Desítky let po Mozartově smrti se začala šířit fáma, že rakouského skladatele otrávil jeho italský konkurent Antonio Salieri. Podle The New York Times ji někteří připisovali rivalitě mezi německou a italskou hudební školou.

Do povědomí lidí se tato smyšlenka dostala i díky tragédii Mozart a Salieri od Alexandra Sergejeviče Puškina, v níž vylíčil bohem nadaného génia, kterého jedem usmrtí netalentovaný a závistivý kolega z branže. Fámu pak přiživila i divadelní hra Petera Shaffera, podle které Miloš Forman natočil svůj oscarový film Amadeus z roku 1984 se žárlivým Salierim, který se snaží Mozartovi bránit v kariéře.

Beethovenův životopisec Alexander Wheelock Thayer napsal, že pověst o Mozartově soupeření se Salierim mohla mít původ v příhodě z roku 1781, kdy se Mozart ucházel o místo učitele hudby princezny Alžběty Württemberské a Salieri byl vybrán místo něj.

Ostatně Antonio Salieri byl jedním z nejvýznamnějších a nejvyhledávanějších hudebních pedagogů své generace. Mezi jeho nejznámější žáky patřili Franz Liszt, Franz Schubert či Ludwig van Beethoven.

Tvůrci dokumentárního snímku Italianissimo-Antonio Salieri uvádějí, že v době vídeňského klasicismu se Salieri osvědčil v císařské dvorní kapele (rakouským císařským kapelníkem byl v období 1788-1824) jako muž tradice, schopný odvádět solidní a poctivou práci. On byl garantem, že se tu bude provozovat dobrá hudba. To, že byl považován, za velkého Mozartova konkurenta a dokonce vraha, je naprostý nesmysl.

Žádné dokumenty nedokládají vzájemnou nenávist obou skladatelů. Naopak, Salieri se vůči Mozartovi choval korektně. V době, kdy zájem o rakouského génia klesl a Mozart se zadlužil, byl to pravděpodobně právě Salieri, kdo mu přenechal objednávky na opery Così fan tutte a La clemenza di Tito.

Mozart skládal pro Salieriho milenku, ten mu vychovával syna

Salieri také dirigoval některé Mozartovy skladby na koncertech Vídeňské společnosti hudebních umělců a veřejně projevil nadšení nad jeho Figarovou svatbou a Kouzelnou flétnou. Mimochodem Papagenova píšťala je založena na motivu převzatém ze Salieriho Koncertu pro klavicembalo B dur. A naopak Mozart nenapsal tolik hudby pro žádnou jinou zpěvačku jako pro sopranistku Caterinu Cavalieri, která byla Salieriho oficiální milenkou.

V roce 1785 spolu oba dokonce složili kantátu, která oslavovala návrat zpěvačky Nancy Storaceové na jeviště. Toto dílo bylo považováno za ztracené až do roku 2016, kdy bylo nalezeno ve sbírkách Českého muzea hudby v Praze. Informoval o tom také Deník.

Jeden souboj ale Mozart se Salierim svedli určitě. Stalo se tak 7. února 1786 na zámku Schönbrunn ve Vídni na přání Josefa II., který se rozhodl uspořádat klání mezi reprezentanty německé a italské opery ve Vídni. Císař oba skladatele vyzval, aby za tímto účelem sepsali satirické kousky na téma zlořádů v divadlech. Podle odměny, kterou za svá díla oba skladatelé dostali, vyhrál Salieri.

Vztah Salieriho a Mozarta to ale nijak nepoznamenalo a dá se říct, že se nadále vzájemně podporovali. Například, když se Salieri stal v roce 1788 dvorním kapelníkem, rozhodl se místo uvedení vlastní nové opery oživit Mozartovu Figarovu svatbu. Navíc se po Mozartově předčasné smrti podílel na výchově jeho mladšího syna Franze Xavera.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy