F1 je film, který hned zpočátku podchytí tu správnou atmosféru. Na scénu přichází Brad Pitt jako Sonny Hayes, svým způsobem nájemní jezdec, kterého začne jeho kamarád Ruben Cervantes (Javier Bardem), majitel stáje Apex, lanařit na sezonu ve formuli 1. Vrátí se Sonny za daný typ vozu po 30 letech a havárii?

Samozřejmě ano a dostává se tak do dynamiky s napůl krachující stájí, soupeřením s kolegou, anebo také uvědoměním, že jeho vůz ani jeho chybějící zvyk v řízení formulí nejsou na té úrovni, kde by měly být.

Z celého filmu je cítit vášeň k vozům, ale druhá polovina má více hluchých míst.

Sonnyho zprvu nikdo nechce

Když přijde Sonny jako zestárlý závodník do stáje Apex, tak narazí na to, že o něj nikdo, kromě jeho přítele Rubena, nejeví nijak moc zájem. Musí tak ukázat svoji hodnotu. A zde se flm naštěstí drží realistických kolejí, místo aby Sonnyho představil jako nějaký speciální, bezchybný faktor, na který doteď čekaly závody F1, aniž by o tom věděly. Brada Pitta to tak dává do zajímavé dynamiky s týmem a zároveň se tím vyhýbáme i určitým klišé, protože Sonny není nutně vždy bezchybný a nejschopnější. 

Je to o to lepší, že Sonny nefunguje pouze skrze nějakou strategii, která by neustále vyjadřovala, že je lepší než ostatní, ale naopak mu vždy leží na srdci úspěch stáje (nebo jejího vlastníka Rubena) jako celku, místo aby přišel jako zkušený jezdec, který si chce jen prosadit svou po celou stopáž filmu.

V oblasti hereckých výkonů je to právě herec Rubena, který podává nesmírně solidní výkon, a to nejen na začátku filmu, a mluví možná výrazy tváře více než kdokoliv jiný. Trochu si z něj mohl snad vzít příklad i Joshua Pierce (Damson Idris), který na to, že je druhý závodník stáje Apex, působí jako kdyby hrál, dokud jeho postava mluví, ale když je potichu, tak zapomínal, že ještě pořád hraje. Své roli Joshuy toho jakoby navíc moc nepřidával, ale možná je to z části i scénářem. Brad Pitt se oproti tomu do role hodně vžil.

Druhá polovina ztrácí tempo

Režisér Joseph Kosinki a scenárista Ehren Kruger si nejspíše uvědomili, že okruhy formule 1 nemusí diváky bavit v kuse dvě a půl hodiny bez přestání, a tak po první (velmi zdařilé) polovině filmu přichází mezidobí, ve kterém postavy spolu více mluví mimo prostředí závodů a utváří se nové vztahy.

Bohužel je to ale právě tento tah, kvůli kterému filmu nejvíce ubývá na kvalitě. Režisér totiž dupnul na brzdu tolik, že film najednou působí až žánrově trochu jinde, a po vytepovaném prostředí závodů je to právě až moc velký (a relativně dlouhý) kontrast. Obrazově si divák ani neodpočine, jak bylo nejspíše zamýšleno, ale naopak – po určitých stísněných zatáčkách formule 1 v předcházejícím závodu najednou vidíme stísněné prostředí nočního salónku, anebo nočního tanečního klubu, a tak se ani vizuálně divák moc nenadechne. 

Celá přibližně třetí čtvrtina filmu tak působí chaoticky, a i když diváka zastaví, tak ale do té míry, že je to na úkor scénáře a celé zápletky. Postavy paradoxně ani nezačnou působit nějak více zajímavě.

Zatímco v první polovině závody byly představovány (mimo jiné) skrze náklonnost k vozům, trati a radosti z jízdy, v té druhé polovině snímku se najednou ocitá divák ve změti částečně hluchých společenských scén, které střídá pouze drama na trati, a tak film ztrácí tu rovnováhu, kterou do té doby měl.

Kosinskému, který režíroval právě i Top Gun: Maverick, tohle asi nevyšlo kvůli tomu, že zatímco v Top Gunu byly všechny postavy součástí jednoho celku, armády, a tak se jejich situace a interakce (a důvody pro ně) nabízely v podstatě samy, zde bylo nutné přijít s nějakým zajímavým životem a scénami mimo okruh tratě. A to se nepodařilo. 

Situaci pak navrací do správné roviny poslední desetina snímku. 

Nevyvážená hudba

Hans Zimmer se nechal v roce 2024 slyšet, že bude skládat hudbu pro film F1. Nakonec je ale pouze hudební produkční namísto skladatele. A ukazuje se, že skutečně nelze čekat Zimmerovy hudební výkony.

Film je bohužel celkově hudebně trochu rozdrobený. Například v jednu chvíli, kdy Brad Pitt cvičí u postele, zní epická hudba, kterou by se hodilo použít k rozkrývání zápletky nějakého velkolepého filmu. Oproti tomu ale následující dva závody formulí, kde by se naopak nabízela ta epická očekávání, pokaždé hrají nějaký hip hop, nebo slabé elektro techno, a pro člověka neznalého žánru zní polovina těch skladeb ve filmu tak nějak stejně.

Film stojí za to, dokud je děj na okruhu tratě

Pokud Kosinski chtěl předčit snímkem F1 svůj nedávný Top Gun, tak se dá říci, že v první polovině se mu to (hlavně pokud máte rádi formule více než stíhačky) i dařilo, pak ztratil niť v té druhé, a posléze to doháněl u závěru filmu.

F1 je přesto snímkem, na který stojí za to se podívat, ve svým způsobem realistickém přístupu ke schopnostem hlavního hrdiny je i originální, a dá vám v kině ten pocit z rychlých kol. 

7 / 10

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy