Jedovatost houby na jazyku nepoznáte – a lidé, kteří se otrávili u nás nejnebezpečnější muchomůrkou zelenou, říkají, že ta je dokonce velmi dobrá; nejchutnější z hub, co kdy měli v ústech. Že je to pravda, Deníku ve středu 2. července potvrdil školák Adam K. Před šesti lety po záměně za bedlu snědl půl kloboučku, načež bojoval v nemocnici o život. Zachránilo ho vlastně jen to, že klobouk domnělé bedly tatínek při snažení přesolil. Příliš slanou část pak Adam odložil. Kdyby snědl celý klobouk, dostal by do těla takovou dávku toxinů, že dnes by už nejspíš nikomu nic nevyprávěl. Že se jednalo o muchomůrku zelenou, ukázal toxikologický rozbor ze zachované nohy houby.

K maléru došlo přesto, že byli přítomni oba rodiče – a rodina se sbírání hub nevěnovala jen příležitostně. Měla s nimi zkušenosti – a tátovi Miroslavovi dodnes vrtá hlavou, jak se mohlo stát, že nebezpečí nepoznal. Houbu, která jí tehdy málem vzala pětiletého syna, původně našla maminka – avšak aby měl Adam radost, zaonačila to tak, aby ji objevil on. A doma si ji pak sní, když si ji našel; samozřejmě. Druhou polovinu dojedl tatínek – a oba pak bojovali s otravou. Chlapec byl na tom podstatně hůř: při srovnatelném snědeném množství dítě dostane do těla podstatně vyšší dávku jedu na kilogram hmotnosti než dospělý.

Lékaři připravovali rodiče na nejhorší

Otrava se přihlásila tím, že byl Adam malátný, bylo mu špatně, měl zažívací problémy a dostavovala se apatie. Tátu potrápily „jen“ zažívací potíže. K ránu rodina volala sanitku. „Ta nás odvezla nejprve na Bulovku, kde jsme dostali péči v podobě aktivního uhlí. Následně se parametry výrazně zhoršovaly, byli jsme převezeni do Motola – a tam jsme zjistili, že situaci musíme brát jinak než na lehkou váhu,“ řekl Miroslav K. s tím, že i on byl hospitalizován, ale podepsal revers, aby mohl naplno shánět pomoc pro syna.

Adam se ocitl ve stavu, kdy mu selhávala játra. Byl převezen do IKEMu – a podle tatínkových slov „začal opravdu boj o holý život“. „Lékařský tým nás jako rodiče začal připravovat na to, že to může dopadnout tak, že si druhý den pojedeme pro věci – a Adam už tady nebude,“ připomíná tatínek nejhorší chvíle svého života. Až po čtyřech dnech intenzivní léčby prý lékař projevil mírný optimismus. „Sice ještě nezvedal ruce nad hlavu, ale už to nebylo tak dramatické jako den předtím,“ řekl otec s tím, že pak už se sledované hodnoty začaly relativně rychle zlepšovat. Bylo tak možné přestat pomýšlet na akutní transplantaci jater, na niž by předtím dozajista došlo, kdyby se našel vhodný dárce.

Adam Deníku řekl, že jak je situace vážná, mu tehdy rodiče neprozradili. „Takže jsem měl pocity asi takové, jako kdybych měl třeba horečku,“ připomněl. Věděl vlastně jen to, že byl problém se zvracením – a měl za to, že sanitku rodiče volali proto, že jeho dětská lékařka neměla čas. Dnes je Adam v pořádku; zdravý kluk bez jakýchkoli následků. Jen v hlavě má podle svých slov blok: houby nejí – ani kupované z pěstírny nebo v plechovce – a když dostane na pizze žampiony, pečlivě je vybírá. A tatínek, který sice v houbaření pokračuje, ale už s vrcholně odpovědným přístupem, každému radí: „Radši si dejte steak nebo něco jiného, když si nejste jisti, že houby jsou v pořádku.“

Nejtěžší otravy se projeví pozdě

Vedle muchomůrky zelené, která se snadno zamění za bedlu nebo žampion, je podobně nebezpečný u nás méně hojný pavučinec; ten se zase podobá ryzcům. Zákeřný je tím, že otrava se může projevit tři dny až tři týdny po požití, varuje Daniela Pelclová z Toxikologického informačního střediska při Klinice pracovního lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zatímco muchomůrka zelená se projeví s odstupem několika hodin – typické jsou ranní obtíže po večeři – a likviduje zejména játra, pavučinec číhá podstatně déle a napadá zvláště ledviny.

Třeba v případě požití muchomůrky červené nebo tygrované se objevují křeče v břiše, ale i závratě, zmatenost a poruchy vědomí poměrně záhy po konzumaci. Otravy jsou to sice nepříjemné, ale nikoli smrtelné. Vlastně je to příznivá zpráva: u otrav houbami platí, že čím dřív se jejich příznaky projeví, tím bývá jejich průběh mírnější. A ještě se dá leccos zachránit, když pacient houbu vyzvrací či ještě má smysl vypumpovat žaludek. Což v případě muchomůrky zelené, kdy se obtíže dostavují po šesti až dvanácti hodinách, už nikam nevede: jídlo v žaludku zůstává zhruba pět hodin.

Profesorka Pelclová zdůrazňuje, že sbírat bychom měli jen houby, které bezpečně známe. Rozhodně se podle jejích slov nevyplatí spoléhat na poznávací aplikace v mobilu – i když ty jsou naprogramovány tak, aby se chovaly odpovědně a upozorňovaly na možnost záměny. Úplným amatérům připomíná, že houby s lupeny lze vnímat jako rizikovější. Mobily nicméně Pelclová chválí: své houbařské úlovky si jimi kdekdo fotí – a pokud se po konzumaci objeví potíže, mohou právě tyto fotky napovědět, jakou léčbu zahájit. Varuje také před darovanými houbami – zvláště pokud jsou už nakrájené, sušené nebo mražené, takže je nelze poznat.

Jedovatost si houby podrží i po usušení, zmrazení nebo po tepelné úpravě. Tak se do Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) dostala uprostřed zimy pacientka, která si uvařila muchomůrku zelenou uschovanou v mrazáku. Jaroslav Klán, který vede Národní referenční laboratoř pro jedovaté houby Ústavu soudního lékařství a toxikologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, nicméně připomíná, že tepelná úprava přece jen někdy může něco změnit. Například hřib satan nebo závojenka olovová mají toxiny, které se rozpadají už při teplotě 100 stupňů Celsia, jsou-li jim vystaveny déle než čtvrt hodiny; přitom při smažení na sádle teplota blíží i 150 stupňům. Už před 30 lety prý také publikoval výsledky experimentu s muchomůrkou zelenou naloženou do octa: po půl roce již není jedovatá. Rozhodně ale nedoporučuje něco takového zkoušet; tím méně na to spoléhat.

close info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Praha (2. 7. 2025) – Tisková konference v IKEMu k otravám houbami.

Pokud se po konzumaci hub objeví zdravotní potíže, Pelclová radí nezapomenout lékaře na toto jídlo upozornit; i v případě odstupu několika dnů. A protože otravy nejsou stejné a pozření různých toxinů vyžaduje rozdílná antidota pro léčbu, radí připravit si vše, co by pomohlo houby identifikovat a určit tak původce otravy: například fotografie, odkrojky hub, zbytky jídla – a od věci není třeba ani dodat kelímek se zvratky (dá se ostatně zachytit i průjem). Opravdu to pomůže, když ani zkoumání toxinů v krvi a moči pacienta není samospásné. Třeba odhalit takto muchomůrku zelenou více než dvacet hodin po intoxikaci už je velmi obtížné.

Rychlé zahájení léčby je rozhodující

Jak Pelclová, tak přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM Eva Kieslichová radí lidem konzumujícím houby mít vždy k dispozici aktivní uhlí. I když houby dobře znají – otravu mohou přivodit i houby jedlé, pokud nejsou správně skladovány. Docentka Kieslichová také varuje, že ani zdánlivé zlepšení nemusí znamenat, že je po problému. Typické je to právě u otrav muchomůrkou zelenou. Po konzumaci se zdravotní potíže objeví za zmiňovaných šest až dvanáct hodin, následuje těžký průjem (vedoucí i k dehydrataci), zvracení nebo i bolesti břicha, které dokonce mohou být mylně považovány za projevy zánětu slepého střeva.

Po několika hodinách se dostavuje zdánlivé zlepšení. „Během této doby se ale děje v organismu to nejhorší: toxin napadá játra a ledviny, čtyři až sedm dnů po požití se může rozvinout akutní selhání jater i ledvin,“ řekla Kieslichová s tím, že může dojít i na poškození slinivky a srdce. Včasná diagnóza s podáním potřebných léků je tudíž klíčová. V případě podezření na otravu houbami je tak třeba vyvolat zvracení a pokud je dotyčný při vědomí, je třeba podat mu aktivní uhlí. Kieslichová také radní medicinálním uhlím nešetřit: jedna tableta nestačí. Pacient by jich měl dostat dostat pět až deset (předávkovat se nelze). Pak je třeba vyhledat lékaře nebo volat záchrannou službu.

Do nemocnice muselo 184 lidí

Právě IKEM ve středu představil informace týkající se otrav houbami na tiskové konferenci. Mimo jiné zaznělo, že loni bylo u nás kvůli otravě houbami prokazatelně hospitalizováno 184 lidí. Ve skutečnosti jich zřejmě bylo více, protože tyto otravy nepodléhají hlášení. Dva lidé zemřeli – i když správný je vlastně i údaj jen o jedné oběti. Zemřel pacient, který již měl závažné onemocnění – a muchomůrka se stala příslovečnou poslední kapkou. Druhým zesnulým bylo dítě ze Slovenska převezené do Prahy proto, že Bratislava neprovádí transplantace u dětí. Léčbě s transplantací jater se loni podrobil jeden pacient.

Košíky zatím zůstanou prázdné

Aktuálně otrava čerstvě nasbíranými houbami v Praze asi nehrozí, protože v okolí metropole nyní houby – jakékoli – rostou jen minimálně. Je sucho, vysvětluje Klán. Ani případné bouřky s přívaly deště mnoho nezmění. Pro houby nejsou vhodné průtrže mračen, kdy voda steče, ale vynikající jsou tak tři dny s mírným deštěm. Ani pak však ještě nemá smysl vyrážet hned: podhoubí potřebuje zhruba týden času k tomu, aby reagovalo.

Větší úrodu hub by tak Klán očekával dva týdny po takovýchto srážkách. Milovníkům houbaření nyní radí vyrazit do vzdálenějších končin. „Na Šumavu, do Pošumaví, k rybníkům jižních Čech; hráze rybníků jsou vlhčí – a tam houby najdete,“ doporučuje.

Připomíná také, že hub u nás roste na 3,5 tisíce druhů. Jedovatých je tak 400–500, smrtelně jedovatých do 15. Už prý ale neplatí tradiční dělení na houby jarní, letní a podzimní, což je zřejmě vliv změny klimatu. „Už teď na začátku léta najdete i podzimní houby,“ poznamenal Klán.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy