Sucho, vyprahlé studny a problémy se zásobováním pitnou vodou. Letní vysoké teploty, které v hustě zastavěných částech měst přetrvávají i během nocí. Nebo naopak přívalové deště splachující úrodnou půdu z polí na cesty a do zahrad. S projevy klimatické změny se potýkají mnohé české obce. Co je nejvíce trápí? A jaké možnosti mají samy samosprávy v adaptaci na měnící se klima? „Téma životního prostředí a adaptace na změnu klimatu je pro samosprávy stále důležitější,“ potvrzuje Alexandra Kocková, zástupkyně komunikace ze Svazu měst a obcí ČR.

V letošním suchém roce muselo mnoho obcí řešit zajištění zásobování pitnou vodou. Z dlouhodobého hlediska musí samosprávy měnit svůj přístup k hospodaření s dešťovou vodou nebo péči o veřejnou zeleň. Obce se potýkají také s energetickou náročností veřejných budov v zimě na jedné straně a potřebou je během horkých letních měsíců stínit či klimatizovat na straně druhé.

„Obce přitom nejsou pasivní a řadu adaptačních opatření už realizují. Při jejich přípravě a realizaci ale často narážejí na nedostatek financí a odborných kapacit, složité dotační podmínky, administrativu a také roztříštěnost kompetencí mezi různé úřady,“ vyjmenovává nejčastější komplikace, se kterými se obce setkávají Alexandra Kocková. Obce podle jejích slov potřebují především stabilní a předvídatelné prostředí, nikoli neustále se měnící pravidla a nové povinnosti bez odpovídajícího financování.

„V souvislosti s nedostatkem pitné vody se již delší dobu hovoří o propojování vodárenských soustav a budování dálkových přivaděčů, k čemuž však zatím v zásadě nikde nedošlo,“ upozorňuje na konkrétní situaci Petr Halada, předseda Sdružení místních samospráv ČR (SMS ČR).

Na co by se měli zástupitelé samospráv především zaměřit, aby zvýšili odolnost obcí a měst v době klimatických změn?

„Opatřeních, která mohou dělat obce a která jsou mnohdy i levná, nebo dokonce šetří peníze, je spousta. Ale jako první věc bych doporučil udělat si plán, co přesně by obec chtěla dělat,“ doporučuje Jan Freidinger, zástupce ředitelky ve WWF Česko. Podle něj přitom nemusí jít o robustní adaptační strategii za stovky tisíc korun. Stačí dokument, který popíše, co lidi v obci nejvíce trápí, jaké jsou priority a hlavně, jak budou navrhovaná opatření navázaná na ostatní plány a investice.

„Aby se nestalo, že obec vysazuje stromy a hned vedle toho betonuje nové parkoviště, tedy aby se neděly v jedné lokalitě věci, které jdou proti sobě,“ vysvětluje Jan Freidinger. Zároveň je podle jeho slov dobré udělat si plán i kvůli financím. „Většina opatření může jít z dotací a jejich poskytovatelé často chtějí důkaz, že nejde o žádnou nepromyšlenou ‚hurá‘ akci. Plán dává také možnost lépe a včas o dotace žádat a zároveň zůstává zachována kontinuita i po změně zastupitelstev a starostů,“ dodává.

Dopady klimatické změny pociťuje podle průzkumu společnosti Wavin Czechia, která na jaře 2026 oslovila 300 českých samospráv, silně nebo částečně 73 % českých měst a obcí. Zpracovaný strategický plán hospodaření s vodou má však v současnosti jen 11 % z nich.

Obce by se měly zaměřit také na posílení energetické soběstačnosti, například využít dotační programy a investovat do obnovitelných zdrojů energie, připomíná Hnutí DUHA. „Vyrobenou energii by mohly sdílet v rámci obecních budov a domácnostmi v obci. Druhou oblastí, kterou mohou výrazně ovlivnit je péče o zeleň v ulicích, její rozšiřování a ochrana,“ uvádí Eva Pernicová, tisková mluvčí Hnutí DUHA.

Hodně adaptace za málo peněz

Existují opatření, která jsou pro obce v zásadě jednoduchá, nestojí mnoho a zároveň jsou efektivní a prospěšná?

„Například změna péče o městskou zeleň a ochrana vzrostlých stromů,“ uvádí Eva Pernicová z Hnutí DUHA. „Místo plošného sekání trávníků na nízký, tzv. ‚anglický‘ trávník, stačí upravit režim sečení. To znamená ponechat vybrané plochy neposekané nebo je sekat postupně v mozaikách. To udržuje vlhkost v půdě, snižuje prašnost, chladí mikroklima obce v horkých dnech a brání vzniku tepelných ostrovů, tedy míst, kde se kvůli rozpálenému asfaltu, betonu a nedostatku zeleně hromadí více tepla než v okolí,“ vysvětluje.

„Hlavně malé zelené nebo vodní prvky včleněné do městské zástavby často mohou být únosně levné, nezaberou mnoho místa a přinesou velký prospěch. Ale zadarmo není nic,“ upozorňuje Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Možná ještě náročnější než shánění peněz může ale být podle Vojtěcha Koteckého nacházení nových neotřelých cest, jak ke zvyšování odolnosti obcí přistupovat. „Pobavila mne každoroční soutěž v Nizozemsku, kde obce a města závodí, které v přepočtu na jednoho obyvatele odstraní více pevných povrchů ze zahrad. Vítěz dostává zlatou lopatu,“ uvádí jako příklad.

Jiná opatření mohou být zavedena velmi rychle s ohledem na právě panující počasí. Například Praha a některé její městské části reagovaly v létě 2026 na extrémní vlny veder otevřením klimatizovaných prostor na radnici veřejnosti.

Město vs. vesnice

Problémy velkých měst a malých obcí si jsou i nejsou podobné. Velká města řeší zejména přehřívání, vysokou zastavěnost a nedostatek zeleně. Malé obce více ohrožuje nedostatek pitné vody nebo přívalové povodně. Na venkově je sice více prostoru pro práci s krajinou, na druhou stranu tu chybějí odborní pracovníci a peníze na přípravu a realizaci složitějších projektů, uvádí rozdíly Alexandra Kocková ze Svazu měst a obcí ČR.

„Konkrétní vhodná opatření se určitě liší město od města, obec od obce, ulici od ulice. A to i mezi podobnými městy, podobnými obcemi a podobnými ulicemi. Ovšem hlavní koncepční rozdíl mezi většími městy a malými obcemi tkví v tom, že pro vesnice je mnohem důležitější extravilán – pole, lesy a louky za hranicemi zástavby. Tvoří relativně větší část katastru a hlavně více ovlivňuje život uvnitř zástavby, protože většina domů k němu prostě má blíže než ve městech,“ připomíná Vojtěch Kotecký. Proto obce na venkově potřebují na své odolnosti mnohem více spolupracovat s místními zemědělci, lesníky a dalšími správci krajiny.

V obou případech by mělo být cílem zadržet vodu v území, uvádí Eva Pernicová z Hnutí DUHA. Ve městech je dobré podpořit modro-zelenou infrastrukturu – tedy propojit zeleň s vodními prvky, které pomáhají zadržovat vodu a ochlazovat prostředí.

V Tezích České komory architektů k odolnosti vystavěného prostředí je zmíněna také prospěšná role městských a obecních architektů nebo rad pro navrhování, které se stavebníků systematicky ptají mimo jiné na dopad stavby na mikroklima okolí, úspornost nakládání s vodou nebo začlenění vegetace.

Malé obce mnohem více ovlivňuje stav zemědělské a lesní krajiny v jejím okolí. „Degradovaná půda bez dostatku zeleně vede k vodní i větrné erozi. Při přívalových deštích pak voda rychle odtéká po povrchu, dochází k masivním splachům bahna přímo do obcí a do zdrojů pitné vody. Tento rychlý odtok zároveň zvyšuje riziko přívalových povodní,“ popisuje Eva Pernicová.

„Vodní eroze z degradované zemědělské půdy nezpůsobuje jen ztrátu úrodné ornice, ale ročně generuje škody přesahující 15 miliard korun na majetku občanů, cestách a infrastruktuře obcí. S rostoucí četností extrémních srážek dochází k rekordním počtům erozních smyvů,“ upozorňuje Eva Pernicová s tím, že v jediném roce bylo už i přes 500 podobných zaznamenaných událostí.

Zatímco ve městě je podle Lukáše Hrábka z WWF Česko klíčové začleňovat stromy do ulic i parků, v okolí menších obcí je nutné dělit obří polní bloky mezemi, zatravňovat dráhy soustředěného odtoku vody v šířce minimálně 15 metrů, obnovovat prameniště a odstraňovat meliorační kanály.

Podle Českého svazu ochránců přírody mají místní samosprávy možnosti, jak zpomalovat odtok vody a ochlazovat prostředí. Nepropustné asfaltové a betonové plochy mohou nahrazovat zatravňovací dlažbou nebo štěrkovými trávníky, budovat vsakovací průlehy, které umožňují vsakování srážek přímo v místě dopadu.

Stromy, lesy a biodiverzita

Kácení vzrostlých stromů ve městech by mělo být až krajním řešením. „Samosprávy mohou do svých vyhlášek a stavebních záměrů zakotvit povinnou náhradní výsadbu za každý kácený strom, případně určit kompenzační platbu do rozpočtu obce na novou zeleň nebo vyjednávat s investorem o změně záměru, tak aby vzrostlá zeleň byla zachována,“ zmiňuje Eva Pernicová. Obnovu ekosystémů mohou obce podle WWF Česko zahrnout přímo do svých územních plánů.

„Česko tradičně pečuje o městskou zeleň – v dostupnosti parků a parčíků patříme k lepším zemím v Evropě. A uvědomujeme si, jak důležitá je pro každodenní život i pro ochranu před letními vedry. Ale postupně se objevuje poptávka, aby zeleň byla nejenom zelená, nýbrž také plná života. Abychom se o ni naučili starat tak, že v ní bude více motýlů, ptáků nebo lučních rostlin,“ dodává Vojtěch Kotecký.

Nedávno představený Stínový plán na obnovu přírody zahrnuje konkrétní opatření, která mohou do svého fungování zahrnout obce i města. Úpravou péče o veřejné plochy mohou podpořit opylovače a další hmyz. Pokud obec nebo město vlastní lesy, může stavět na přirozené obnově a cíleném prosvětlování porostů, omezit v nich holoseče nebo přejít k výběrnému či podrostnímu hospodaření, ponechávat doporučené množství tlejícího dřeva a prosvětlovat lesní okraje.

Smíšené a věkově pestré lesy lépe odolávají suchu i kůrovci a šetří obecnímu rozpočtu značné prostředky za zalesňování. Příkladem může být podle Hnutí DUHA Lesní družstvo svazu obcí na Velkobítešsku.

A to ještě není všechno…

Eva Pernicová uvádí další opatření, která mají samosprávy ve svých rukách. Při zakázkách pro obecní úřad, školy či příspěvkové organizace lze snadno uplatnit environmentální kritéria, například omezit jednorázové plasty na obecních akcích, preferovat bezobalové řešení a podporovat nákup lokálních či bio potravin do školních jídelen. Důsledný sběr gastroodpadu a podpora domácího či komunitního kompostování snižují objem směsného komunálního odpadu, za jehož skládkování či spalování obce platí vysoké poplatky.

S jakými dalšími problémy v oblasti životního prostředí se města a obce potýkají a možná se o nich tolik nemluví?

Evergreenem jsou podle zástupců obcí odpady, v poslední době zejména nová povinnost sběru textilu. Poplatky za odpady a jejich maximální sazba neodpovídá skutečným nákladům a obce jsou tak nuceny nakládání s odpady doplácet ze svého rozpočtu.

Podle Hnutí DUHA je dalším pomalu řešeným problémem také skryté znečištění ovzduší a karcinogenní látky z lokálních topenišť. „Ačkoliv se celková kvalita ovzduší v ČR zlepšuje, lokální vytápění zůstává v obcích dominantním zdrojem nebezpečného poletavého prachu (PM2,5) a karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU). Kotlíkové dotace a renovace domů sice pomohly snížit emise prachu o tisíce tun, avšak výpadky dotační podpory na zateplování ohrožují nízkopříjmové rodiny a zvyšují riziko návratu k neekologickému topení,“ upozorňuje Eva Pernicová. Také nadbytečné a nevhodně směrované umělé osvětlení v obcích přispívá ke světelnému znečištění a narušuje biorytmy lidí i živočichů.

reklama

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy