„Postavit se na motosurf dokáže každý. Vyhrávat závody je ale mnohem těžší,“ tvrdí královna netradičního sportu, jehož historie se začala psát v roce 2008 v Brně.

Jak jste se k takovému sportu dostala?

Přes mého tátu. On se kamarádí s jedním ze závodníků. Říkal mi, že to je hrozně skvělý, a ať si to vyzkouším. Tak jsem se to zkusila. Naučila jsem se jetsurf, jak se samotnému stroji říká, ovládat, pak jsem šla na akademii, kde mě začali učit lidé, kteří se sportu dlouhodobě věnují. Hned jsem říkala, že mě to strašně baví, takže jsem šla zkoušet jezdit v trati a už jsem se toho nepustila. Naopak mě donutili na první závody v Hradci Králové, že prý jedu hezky. Tak jsem odjela na závody a hned jsem je vyhrála. To bylo asi půl roku po tom, co jsem s motosurfem začala. Tehdy mi bylo dvanáct.

Jaké byly vaše pocity před prvním závodem?

Byly hrozný. Sice jsem závodila od malička na lyžích a i v jiných sportech, ale měla jsem strašný strach. Když jsme tam teprve jely, brečela jsem, že to nechci dělat. Že se bojím. Jely jsme tam tehdy s mamkou, takže to bylo trochu stresové, ale nakonec jsme to zvládly v pohodě. Tehdy tam byl udělaný rozpis na daný den a já se musela pětkrát zeptat, abych si byla jistá. Bylo to ale fajn.

Je motosurf náročný sport?

Tak jednoduchý to taky není. Určitě asi budou náročnější sporty. Přes zimu jsem od šesti let až do minulého roku závodně lyžovala a motosurf oproti lyžování taky není jednoduchý. Kolikrát jezdíme opravdu ve velkém vedru. Je dusno a teplo, takže je to těžké. Nejtěžší je na jetsurfu stabilita. Postavit se na to a rekreačně si zajezdit dokáže po nějakém čase každý. Mamka to dokázala taky. Táta dokonce závodí. Takže ano, postavit se na jetsurf dokáže každý. Vyhrávat závody je ale mnohem těžší. Celkově je těžké projet závodní trať a zvládnout ji projet správně tak, aby jste neohrozil ostatní.

Popíšete, prosím, jaká jsou pravidla závodů?

Musíme projet všechny bójky. Pokud se rozhodnete, že některou z bójek vynecháte, můžete někoho ohrozit a bere se to jako porušení pravidel. Já se snažím každou bójku projet, co nejvíce napřímo, a občas závodím se soupeřkami, které jedou svůj první závod a zkouší si to, což je v pohodě, ale jezdí okolo bójek velké oblouky. Může se pak snadno stát, že v místě, kde se trať rozdvojí a jede se paralelně vedle sebe, se s člověkem, který dělá velké oblouky, srazíte. Proto máme před závody tréninky, kde nám trať ukážou a mi si ji pak můžeme natrénovat.

A co samotné závody?

Jedná se o seriál mistrovství světa, který se skládá z pěti závodů. Ty jsou všechny třídenní. V pátek jsou zmíněné tréninky a kvalifikace. V sobotu následují čtyři rozjížďky neboli heaty. Do prvních dvou rozjížděk jsme rozdělené podle výsledků kvalifikace. Po jejich odjetí se vezmou daná umístění, bodově se sečtou a podle porovnání s ostatními závodnicemi dostanu startovní číslo a pozici do zbylých dvou sobotních rozjížděk. V neděli je pak finále, kterého se účastní dvanáct nejlepších jezdkyň.

Samotný jetsurf je český vynález. Jak velká je ale na závodech, které se konají po celém světě, mezinárodní konkurence?

První motosurfy se začali vyrábět v letech 2012, 2013 a 2014. Od té doby se sport postupně zlepšoval a už se o něm ví po celém světě. Na závody jezdí hodně cizinců. Myslím si, že se nás na závodě sešlo až 24 různých národností. Závodí se i v Číně, kde si dokonce udělali své vlastní závody. Někteří Číňani ale jezdí mezi námi. Když se jetsurf dostal na Světové hry, což je taková olympiáda neolympijských sportu, která se bude konat v srpnu právě v Číně, vybrali si tam nejlepší závodníky z celé země a ti s námi odjeli několik závodů. V Číně je nejzajímavější to, že zatímco já v Česku na střední škole studuji ekonomiku a podnikání, oni vyloženě studují motosurfing. Učí se jezdit, mají tréninky a dokonce mají i učebnice, kde je moje fotka a kde popisují můj styl jízdy, aby se to naučili přesně podle mě. Jeden předmět se tam například jmenuje podle Lukáše Záhorského, který je šestinásobný mistr světa.

Existuje ve vašem sportu vůbec nějaká reprezentace?

Takto to právě úplně v motosurfu není. Dříve tu byly různé týmy reprezentující firmu, co jetsurf vymyslela. Teď se ale vytvořily dva týmy a já závodím za Rocket racing u Lukáše Záhorský, který ho založil. Není to tak, že bych jezdila za Českou republiku. Jako reprezentantka pojedu jen na Světové hry do Číny. Vše je navíc pořád na amatérské úrovni. Jen máme svůj vlastní stan, kam můžu před závodem jít a být chvíli sama, a zároveň máme okolo nás lidi, kteří se starají o chod týmu.

Vy jste začala závodit na nejvyšší úrovni mezi ženami už ve čtrnácti letech. To muselo být strašně náročné.

Abych mohla mezi ženami závodit, musela jsem dostat výjimku, protože do této kategorie se může vstoupit až od patnácti. Nejtěžší na tom bylo, že se zvedl počet kol. Ženské finále se totiž jezdí na devět kol. A to je hodně namáhavé. Motosurf je navíc sport hlavně na klidnou vodu. Když se závodí ve vlnách na otevřeném moři, je to dost těžké. Vlna vás může hodit úplně jinam, než chcete, a stejně se pak musíte trefit do bójky.

A i přes všechny tyto obtíže jste dvojnásobnou ženskou mistryní světa. Jak jste to dokázala?

První rok jsem skončila třetí, to jsem hlavně nabírala zkušenosti od ostatních holek. Závody vám totiž dají nejvíc. Po sezóně 2022 skončila úřadující mistryně světa z toho roku a začala jsem se prát s jednou soupeřkou o titul já. A bylo to mezi námi hodně těsné. Až do posledního závodu posledního soutěžního víkendu nebylo jasné, kdo vyhraje. Tehdy udělali nové bodování rozjížděk a navíc jsme se se soupeřkou ani v jedné nepotkaly. Vždycky to bylo o tom, že jednou jsem udělala chybu já a ztratila jsem nějaké body, pak zase ona zaváhala. Do posledního finále, do poslední zatáčky se opravdu nevědělo, kdo vyhraje.

To musel následovat výbuch emocí. Jak se slavil titul mistryně světa?

Když to bylo poprvé, vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomila, že jsem vyhrála. Jakmile jsme přijely na břeh, vynesla jsem to dvacetikilové prkno a dala jsem ho do prostoru, kde nám kontrolují, zda tam nemáme něco, co by nám zakázaným způsobem pomohlo. Všichni už tam stáli za zábradlím a měli na sobě trička s nápisem „World Champion“. Až v tu chvíli mi to došlo. Bouchalo se pak šampaňské, pouštěla se písnička a byly tam i slzičky.

V této sezóně tedy obhajujete už potřetí mistrovský titul. Cítíte tlak, jestli se vám to znovu povede, nebo motivaci dokázat, že jste opravdu ta nejlepší?

Vnitřně si věřím, že na to mám. Je ve mně i vědomí toho, že mezi ženy teď přišla jedna juniorka, která je taky moc šikovná. Vím, že holky jsou fakt dobrý a že víceméně jezdíme na stejné úrovni. Je to už jen o naplánování si tý tratě, kdy zrovna jako kam pojedu. Dvakrát za závod musíme projet takzvaný „joker lap“, což je prodloužení tratě, takže je to i o plánování, abych se nezasekla za nějakou pomalejší závodnicí. Ta mě před sebe taky jen tak nepustí. I ten tlak tam možná trochu je.

Předpokládám, že po vašich úspěších je účast na Světových hrách příjemnou nadstavbou.

Jak pro sport, tak si myslím, že i pro nás Čechy je to něco, co je pro nás těžko dosažitelné. Řekla bych, že i pro samotný motosurf jako motorový sport. To, že jsme se dostali na Světové hry, které jsou hned pod olympiádou,a kde jsou sporty, které se chtějí dostat na olympiádu, je úžasné a moc se těšíme. Z každého státu tam jedou jen dvě ženy a dva muži. Já jsem se kvalifikovala jako mistryně světa přímo a nemusela jsem do kvalifikačních závodů.

Z motosurfu se stává globální sport a vy tak cestujete po celém světě. Kde se vám zatím líbilo nejvíc?

Je rozhodně hezké, že můžu takto cestovat. Vždycky máme čas si místo závodu projít. Můžu tak pořád objevovat nové země a nové části světa. Pěkné bylo Mexiku, ale tam jsme toho moc neprošli. Závodili jsme i v Itálii. Dubaj je moc hezká.

Na závěr se chci zeptat, co byste vzkázala lidem, kteří by chtěli začít s motosurfem?

Neváhejte. Nikdy nevíte, co v sobě máte. Ať už je to motosurf nebo jakýkoliv jiný sport. Nebojte se ho vyzkoušet a jestli vás začne bavit, zkoušejte se v něm zlepšovat a zlepšovat. Třeba se v něm taky jednou dostanete na vrchol.