Když lidé na pražském Novém Městě zajdou na adresu Pštrossova 192/24, u vchodu na bílém průčelí domu uvidí pamětní desku. Na první pohled na ní zaujme silueta hokejisty. Kdo by si ovšem myslel, že připomíná nějaký významný sportovní úspěch, mýlil by se. Naopak, referuje o jedné z nejtemnějších kapitol v dějinách českého sportu.

Právě v tomto domě se totiž začal psát příběh jednoho z mnoha politických procesů počátku 50. let 20. století. Tento však byl možná ještě hůře pochopitelný než všechny ostatní. Na jeho konci bylo do lágrů po mučení posláno jedenáct mužů.

Přitom ještě o několik měsíců dříve byli tito mladíci pro Československo hrdinové, kteří se vlasti se postarali o některé z nejvýznamnějších sportovních úspěchů své doby. Nyní bylo jedenáct československých hokejových reprezentantů označeno za vlastizrádce. Stala se z nich protistátní skupina Modrý a spol. „V tomto domě se nacházela Zlatá hospůdka, v níž byla komunistickou zvůlí 13. 3. 1950 násilně přerušena kariéra hokejových mistrů světa z let 1947 a 1949 a stříbrných medailistů ZOH z roku 1948. Byli nespravedlivě pozatýkáni, obviněni a odsouzeni do uranových lágrů,“ vypráví jejich příběh zmíněná pamětní deska.

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Jan Polák, CC BY-SA 3.0 zoom_in Pamětní tabule připomínající zatčení a vykonstruovaný politický proces s československými hokejisty v roce 1950. Jde o adresu Pštrossova 194/28 v Praze.

Nikam nepojedete

Na začátku března 1950 se československý hokejový tým chystal na mistrovství světa do Londýna, obhájit titul. Díky těmto borcům se Československo stalo hokejovou velmocí.

Jenže na mistrovství do Spojeného království reprezentace neodjela. „Odlet byl 11. března 1950 na poslední chvíli zrušen s nepravdivým odůvodněním, že reportéři československého rozhlasu nedostali britská víza,“ připomíná web Pamětní místa na komunistický režim, který vytvořil Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Hráčům o dva dny později oficiální místa oznámila, že na protest proti postupu britských úřadů se tým mistrovství nezúčastní.

To, že v dané době mělo Československo špičkový tým a velmi pravděpodobně by si z Londýna odvezlo další medaili, nemělo žádnou váhu. Komunistický režim řešil něco jiného. „Pravým důvodem zrušení účasti na šampionátu byla obava, že hokejisté v Londýně oznámí své rozhodnutí zůstat v emigraci, a budou tak následovat rozhodnutí krasobruslařky Aleny Vrzáňové či tenisty a hokejisty Jaroslava Drobného. Taková obava nebyla úplně nepodložená – už v prosinci 1948 při novoročním turnaji ve Švýcarsku byla hokejová reprezentace oslovena skupinou hokejových funkcionářů v emigraci s nabídkou zůstat za hranicemi a hrát hokej za Československé národní mužstvo v exilu,“ podotýká web Pamětní místa.

StB řádí ve Zlaté hospůdce

Třináctého března 1950 se zklamaní hokejisté sešli v pražské restauraci U Herclíků v Pštrossově ulici, které se říkalo i Zlatá hospůdka. Nebyl zde celý hokejový tým, mimopražští už odjeli domů. Do podniku, který provozoval rovněž bývalý hokejista, šli zapít žal, a zároveň oslavit narození potomka jednoho z hráčů. S přibývající denní dobou a také množstvím alkoholu padla kritická slova na adresu režimu v Československu.

A následovala katastrofa. „U Herclíků dali hokejisté průchod své pochopitelné frustraci. Na základě udání byla na místo poslána hlídka Státní bezpečnosti, která zde zatkla Zlatomíra Červeného, Václava Roziňáka a Gustava Bubníka,“ popisuje zátah StB web Pamětní místa.

close info Zdroj: Wikimedia Commons, Jan Polák, CC BY-SA 3.0 zoom_in Dům, v němž sídlila restaurace U Herclíků. Právě zde StB v roce 1950 zatkla československé hokejisty.

Jenže to byl teprve začátek. StB totiž v zatýkání pokračovala. „V následujících dnech byli pozatýkáni další hráči, hostinský Mojmír Ujčík a jako poslední, 24. března, hokejový brankář Bohumil Modrý. Zatčení B. Modrého, který nebyl v sestavě hokejového týmu a pobýval tou dobou mimo Prahu, signalizovalo, že nepůjde o vyšetřování hospodské výtržnosti a protirežimních výroků, ale že ty se stanou záminkou k sestavení vykonstruovaného politického procesu,“ vysvětluje web Pamětní místa.

Mučení v Domečku

Nyní StB potřebovala přiznání. A nejtvrději jej vymáhala od mužů, které převezla do nechvalně známé vyšetřovny, Domečku na Hradčanech. Zažili v něm několikatýdenní mučení. „Nejhorší byly ty doby, kdy nás měl v rukou Pergl, šéf Domečku. Měl takové důtky, kde na konci byly kuličky. Tím člověka mlátil zezadu a zepředu, kolikrát až jsem upadl a on se choval jako bestie, která se tam na nás krutě vyžívala,“ vzpomínal na nejhorší chvíle svého života reprezentant Augustin Bubník v rozhovoru, který s ním pro web Političtí vězni.cz vedl Tomáš Bouška.

Hokejisté zažívali bití, hlad, neustálý psychický nátlak. „Jednou mi dali takový železný pásek kolem hlavy a ten utahovali, že si člověk myslel, že mu rozdrtí hlavu. Svázali vám ruce, takže jste se nemohl nijak bránit, a dělali si z vás, co chtěli,“ popsal děsivé zážitky Bubník, který v Domečku zhubnul třicet kilo.

StB zapracovala dokonale. Hokejisty donutila k přiznání o vojenské špionáži. „Neveřejný proces Státního soudu „s protistátní skupinou Modrý a spol.“ se konal 6. a 7. října 1950 v Praze na Pankráci. Bohumil Modrý, Gustav Bubník, Stanislav Konopásek, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov byli odsouzeni za velezradu a špionáž k trestům odnětí svobody v délce 10 až 15 let; dalších šest hokejistů a hostinský Ujčík ke kratším trestům,“ píše web Pamětní místa.

Byl to „dokonalý“ politický proces. „Podle státní prokuratury většina obžalovaných potvrdila svým chováním během líčení správnost názoru žaloby, že se jedná o flinky, kteří se dostali do národního mužstva nedopatřením a nedostatečnou bdělostí vedoucích,“ připomněl v článku Tenhle zápas nemohl vyhrát: k 100. výročí narození hokejového brankáře Bohumila Modrého, který vyšel v odborném magazínu Paměť a dějiny, Roman John.

Tragický příběh gentlemana Bóži

Nic nezměnilo ani odvolání. „B. Modrý byl postaven do čela údajné protistátní skupiny, obviněn z podněcování k emigraci a poškozování zájmů republiky. Trest si odpykával ve věznici Bory a po potvrzení výše trestu Nejvyšším soudem v prosinci 1950 pracoval pět let v uranových dolech,“ zmiňuje web Pamětní místa.

Těžko říct, proč si režim vybral jako hlavního obětního beránka právě Modrého, jemuž se familiárně říkalo Bóža. Muže, který zásadně přispěl k historicky prvnímu zlatu z mistrovství světa v roce 1947. Možná proto, že představoval vše, co komunistickým pohlavárům leželo v žaludku. „Ve své době byl tento muž s tváří filmové hvězdy považován za nejlepšího evropského brankáře. Podle mínění lidí, kteří ho osobně poznali, šlo o čestného a inteligentního člověka s vystupováním gentlemana,“ popsal brankáře John.

A možná proto, že komunistické vedení o něm s určitostí vědělo, že by rád odešel do zahraničí. Již dříve totiž dostal možnost hrát v Kanadě už tehdy prestižní NHL a opakovaně žádal o povolení vycestovat. „Vyhledal ministra Václava Kopeckého, od kterého již dříve získal v této záležitosti slovní příslib. Kopecký ho zprvu neodmítl. Při další schůzce mu už ale vše rozmlouval a uvedl, že k profesionálnímu účinkování by nemohl dát souhlas,“ upozornil John.

To vše a Modrého (pouze přátelský) kontakt s americkým občanem žijícím v Československu Martin Bowem, zaměstnancem Permit Office, úřadu, který vyřizoval povolení pro vstup do Západního Německa, se v procesu s hokejisty velmi hodilo.

Ve vězení a v lágrech je čekalo peklo. „Měli radost, že mohou ponížit nás, mistry světa. Vzpomínám si na jednoho, kterému to dělalo obzvláštní radost: „Ty seš mistr světa?“, vyřvával. „Víš, co ty pro mne jsi? Dobytek! Ale když jsi tedy ten mistr světa, tak mi tady uděláš sto dřepů! Ale hezky pomalu, ať si to můžu vychutnat…!“ Nezbylo než je udělat, pokud člověk nechtěl riskovat, že mu dozorce rozbije obličej a nebo nakope ledviny. To byly Bory…“ vzpomínal na vězení podle webu Totalita.cz hokejista Zlatomír Červený.

Hokejisté s delšími tresty se propuštění dočkali v roce 1955 na základě prezidentské amnestie. Na rehabilitaci ovšem čekali až do pražského jara v roce 1968 a na led už se vrátil jen zlomek z nich. Jejich úspěchy, které ve své době těšily celý národ, byly zapomenuty, dění z 50. let se s nimi táhlo jako cejch.

Alespoň v zahraničí dovedli československou zlatou hokejovou generaci ocenit. „Nejdéle, do roku 1962, hrál Gustav Bubník ve Slovanu Bratislava a Václav Roziňák ve Spartě. V následujících letech se někteří stali hokejovými trenéry po celé Evropě. Hajný dovedl Servette Ženeva na druhé místo v lize a měl nabídku trénovat reprezentaci. Ve Švýcarsku působil i Kobranov a Roziňák – ten také v západním Německu. Červený trénoval jugoslávské klubové celky a Konopásek vyhrál s katovickými svěřenci polskou ligu. Gustav Bubník trénoval finskou reprezentaci a přivedl ji k historickému prvnímu vítězství nad Československem,“ podotýká web Totalita.cz

Brankář Bóža Modrý už se ale k hokeji nevrátil. „Zemřel na následky věznění v 47 letech v roce 1963,“ podotýká web Pamětní místa.

Proč?

Nejasné dodnes je, proč se komunistický režim rozhodl vyřádit na hokejových mistrech až takhle krutě. Jednou z teorií je, že jejich osud měl být varováním pro ostatní československé sportovce, aby si rozmysleli případný pokus o emigraci.

Režim také možná potřeboval uvolnit místa v národním hokejovém týmu pro loajálnější hráče. Případně odklidit československý tým z cesty sovětskému týmu a otevřít mu tak cestu k mistrovským titulům.

Někteří odsouzení hokejisté později podotkli, že se obžalobě vyhnul kapitán národního mužstva Vladimír Zábrodský, který byl vyslýchán pouze jako svědek. A to přesto, že jeho bratr, někdejší spoluhráč hokejistů z LTC Praha a československé reprezentace Oldřich Zábrodský v roce 1948 emigroval. „Časem se objevily spekulace, že se osvobodil očerněním některých spoluhráčů, neexistují pro to ovšem žádné důkazy,“ podotýká web Hokej.cz.

Československý hokej každopádně děsivou likvidací zlatých hochů silně utrpěl. Zatímco v roce 1950 bylo zlato z mistrovství na dosah, bez jedenácti „vlastizrádců“ si museli obyvatelé Československa na další takový úspěch počkat pět let. Dva roky se přitom reprezentace turnaje vůbec nezúčastnila, v roce 1953 z rozehraného mistrovství ve Švýcarsku odstoupila kvůli smutku po úmrtí Klementa Gottwalda.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy