Jaký je skutečný původ sýrů? Francouzská sýrařská historie je plná děr

Zajímavosti

Jaký je skutečný původ sýrů? Francouzská sýrařská historie je plná děr

Výroba sýru Roquefort.

Francouzi mají ke svým sýrům vztah, který hraničí s národní hrdostí. Jenže když se do historie brie, camembertu a dalších vyhlášených specialit zakousnou archeologové, začíná se slavná tradice trochu drolit. Mnohé „odvěké“ sýry jsou totiž překvapivě mladé. Francouzská sýrařská a sýrová tradice není zdaleka tak neměnná a starobylá, jak se často tvrdí. Být hrdý na výsledek vlastní práce, to je samo o sobě krásný pocit. Ale ta hrdost by nikdy neměla zastínit práci ostatních, potažmo by ona hrdost neměla vznikat dřív, než výsledek té vlastní práce. Zhruba tak lze nastínit téma, do kterého se zakousl Dominique Frère, profesor archeologie a dějin starověku z jiho-bretaňské UBS, Université Bretagne Sud.

V krátkosti: pustil se do zkoumání historie výroby sýrů. Nejen ve Francii. A Francouze tím úplně nepotěšil. Francouzi si totiž na svém sýrařském umu velmi zakládají, považují ho za součást národní identity, řemeslných tradic. Jenže produkt téhle tradice, na niž jsou tak hrdí – a regionální identita sýrů, s níž se nejčastěji ztotožňují – ve skutečnosti sahají jen asi pět či šest generací nazpět do minulosti.

V roce 1962 měl údajně francouzský prezident Charles de Gaulle vyřknout větu: „Jak chcete vládnout zemi, která má 246 druhů sýra?“. Zdali ji skutečně vyřkl, to úplně jisté není. Ale připisována mu je, protože je velmi chytlavou metaforou, popisující roztříštěnost francouzské společnosti, regionální rozdíly a fakt, že každý Francouz vždy reprezentuje především svůj vlastní názor.

Hodí se asi zmínit, že už v těch 60. letech se generál-prezident trochu mýlil, neboť na území Francie tehdy vznikalo přes 1200 druhů sýrů. V obecné rovině ale ten citát názorně vystihuje, jak silně a hluboce je tradice výroby sýrů ve francouzské společnosti zakořeněna. Stejně tak jako vědomí, že francouzské sýry jsou zákonitě ty nejstarší, nechutnější a vůbec nejlepší na celém světě.

Což je právě aspekt, nad nímž se pozastavil profesor Frère. Nesouhlasně.

Sýry staré a nejstarší

„Na francouzské stránce Wikipedie věnované sýru Brie se například uvádí, že tento sýr zde existoval již před římskou invazí Galie,“ říká. „Ale k tak odvážnému tvrzení neexistuje žádný důkaz.“

Na francouzské stránce Wikipedie věnované sýru Brie se například uvádí, že tento sýr existoval již před římskou invazí Galie. Pro takové tvrzení ale neexistuje žádný důkaz.

Pozor Aktualita:  Ve zveřejněném návrhu závěrů konference COP31 chybí zmínka o fosilních zdrojích

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

První písemné zmínky o sýru tohoto druhu totiž pochází až z roku 774, kdy si na něm pochutnal král Karel Veliký. A to během návštěvy převorství Rueil-en-Brie, kde se mu mniši se sýrem brie pochlubili jako s čerstvě objevenou novinkou, které dosáhli zdokonalením původní technologie srážení mléka a odlišného způsobu zrání v klášterních sklepích.

Sýr králi zachutnal natolik, že si jej odtud nechal pravidelně posílat až do Cách. „Ta velká událost sýrařského světa je poměrně dobře zarámována historickými fakty, což ale mnohým stále nebrání falzifikovat stáří a původ tohoto sýra,“ uvádí na pravou míru profesor Frère. A jasno má i v tom, proč k tomu dochází. Cílem je prý upevnit pověst brie coby nejstaršího francouzského sýra, snaha posunout jeho původ až do „nejhlubšího dávnověku“.

Bez ohledu na historickou skutečnost. „Není to bohužel nic výjimečného,“ dodává. „Podobné legendy mají dodat současným regionálním výrobkům co nejstarší a nejprestižnější původ. Historie výroby sýrů i sýrů samotných je odedávna provázena přeháněním, výmysly a falzifikáty.“

Tu trajektorii popularizačních výmyslů ostatně následuje i z receptury brie přímo odvozený plísňový sýr, camembert.

Coby ten nejslavnější sýr celé Normandie, vyhlášená a proslulá pochoutka z Orne – kraje, kde leží i samotná vesnice Camembert – vznikl až na konci 18. století. A to přímo na základě receptury na sýr brie, kterou místní farmářce předal kněz prchající před Velkou francouzskou revolucí.

Hrdě se hlásit, v tomto kontextu poznání, že Normandie byla odnepaměti krajem sýra camembert, je tak silně nadnesené a nepřesné tvrzení. Je to záležitost vlastně relativně nová, sahající přibližně 6 až 7 generací nazpět. Pro Francouze a jejich pojetí regionální identity je ale informace, že s výrobou camembertu začala teprve jejich pra-pra-pra-pra-babička, velmi nepříjemná.

Sýr asi nebude francouzský vynález

Stejně jako informace, že kolébka vzniku sýrů nejspíš neleží na území Francie.

„Nejspíš neleží,“ říká s přiznanou mírou pochybnosti Frère. Historie sýrů je totiž vnitřně spojena s historií mléka, s chovem dobytka. I když není vyloučeno, že ty pra-prvotní sýry měly svůj původ v žaludcích a střevech zabitých mláďat – obsahující enzymy nezbytné pro výrobu sýrů – sama výroba sýrů souvisí až s pozdním neolitem.

Pozor Aktualita:  Šéfka EU komise podpořila cíl navýšit podíl elektřiny na globální spotřebě

Což je samo o sobě docela zajímavý aspekt. Na chov dobytka se totiž dnes pohlíží optikou masné produkce, ale před 10 000 lety bylo možná hodnotnější surovinou právě mléko. K jehož produkci se, na rozdíl od masa, dalo domestikované zvíře využít opakovaně. A sýr představoval ideální variantu, jak rychle se kazící živočišný tekutý produkt uchovat.

„Od neolitu až po středověk je primární funkcí sýra umožnit konzervaci živočišných tuků obsažených v mléce. Zušlechťovací a chuťový rozměr přijde až poté,“ popisuje Frère. „Velkým přínosem neolitického sýra bylo lepší trávení laktózy. Sýr umožnil neolitickým populacím přijímat mléko v jiné podobě, protože syrovátka, obsahující velkou část laktózy z mléka, byla eliminována během výroby sýra.“

Hrdě se hlásit, že Normandie byla odnepaměti krajem sýra camembert, je silně nadnesené a nepřesné tvrzení. Je to záležitost vlastně relativně nová, sahající přibližně 6 až 7 generací nazpět.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

A kdy k tomu cíleně poprvé došlo?

Archeologické prameny dokládají první řízenou produkci sýra nikoliv ve Francii, ale v dnešním Polsku. Přibližně před 7 200 lety. A Francii se nedá přičítat ani „renesance“ a „rozrůznění“ sýrové produkce. První doklady o konzumaci prvních plísňových sýrů totiž pochází z 5. století př. n. l., z rakouského Hallstattu.

Předci dnešních Francouzů, obyvatelé Galie – Keltové, sýry znali též.

Ale určitě se nedají počítat za ty, kdo sýry pro svět objevili.

Sýrové bludiště

„Chceme-li se zorientovat v labyrintu sýrařských mýtů, je nezbytné vzájemně porovnávat historické, archeologické a etnografické prameny,“ vysvětluje Frère. „Výsledkem není statická mapa neměnných oblastí výroby sýrů, nýbrž pestrá realita, která se v průběhu času proměňovala.“

Dnešní představa Francie jako země s regiony jasně definovanými podle typických sýrů se podle autora ustálila teprve zhruba během posledních pěti až šesti generací. Historická sýrová krajina přitom byla mnohem pestřejší. Existovalo množství lokálních a domácích sýrů, které již zanikly.

„Nikdo se dnes nehlásí ke středověkým sýrům, jako byly bréhémont, clayn, chalamon, jonchée, caillebotte nebo craponne,“ uvádí Frère. Šlo o sýry, které chutnaly nejspíš dost jinak, než sýry dnešní. A změnil se i způsob, jakým lidé sýr jedli. Dříve byl prý sýr především ingrediencí: tvrdé sýry se strouhaly, měkké rozpouštěly, čerstvé sýry se dávaly do koláčů nebo jedly s medem.

Pozor Aktualita:  „Žena ve vztahu nic neplatí. Ani část nájmu.“ Jakub popsal, co ho překvapilo při bydlení s Ruskou

Až postupně se prosadila nám známá představa sýra jako samostatného chodu na konci jídla.

Dokonce ani brie nebo camembert minulosti nebyly totožné s dnešními výrobky. Například Camembert v 19. století neměl charakteristickou čistě bílou kůrku; mohl být modrošedý až zelenošedý s okrovými skvrnami. Stávající podoba sýrů je až výsledkem technologického a kulturního vývoje, standardizace výrobních postupů.

Zkrátka, definovat regiony Francie podle „tisíciletí a staletí neměnných sýrů“ správné není. Francouzská sýrařská a sýrová tradice není zdaleka tak neměnná a starobylá, jak se často tvrdí.

A jak říká Dominique Frère: „Ta nahrává jen „sýrovému patriotismu“, který se často mění v „sýrový šovinismus“, jež činí Francouze nesnesitelné v očích Italů, Švýcarů, Nizozemců a dalších národů, které mají k výrobě sýrů také co říct.“

Tímhle badatelským tématem zkrátka profesor archeologie a dějin starověku z jiho-bretaňské UBS Francouze nepotěšil.


reklama


ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy

🤝 Naši partneři:

Reklama