Pokud budeme zlehčovat misogynii, ohrozíme ženy. Pokud budeme přehlížet mužskou osamělost a stud, přenecháme prostor online komunitám, které na tyto pocity odpovídají nenávistí. Proto je podle Klingelové třeba mluvit o manosféře bez polarizace společnosti.

Dorazila kultura nenávistných mužských komunit i do Česka?
Ne v takové podobě jako v zahraničí, ale i nás se to týká. Tyto ideologie se šíří přes globální platformy, algoritmy a krátká videa. Stačí, že český kluk tráví čas online, kde se mu začne opakovaně ukazovat obsah o tom, že muži jsou oběti feminismu a vztahy jsou boj o moc.

V českém kontextu přebíráme zahraniční slovník (pojmy „alfa“ nebo „body count“) a memy, často se to u nás ale balí do ironie, hospodského cynismu nebo odporu k politické korektnosti. Vtip, který se opakuje stokrát, se ale snadno stane přesvědčením.

Rozhovory s kontroverzními influencery jsou obsahem dokumentu Inside the manosphere (Uvnitř manosféry):

Na české muže stále tlačí tradiční požadavek, že chlap má vydržet, nebrečet a uživit. Mladí muži dnes ale často nevědí, co se od nich čeká. Nikdo je neučil, jak být partnerem a jak mluvit o strachu, studu nebo smutku.

Proč muži do těchto komunit utíkají?
U části mužů vnímám nenávist, za kterou se skrývá osamělost, odmítnutí nebo pocit nedostatečnosti. Mladý muž často neví, jak zpracovat odmítnutí, a nemá bezpečné prostředí, kde by přiznal, že ho to bolí.

A pak narazí na komunitu, která jeho bolest přijme. Může ji vyjádřit skrze vztek, který dává člověku pocit síly a iluzi kontroly. Problém je, že po nějaké době začne mít názor, že „ženy jsou prostě takové“. Vysvětlení ale není omluva, dospělý muž je odpovědný za to, co se svým vztekem dělá.

Kde se zdravá touha být dobrým mužem mění v potřebu ovládat druhé?
Zdravá mužská síla je schopnost nést odpovědnost, chránit bez kontroly a umět říct i přijmout ne. Hranice se láme ve chvíli, kdy se touha být dobrým mužem změní v potřebu být nad někým. Když muž potřebuje, aby žena byla menší, tišší nebo poslušnější, aby se on cítil jako muž. Misogynie pak začíná tam, kde se z odmítnutí stane urážka mužské identity a hodnoty.

Ženy často nevědí, jak se mužům bránit. Které varovné signály radíte nepřehlížet?
Mezi první patří průpovídky o tom, že „všechny ženy jsou stejné a chtějí peníze“ či manipulace jako „beze mě nebudeš nic“. Problém je i nerespektování tempa v sexu, zlobení se, když žena řekne ne či snaha o kontrolu, žárlivost nebo rychlý přechod do vzteku a trestání tichem.

Rozhovor se socioložkou na téma manosféry:

Jako bezpečnostní riziko je pak třeba brát vtipy o znásilnění, fascinace násilím na ženách, stalking a nátlak na intimní fotky či ponižující fantazie bez souhlasu.

Pokud žena narazí na muže, který zlehčuje násilí, mluví o ženách jako o majetku nebo se nedokáže vyrovnat s odmítnutím, není její povinností vysvětlovat mu základy respektu. Nemá jej převychovat.

Prakticky bych ženám řekla, ať se nesnaží vyhrát ideologickou debatu na prvním rande. Sledujte chování. Jednou jasně pojmenujte hranici. A když ji muž nerespektuje, berte to vážně. Ne jako komunikační nedorozumění, ale jako informaci o jeho vztahu k vaší autonomii.

Selhávají rodiče ve výchově synů k emoční inteligenci?
Je to spíše kulturní problém. Kluky často učíme výkon, odvahu, humor, odolnost, ale mnohem méně pracovat se studem, smutkem, strachem, odmítnutím a bezmocí.

V praxi jsou pak chlapci buď v pohodě, nebo naštvaní. Pod vztekem ale často bývá pocit, že nejsem dost dobrý. Když se kluk nenaučí tyto pocity poznat a pojmenovat, může je častěji převádět do agrese a násilného chování.

Někdy ani ti nejbližší nevědí, co si počít… Jak máme mluvit s chlapci, kteří začínají pohrdat dívkami?
Důležité je neponižovat ani nezesměšňovat, tím se jen posílí jejich obranná pozice. Je nutné nastavit hranici, ale zároveň projevit zájem. Je dobré říct třeba: „Tohle slovo u nás neprojde. O holkách ani o nikom jiném takhle mluvit nebudeme. Zároveň mě zajímá, odkud to máš a co tě na tom zaujalo.“

Ve škole pak pomáhá, když se zapojí i muži, třeba třídní učitel, trenér nebo starší kluci, kteří mají přirozenou autoritu. Kluk potřebuje vidět muže, kteří se umějí omluvit, unesou emoce a neurážejí ženy. To je mužská zralost.

Pokud už chlapec vyhrožuje nebo sdílí násilný obsah, je potřeba okamžitě řešit bezpečí a zapojit školní poradce a rodiče.

play_fill

V poslední době se mluví hodně o tom, jestli má cenu klukům zakazovat obsah na internetu. Co si o tom myslíte?
U menších dětí mají smysl technická omezení, u dospívajících ale pouhé zákazy nefungují. Klíčová je kombinace hranic, digitální gramotnosti a jiného modelu mužství.

Digitální gramotnost znamená mluvit s kluky konkrétně: Jak poznáš, že se tě někdo snaží vytočit? Proč ti algoritmus ukazuje čím dál ostřejší obsah? Co se v tobě děje, když to sleduješ? Moderní netoxický muž je silný a odpovědný. Dokáže chránit bez kontroly, respektuje názory žen a místo zákazů ukazuje klukům pozitivní vzor.

Co byste vzkázala mladým Čechům, kteří si budují vztah k ženám a k sobě?
Pokud se cítíte osaměle nebo frustrovaně, je to v pořádku a vaše pocity si zaslouží pozornost. Ale žena, která vás odmítne, není viník. Nikdo nikomu nedluží sex ani vztah. Lidská hodnota muže nestojí na tom, kolik žen ho chce. Skutečná mužská síla není v tom, že nic necítíte. Je v tom, že unesete, co cítíte, a naložíte s tím tak, abyste svým chováním neubližovali druhým.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy