Moje dcera bere drogy. Jsem na zhroucení a bez pomoci, zoufá si matka z Vysočiny

Aktuálně

Moje dcera bere drogy. Jsem na zhroucení a bez pomoci, zoufá si matka z Vysočiny

„Dcera mi tvrdila, že je ve škole, ale nebyla. Když jsem ji našla, byla v psychóze. Mluvila nesmysly. Přiznala mi, že bere pervitin. Bylo jí tehdy čtrnáct,“ popsala matka.

Dívka se podle matky dostala do problémů poté, co se její kamarádka pohádala se třídou a obě se ocitly na okraji kolektivu: „Začaly si hledat únik. A tak se dostaly do kontaktu s lidmi, kteří jim drogy poskytli. Jeden z nich byl už za drogové delikty odsouzen, ale dostal jen podmínku. A dál se podle všeho pohybuje mezi nezletilými.“

Podle výpovědi matky je muž v paneláku známý. „Všichni vědí, že v drogách jede. Každý víkend tam v noci staví taxíky. V zimě si hosty pouští domů, ale jen ty, co mají jeho číslo. Jinak se nedozvoníte,“ uvedla matka.

Dívka postupně přestala chodit do školy a byla psychicky na dně. Rodina navštívili i psychiatrii, kde jí diagnostikovali středně těžkou depresi, později ADHD.

„Začala užívat léky na potlačení psychotických stavů. Chvíli to vypadalo lépe, ale pak se kolem nich zase začala motat ta parta. V neděli mi dala facku, když jsem se zmínila o tom muži. Nechce o něm slyšet ani slovo,“ rmoutí matku.

Situace doma je podle matky neudržitelná: „Jsem na pokraji zhroucení. Nemohu sehnat psychologa, psychiatra sice máme, ale léčba nezabírá. Dcera se sebepoškozuje, zapalovačem si popálila koleno. Nevíme, co je ten hlavní problém, protože se svěřuje jen sestře.“

Žena také zpochybňuje efektivitu systému. Když volala na policii, řekli jí: „Dejte tomu rok.“ žena má dokonce přiznání dealera v SMS zprávách, že jim opravdu dával drogy, ale od dubna se jí nikdo neozval.

Matka nevydržela čekat a vtrhla muži do bytu. „Smrdělo to tam po trávě, v ruce měl nějaký prášek. Když jsem u něj jednou našla dceru, tvrdila, že tam byla s kamarádem. Když zjistila, že tomu muži volám, vyrazila mi telefon z ruky a utekla. Celý den jsme ji hledali,“ popsala.

Dívka podle ní drogy nejen kouří, ale i šňupe: „Našla jsem u ní pytlíčky, drtičku, brčka. Domácí testy vyšly pozitivně, jednou ji dokonce odvezla záchranka. Potvrdil se metamfetamin. A pak nám řekli: „Nemůžeme ji nikam zavřít.“

Kde na drogy brala peníze, matka neví. Možná narozeninové dárky od babičky, možná něco jiného. O dealerovi dívka, podle matky, mluví jako o příteli. Říká, že jí psychicky pomohl. Ale přitom jí dával drogy. Nechce ho udat, protože se bojí.

Podle matky systém nefunguje, protože je prakticky nemožné sehnat dětského psychiatra. Termíny jsou za tři čtvrtě roku. „Dítě ale potřebuje pomoct hned. A v Jihlavě se pervitin nabízí dětem běžně, klidně i zdarma, jen aby si vytvořily závislost. Pak už chodí samy,“ varuje zoufalá matka, která ostatním rodičům posílá jasný vzkaz: „Když se vaše dítě změní, když se zhorší ve škole, neříkejte si jen, že je to puberta. Pátrejte. Zasáhněte včas. Nikdy by mě nenapadlo, že v Jihlavě se dá tak snadno dostat k pervitinu. Ale je to tak.“

Dětská psychiatrie na Vysočině: Kritická situace

Minimum odborníků

• Na celé Vysočině působí jen několik dětských psychiatrů, většinou v ambulantní sféře.

• Lůžková dětská psychiatrie v kraji vůbec neexistuje.

• Nejbližší psychiatrická zařízení pro děti a dospívající s akutními stavy jsou v Havlíčkově Brodě, případně v Brně či Praze.

Dlouhé čekací lhůty

• Objednací termíny k dětskému psychiatrovi jsou často v řádu měsíců až tří čtvrtě roku.

• V krizových případech (psychózy, sebepoškozování, sebevražedné sklony) musí rodiče volat záchranku a spoléhat na akutní příjem, kde ale často není volné lůžko, nebo dítě nesplňuje kritéria přijetí (např. věk, neukončená základní škola).

Omezená síť psychologické podpory

• Školní psychologové bývají přetížení nebo vůbec nejsou přítomní.

• Na specializované služby typu dětská adiktologie (léčba závislostí) chybí v regionu kapacity zcela.

Co chybí nejvíce?

• Lůžkové zařízení pro dětskou psychiatrii přímo v kraji.

• Dětský adiktolog – specialista na závislosti u mladistvých.

• Dostatek krizových lůžek a funkční návaznost mezi školami, ambulancemi a sociálními službami.

Volání odborníků i rodičů

O nutnosti zlepšit dostupnost péče se mluví roky, ale výsledky jsou zatím minimální. Rodiče dětí v krizi často končí v zoufalé situaci – bez pomoci, s dítětem, které „není kam dát“. Psychiatrická péče přitom není luxus, ale záchranná síť, která může rozhodovat o životě.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy