Celá záříte. Je to velká radost?
Je to velká radost. Byla jsem šťastná za tu krásnou velkou roli, pak za nominaci a teď jsem šťastná ještě více. Mám Českého lva. Nebýt ale Tomáše Mašína a celého jeho týmu, nestála bych tu.

Film je komorní a emotivní, založený na dialozích a niterných pochodech ženských postav. Jak moc jste před natáčením s Tomášem Mašínem zkoušeli?
Povídali jsme si – o postavách, o afázii, o komunikaci mezi lidmi. Než se šel natočit obraz, proběhl hovor, jestli danou scénu vnímáme všichni zúčastnění stejně. Bylo to úsporné, nenadělalo se kolem toho mnoho zbytečných řečí, ale každý se snažil říct co nejpřesněji to podstatné – jak roli a danou scénu cítí. Tomáš to pak za všechny postavy v příslušném obraze sjednotil.

Film je kromě vztahů také o afázii, neschopnosti komunikovat s okolím. Věděla jste před natáčením, co nemoc obnáší?
Ne. Uvědomila jsem si díky tomu, jak je to křehká věc a jak málo o životě víme. Že vedle vás se může odehrávat něco, co lidi trápí, a vy to vlastně ani netušíte, neznáte. Alice Nellis napsala silný příběh. Nejde tu o citové vydírání, je to příběh o tom, co se může během vteřiny stát a změnit celý váš život i vaší rodiny, vašich vzájemných vztahů.

Můžete připomenout, proč vlastně Alice Nellis svůj scénář nerežírovala?
Ona se ve stejné době rozhodla režírovat projekt podle jiného svého scénáře. Na Němá tajemství udělala cosi jako konkurs. Oslovila několik režisérů a na základě konceptu, který jí dali, si vybrala Tomáše. Asi by vám to řekl detailněji, ale vím, že byla velkorysá a nechala mu volnou ruku – mimo jiné ve výběru herců.

Měla jste potřebu na své postavě něco měnit?
Ne, byla tak dobře napsaná, že nebylo třeba měnit jediné slovo.

Výborně napsané jsou i ostatní dvě ženské role, které ztvárňují Jana Plodková a Magdalena Borová. Jak se vám s nimi pracovalo?
Myslím, že Tomášovi se podařilo skvěle propojit naše energie. Jana byla skvělá. Znám ji z dřívějška, už jsme se před kamerou potkaly. Její práce si vážím, znám její filmografii, je oproti mně před kamerou zkušená. Já jsem měla přece jen velkou pauzu. Byla pro mě pevným bodem v komunikaci na place.

Loni se urodilo hned několik dobrých rolí pro starší české herečky. Byla to náhoda, nebo se trend v psaní příběhů mění?
Myslím, že vznikly scénáře, kde příběh starší ženské charaktery potřeboval. Neřekla bych, že v domácím filmu tyto postavy chybí, jen vím z divadla, že s přibývajícími léty se zkrátka mění počet rolí pro určitou věkovou kategorii, tak to je. Čím jsou herečky starší, tím méně mají rolí, ale když nějaká přijde, je dobrá. Protože tvůrci dokážou většinou využít jejich zkušenosti, herecké i životní.