Matěj Pomahač: Horko zabíjí, klimatická rizika rostou a vláda rezignovala na ochranu obyvatel
Evropa zažila od letošního května až do začátku září sérii vln extrémních veder, které si podle výzkumníků vyžádaly až 50.000 obětí na životech. Vědci z Imperial College of London a London School of Hygiene do svého výzkumu zahrnuli celkem 584 městských oblastí a svůj odhad určili z teplotních záznamů a modelování vycházejícího z historických vztahů mezi teplem a úmrtností. Závěrem je, že extrémní horko přispělo v tomto období k úmrtí přibližně 50.000 lidí navíc – to je součet ze sledovaných víc než 850 měst v 30 zemích Evropy. Kromě členů Evropské unie ještě z Norska, Švýcarska a Spojeného království. “Tato čísla jsou drsnou připomínkou toho, že naše teplejší a extrémnější léta mají stále závažnější dopad na veřejné zdraví. Za těmito statistikami stojí skuteční lidé, kteří přišli o život, a skutečné rodiny, které po nich truchlí. Je to další důvod zavádět potřebná opatření”, prohlásila Claire Barnesová z Imperial College London.
Porovnáním letošních teplot s teplotami, které by se mohly očekávat bez přírůstku skleníkových plynů, se následně podařilo odhadnout počet obětí, ke kterými došlo díky změně klimatu. Podle atribuční studie tak klimatická změna může za smrt 32.000 Evropanů a Evropanek, k nimž došlo během letošního léta.
“Tyto výsledky jsou jasným varováním, že musíme brát rostoucí hrozbu extrémních veder vážně. Tady ve Velké Británii je léto historicky nejklidnějším obdobím pro naše zdravotnictví. Letos ovšem došlo k takovému nárůstu poptávky a zatížení, které se obvykle vyskytují jen během těžkých zimních virových sezón”, doplnil její kolega Andrew Harton.
Nejvíce lidí zemřelo v jižní a západní Evropě. Nejzranitelnějšími skupinami byli starší nebo chronicky nemocní, ale horko bylo fatální i pro stovky lidí středního nebo mladšího věku.
Česko: rizika stoupají nejvíce v Evropě
Autoři se dotkli i Česka, které má jeden z nejvýše odhadovaných počtů úmrtí souvisejících s horkem přičitatelným člověkem způsobené změně klimatu v Evropě. Autoři uvádějí pro Česko odhad 63 procent, přičemž hůře dopadlo jen Irsko a Rakousko. Tato procenta představují statistický odhad toho, jaká část úmrtí by podle modelu nenastala, pokud by nedošlo k člověkem způsobenému oteplování.
V Česku podle údajů ze studie zemřelo vlivem letních extrémních veder 700 lidí, z toho víc než 400 kvůli vysokým teplotám, které by nebyly možné bez spalování uhlí, ropy a plynu a další činností, které přidávají emise skleníkových plynů do atmosféry.
České národní statistiky přichází se zpožděním a nadúmrtí způsobená vedrem přímo nesledují. Nicméně z aktualizovaných údajů Českého statistického úřadu za období od začátku června do konce srpna plyne, že zemřelo 26.851 lidí. Nejvýraznější nárůst úmrtí proběhl právě na přelomu června a července, kdy během týdnů od 22. června do 5. července zemřelo 4.681 lidí – což přesně odpovídá vrcholu letošní vlny veder. Právě v neděli 28. června vystoupala teplota v Doksanech na Litoměřicku 41,9 stupně Celsia a průměrná teplota za celý den a noc činila 28,3 stupně Celsia, což je o 11 stupňů více, než je dlouhodobý normál. Hned následující den zemřelo v Česku podle aktualizovaných statistik 432 lidí – což je nejvyšší počet úmrtí za jediný letní den za více než 30 let.
Predikce vln veder pro Evropu: delší, rozsáhlejší a závažnější
Vlny veder přitom mají být v budoucnu ještě daleko drastičtější. Nová studie německých autorů, která vyšla v časopise Nature Communications, predikuje mnohem delší, závažnější a rozsáhlejší horké dny. Každý rok by měla přijít alespoň jedna, zahrnující většinu Evropy, a s mnohem delším trváním, tedy i v řádu týdnů a celých měsíců.
„Výsledky ukazují jasný vzorec napříč různými soubory klimatických modelů a emisními scénáři. Značná část budoucích vln veder překoná výjimečné události, které jsme zažili v nedávné minulosti. Mohly by trvat déle, zasáhnout větší oblasti, být závažnější a vyvolat mnohem vyšší kumulované teplotní anomálie. Nedávno pozorované jevy budou výrazně překonány, zejména ke konci 21. století,“ shrnul výsledky zkoumání klimatolog Philipp Aglas-Leitner, který výzkum vedl.
Řešení: rychlejší dekarbonizace a rozsáhlejší a hlubší adaptace
Nejhorším emisním scénářům, je to zejména v druhé polovině 21. století, lze ovšem zabránit. Vyžaduje to ovšem progresivnější klimatickou politiku zahrnující podstatnější snížení emisí a elektrifikaci a modernizaci energetiky s masivním přechodem na obnovitelné zdroje energie. A současně další zavádění opatření, která by moderní civilizaci na klimatické změny lépe adaptovala.
Česká klimatická politika však v čase gradující změny vysloveně zamrzla. Po – z pohledu klimatické politiky velmi konzervativních vládách – nastoupil Babišův současný kabinet oligarchie a krajní pravice, který pravidelně ohlašuje konec klimatické krize či bagatelizuje utrpení lidí během von veder. Stávající vládní dokument „Národní akční plán adaptace na změnu klimatu pro období 2026-2030“ předpokládá přijetí 95 adaptačních opatření a plnění 252 úkolů, s předpokládaným finančním odhadem až 118 miliard korun – v tomto případě jde ovšem o odhad, reálně má být v operačním programu Životní prostředí vyčleněno jen 11,2 miliardy korun. Opatření na papíře počítají s ochlazováním měst a obcí, hospodařením s dešťovou vodou, zadržováním vody v krajině či posílením prevence a varovných systémů.
Vláda nechrání lidi před klimatickými extrémy
Odborné nevládní organizace však vládní plán kritizují a věčně upozorňují na rozpor mezi analytickou a implementační částí dokumentu. Zatímco analytika označuje tepelný stres za jedno z nejvyšších klimatických rizik pro Česko, ale v konkrétních úkolech se zdravotnictví týká jediné opatření zaměřené na infekční nemoci s nízkou prioritou.
Plán třeba postrádá mechanismus zavádění a dotace pro klimatizaci velké části lůžkových kapacit v nemocnicích, které postrádají ochranu před extrémními vedry. Zcela pak chybí řešení dopadů změny klimatu na duševní zdraví, rizik respiračních onemocnění z horšího ovzduší, vyšší množství alergenů či šíření antimikrobiální rezistence. Plán také vůbec neřeší ochranu zranitelných skupin – jako jsou senioři, těhotné ženy či nízkopříjmové domácnosti.
Celkově k nastupujícím rizikům přistupuje vláda pouze okrajově a technicistně. Navíc chybí jasné indikátory pokroku a tedy i efektivity vynakládaných prostředků a opatření. A dlouhodobá rizika? Ty kabinet Andreje Babiše neřeší vůbec. Vládní usnesení ze září 2026 uložilo vypracovat „Strategii přizpůsobení se změně klimatu pro období 2031-2040“ a navazujícího akčního plánu do 30. listopadu 2026.
Nárůstu vln veder v příštích dvaceti letech dokážeme zabránit jen obtížně, a proto potřebujeme co nejrychlejší změnu vládní politiky. Prioritou musí být ochrana obyvatelstva a adaptace našich měst, vesnic a celé krajiny na mnohem delší a intenzivnější vedra a sucho (ale i další klimatické extrémy), než co jsme zažili letos.
Situaci po roce 2050 však můžeme výrazně a pozitivně ovlivnit prohlubováním a urychlováním dekarbonizace. Klimatický systém totiž na pokles emisí reaguje se zpožděním desetiletí. Příští roky a míra úsilí soustředěného na pokračování ekologické transformace našich ekonomik proto do značné míry rozhodnou o tom, zdali bude v druhé polovině 21. století existence lidí na stále teplejší planetě disciplínou v žánru přežití, anebo jestli bude mít každý šanci na kvalitní život.
Na úrovni Česka zůstává jednoznačnou prioritou dekarbonizovat energetiku a průmysl – což vyžaduje porážku zájmu fosilní oligarchie a masivní rozvoj obnovitelných zdrojů. Na úrovni Evropské unie to je pokračování a urychlování politik Zelené dohody pro Evropu. A na úrovni našeho celoplanetárního společenství je nezbytné přejít od pouhých slibů k praktickému naplňování Pařížské dohody a zajistit, aby případné překročení hranice oteplení o 1,5 °C bylo co nejmenší a jen dočasné.
Právě to se řeší v těchto dnech na klimatické konferenci COP31 v Turecku. Dosavadní jednání provází ostré spory mezi státy, pomalý pokrok v technických otázkách a stoupající tlak na ministry, aby v závěru summitu prolomili patovou situaci.
Vyjednavači na expertní úrovni zatím nedokázali najít shodu u klíčových bodů snižování emisí. Nevládní organizace a rozvojové státy navíc ostře kritizovaly první návrhy textů ke spravedlivé transformaci a podpoře zemí „globálního jihu” jako příliš slabé a bezzubé. Současně stále hrozí, že úzká skupina ropných mocností zablokuje jakoukoliv závaznou dohodu. Turecko, které konferenci spolu předsedá, by chtělo v závěrech prosadit zvýšení podílu elektřiny na globální spotřebě energie na 35 procent do roku 2035. Současný podíl se pohybuje kolem 20 procent.
Klimatické modely jasně ukazují, že extrémní vedra, které lidé v posledních letech zažívají, bude v budoucnu ještě překonána. To má dalekosáhlé důsledky pro lidské zdraví, infrastrukturu, ekonomiku i ekosystémy. Bez podstatného snížení emisí a důsledných adaptačních opatření bude značná část 21. století charakterizována vedrem, které daleko přesáhne naše dosavadní zkušenosti.
Klimatická transformace tedy zůstává základní zájmem Česka i Evropy – a to i z důvodů posílení naší energetické bezpečnosti, odolnosti energetiky vůči šokům na trzích s fosilními palivy, podpory vzniku nových pracovních míst v odvětvích čistého a zeleného průmyslu a na něj navázaných služeb, a zajištění čistšího a zdravějšího prostředí pro život lidí.
reklama
ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy













