Ministerstvo životního prostředí a Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. mě pověřily zajímavým úkolem: koordinací pracovní skupiny Infrastruktura, v rámci strhujícího projektu Politiky krajiny.

Vedle ostatních koordinátorů, velkých es jako je profesor Jakub Hruška nebo Milan Hron, se sice cítím patřičně nepatřičně, ale pověření jsem přijal, neb mám drzé čelo, které je, jak říká profesor Wintr, lepší nežli poplužní dvůr.

Má jednu zvláštnost tahle skupina, kam jsem přizval odbornictvo mj. z Ředitelství silnic a dálnic, Správy železnic, ČEPS, a dalších institucí.

Na rozdíl od ostatních řešíme nejen problémy, které developeři způsobují české krajině (a státu), ale i problémy, které okolní krajina (a stát) způsobují developerům staveb v extravilánu.

Jeden fenomén, ve kterém se kombinuje obojí, jsou ekodukty. Ty mají zvířatům pomoct překonat bariéru, kterou by stavba v migrační trase jinak vytvořila.

Potíž nastane, když ekodukt místo zvěře naláká investory, kteří přímo u něj postaví obchodní centrum – jako se to stalo na D6 u Jenišova.

Zvěř se místu vyhýbá, ekodukt za 70 – 250 milionů Kč je k ničemu, pro developera dálnice vyhozené zdroje.

Nemusíte hned spustit kritiku ekoduktů, to není problém jen s nimi, ale hlavně s koordinací orgánů územního plánování – jak se stalo, že to nepodchytily? Jak zabránit tomu, aby se podobné situace opakovaly?

To jsou otázky pro krajinné plánování, které u nás dosud platilo za příslovečnou Popelku, přestože jsme už v roce 2002 podepsali Úmluvu Rady Evropy o krajině. Ta nás zavazuje mj. k definování cílových charakteristik krajin. V OPS Infrastruktura se těmto otázkám budeme v dalších měsících věnovat.

Chcete se dozvědět více? Napadají vás podobné problémy infrastruktury v krajině? Dejte mi vědět!

reklama

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy