parkinsonovou chorobou. Třes v plné síle a stav při zapnuté léčbě:

Případ Marie je unikátní v tom, že lékaři zavedli elektrodu na zcela unikátní místo v mozku. Zákrok provedli neurologové z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a neurochirurgové z Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce.

Termín operace byl podle Marie třikrát změněn, protože lékaři vymýšleli přesné místo v mozku, kam elektrodu zavést. A to i pro budoucnost, kdyby se onemocnění rozšířilo i na druhou část těla, aby byl přístroj i tak použitelný. Příznaky onemocnění totiž přetrvávají, i když díky hluboké mozkové stimulaci prakticky nejsou vidět.

Přednosta Neurologické kliniky VFN Robert Jech upřesnil, že první pacient, který do programu vstoupil před 26 lety měl velmi podobné obtíže, jako Marie Pátková. „Na pacientovi je vidět výrazný třes. Princip léčby spočívá v tom, že implantovaný stimulátor začne vysílat impulsy, které přehltí generátor třesových impulsů v mozku a v podstatě ho přeprogramuje. Donutí ho vnímat frekvence, které jsme se rozhodli vysílat my,“ uvedl.

Neurostimulátory se stále vyvíjejí. Nyní ho může ovládat pacient, ale i lékaři, a to i na dálku. Ovladač připomíná mobilní telefon. Marii se nyní výrazně zlepšil život. „Připadám si jako Alenka v říši divů. Po měsíci na nemocenské jsem se vrátila do školy k učení,“ dodala.