Na úsecích náhorní pouště na severozápadě Nového Mexika matka příroda pomocí větru, deště a plynutí času vytvarovala nadpozemské tvary. Masivní kamenné desky vzdorují gravitaci a balancují na štíhlých hliněných podstavcích. Další pískovcové sloupy připomínají krajku, kterou roční období důkladně vymlela, popisuje agentura AP. Nedávno se však jedna z nejznámějších památek této oblasti zřítila. Mimozemský trůn, neboli Tsé Bináká Níyol, jak se mu říká v jeho jazyce, už neexistuje. „Bylo to neskutečné,“ uvedl průvodce Kialo Winters, zakladatel společnosti Navajo Tours USA, který pravidelně ukazuje návštěvníkům tento kousek své domoviny na okraji divočiny Ah-Shi-Sle-Pah. „Musel jsem se tak nějak zastavit. Hlavou se mi honily hromady myšlenek,“ dodal.

Mimozemský trůn a nedaleká skalní formace Král křídel se zřítily v rozmezí několika týdnů. Zničeny byly stejnými přírodními silami, které je stvořily.

Jihozápad Spojených států v posledních týdnech zažil několik silných bouřek, během kterých déšť dopadal na půdu již tak nasáklou po mimořádně deštivém podzimu. V některých částech Nového Mexika, Colorada, Utahu a Arizony se rozvodnily řeky a voda se valila jindy suchými koryty. Ničila domy, ještě více semlela půdu a způsobila další erozi krajiny.

Odborníci odhadují, že v období od konce října do začátku listopadu spadlo v Coloradu, Novém Mexiku, Arizoně, Utahu a Nevadě více než 75,7 bilionů litrů deště.

Teď voda opadá a pracuje se na úklidu, ale úřady odhadují, že škody by se mohly vyšplhat až na stovky milionů dolarů.

Winters má stále obavy o své příbuzné v rezervaci Navajo Nation, kde série mohutných bouřkových front zneprůjezdnila nebo zcela smetla mnoho nezpevněných silnic.

Zprávy o rozpadnutí Krále křídel se na sociálních sítích začaly šířit začátkem října. Návštěvníci dokumentovali kus skály ležící na zemi poblíž hromady hlíny, na které kdysi stál. Není zcela jasné, kdy přesně Mimozemský trůn spadl, protože špatný stav silnic několik týdnů bránil návštěvě tohoto místa.

Pro Winterse a další domorodé Američany z tohoto regionu představují tyto skály více než jen skalní útvary. Po tisíce let sloužily jako orientační body, které vedly předky podél obchodních cest, a jako spojovací nitky v příbězích předávaných z generace na generaci.

„Mají kulturní význam pro naši identitu a naše příběhy,“ řekl a dodal, že jejich odkaz bude žít dál prostřednictvím fotografií, ilustrací a příběhů, které lidé sdílejí o čase stráveném v této části pouště. Vyzval lidi, aby tato místa nechali „odpočívat“. Sám Winters žádné příspěvky o stavu této atrakce neviděl, dokud ji 30. října neuviděl rozbitou na kusy na vlastní oči.

Reakce na sociálních sítích se pohybovaly od vděčných za možnost tyto útvary vidět a zvěčnit je na fotografiích, až po ty, které litovali, že k tomu nikdy neměli příležitost. Mezi příspěvky se objevovaly i kondolence, ale také debaty o fyzice a křehkosti přírodních divů. „Gravitace. Není to jen dobrý nápad… je to zákon,“ žertoval jeden z uživatelů.

Je to daleko od turistických tras, po rozbité a hrbolaté cestě. Ale stojí to za to, řekl Alan Studt z Parmy v Ohiu, který sem zavítal poprvé v roce 2019 a poté znovu loni v dubnu v rámci padesátidenního výletu autem.

Při prohlížení svých starších fotografií si všiml, že se útvary postupně rozpadají. V trůnu se tvořily nové díry a podél základny křídla se objevovaly praskliny, takže nebylo žádným překvapením, že tyto útvary nevydrží věčně.

Během své poslední cesty strávil Studt hodiny prozkoumáváním a fotografováním kopců a vyschlých koryt. Popisoval, jak ho pokaždé přitahovala nová skupina věží v dálce, a žasl nad zkamenělým dřevem podél cesty i nad duhovou paletou barev v půdě. „Je to tam opravdu kouzelné,“ řekl.

reklama

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy